Ako krtko k nohaviciam prišiel

Jako kluk jsem měl vždycky problémy s tím, že jsem měl v kapsách příliš mnoho věcí (a to tam kolikrát nebyl kapesník) a otázka kapes a módy mě trápí doteď, protože mít mobil, peněženku s doklady a klíče v jedněch kalhotách se vždycky na kapsách podepíše. Velice naučné, doteď si pamatuji technické zpracování lnu, zajímalo by mě, co si děti odnáší za poučení z Pokémonů a podobných krávovin. (11.03.2012)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

Naprostá klasika, na které vyrostly snad všechny děti, narozené v Česku a Slovensku od roku 1950. A další miliony po celém světě. S nejmladším členem rodiny na to koukáme znovu a znovu, protože tenhle krtek je sice průkopník, ale ze všech nejlepší. Další seriály o krtkovi vznikly až po "kalhotkách" a rozrostly se v dětskou klasiku, která provází caparty dodnes. A přiznejme si to, kdo z dospělých se na některý díl nepodívá s potomky i dnes? (08.03.2015)

Rozhodně nejlepší část je kolem 4:47, kdy "vyhání" brouky ze lnu. :-)) Trochu mi vadí občasná krtkova bezohledost. Vyplaší včelu z květiny, budí ježka... Jako by se měl kvůli jeho kalhotkám celý les zbláznit. Aspoň mu to trochu vrátil komár svým kousnutím. A nějaký výchovný přínos je kvůli mnohým biologickým nepřesnostem diskutabilní... (11.06.2009)

Úplně první Krtek si pořídil kalhoty. Zajímavé je, že nikdy potom, alespoň co mě paměť (ne)slouží, už na sobě tyto kalhotky neměl a to po nich tak toužil. Také zde můžeme slyšet jeho hlas, což je unikát vzhledem k tomu, že ani on ani jiná zvířátka už hlas používali pouze k zvukům. Takže se milé děti usaďte a podívejte se, jak se vyrábějí průmyslové kalhoty... (09.04.2024)