Nobi
Fires on the Plain
Réžia:
Kon IčikawaScenár:
Natto WadaKamera:
Setsuo KobayashiHrajú:
Eidži Funakoši, Mickey Curtis, Tacuja Išiguro, Džun Hamamura, Masatoki Sasaki, Kiwami Sazanka, Jošio Inaba, Šizuo Čúdžó, Hikaru Hoši, Asao Sano, Gakuja Morita (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a japonská armáda čelí americké invazi na Filipínách. Japonské jednotky jsou na pokraji vyčerpání kvůli špatnému zásobování. Vojáci jsou roztaženi všude po horách a čekají – na smrt? Hlavní postavou je svobodník Tamura, kterého zapudila vlastní jednotka, protože byl nepotřebný kvůli své nemoci. Ponechám sám napospas osudu, co udělá? Kam jej nohy na ostrově Leyte zavedou? (Zíza)
(viac)Recenzie (29)
Vacsina nejaponskeho publika iny film o japonskej perspektive ako Eastwoodow Iwo Jima poznat nikdy nebude. Pritom je druha svetova vojna dolezitym milnikom japonskej historie a samotni japonci sa jej venovali a venuju nadalej velmi casto. Eastwood asi nepozera filmy japonskych klasikov, Ichikawa by mu mohol ukazat ako natocit velky vojnovy film za malo penazi a s malohercami. Staci sa sustredit na postavy a nie na nejaku skalu v mori. Staci sa naucit pouzivat sirokouhly detail sikovne kombinovany so sirokouhlymi celkami. Proste staci tak malo. ()
Nuda k posrání #82. Viz Osvícení. 50% ()
Film na me zapusobil jeste vice nez Barmska harfa od stejneho rezisera. Apokalypticky vyjev hruzy valky, kdesi na Filipinach na konci druhe svetove je misty az neuveritelny. Spolecne s nemeckym filmem Most (Bernhard Wicki) asi nejlepsi PROTIvalecny film, ktery jsem kdy videl. Beznadej, frustrace a hlad jsou prvky, ktere ve filmu zaujmou na prvni pohled. Syrovost, jakou Icikawa ve svem dile pojal, spolecne s vybornou kamerou a hudbou dela z filmu nezapomenutelny zazitek, na ukor jednoducheho deje, coz je ve finale spise ku prospechu. Neuveritelna premena hercu behem filmu, fakt, ze herec Funakosi kvuli duveryhodnosti sve role 14 dni nejedl mluvi za vse. ()
Rok 1945 na filipínské frontě, kdy se snaží několik zbylých japonských vojáků dostat zpět do týlu. V cestě jim ale stojí silnice obsazená americkou armádou. Hladové a dezorientované skupině tak nezbývá než se pokusit o cestu džunglí. Očima Tamury sledujeme strastiplnou cestu v které už nejde o čest vojáka císařské armády, ale o holé přežití. Jíst, či nejíst lidské maso - to je otázka. ()
BACHA, OBSAHUJE SPOILERY! Kousek rozboru, který jsem napsal: Film byl natočen jen 8 let po vydání knihy režisérem Kone Ičikawou, jehož nejznámějším filmem byla Barmská harfa. Tento film se stejně jako “Ohně na planinách” zaměřuje na období druhé světové války. Film je černobílý a širokoúhlý. Film narozdíl od knihy končí, když hrdina běží vstříc k Filipíncům, kteří po něm začnou střílet. Kniha narozdíl od toho končí v psychiatrické léčebně v Tokiu, kde byl Tamura zavřen po konci války. Má retrográdní amnézii. Hrdina si nevzpomíná co se stalo - jeho vzpomínky končí smrtí Jasudy. V posledních kapitolách spekuluje, co se stalo. Ve snech se vrací do Filipín, kde se setkává s lidmi, které zabil. To se ve filmu z roku 1959 nestane. Méně pro film je důležitý Tamurův vztah k náboženství. Ten je ve filmu víceméně neexistující. Film se více zaměřuje na zážitky z války. Film taky neřeší Tamurovi hladové myšlenky ohledně kanibalismu. Ve filmu ho Tamura za každou cenu odmítá - není zde nějaký myšlenkový rozpor. Jde o film černobílý, takže džungle nemůže vyniknout tak jako v knize. I přesto se ve filmu dá nalézt mnoho krásných obrazů krajiny. Buď je použita kamera na stativu a nebo jízda. Ve filmu nemůžeme nalézt roztřesenou kameru jako v následující adaptaci. Často jsou používané široké celky. Příběhově Ičikava knihu adaptoval celkem přesně - až na úplný konec. Téměř všechny vnitřní monology (až na dvě scény, kde je použit voiceover) jsou přepsány do dialogů mezi postavami. Někdy však dialogy mohou působit divně, jelikož postavy mluví o něčem, co by obě měli vědět. Tyto části jsou samozřejmě vytvořeny pro diváka, aby pochopil situaci na bojišti. Režisér také neukazuje explicitní násilí, které je přítomné v knize. Jedna scéna používá kvality vizuálu filmu ke svému prospěchu. To, co je v knize jen odbočka, režisér používá k ukázání absurdity situace. Jde o výměnu bot za deště - voják má prošlapané boty a tak sebere boty padlému a vymění si je. O chvíli později jde další a vymění svoje prošlapané boty za boty, které zde zanechal předchozí voják. Rozbor druhé adaptace naleznete pod Nobi (2015) ()
Tento film téměř nemá zápletku a je jen přehlídkou válečných hrůz, které vidí a zažívá voják pendlující mezi svou jednotkou a improvizovanou nemocnicí. Je moc nemocný, aby moh bojovat a málo nemocný aby ho přijali do přeplňené nemocnice, tak se jde zabít, ale ztratí svuj granát. Kromě masakrů se vojáci potýkaj hlavně s hladem, který je postupně donutí ke kanibalismu. Byl sem trochu zklamán, protože sem po Ičikavově úžasné Barmské harfě čeka taky něco úžasného a ono je to jenom dobré. Knížku jsem nečetl a podle toho, co jsem slyšel je film o něco méně brutální, ale i tak má snahu divákem otřást. Ještě vypíchnu hezkou vizulní podobu, kterou jsem po Barmské harfě očekával. Tentokrát jsem mohl vidět, jak Ičikawovu vidění sluší širokoúhlý formát. ()
...deziluzivní pohled, ničí a pokřivuje... ()
Sprvu som čakal niečo na spôsob Barmskej harfy, no osudné putovanie jednotlivca v "skupine" je to pojaté omnoho lepšie. Aj keď sa film zdá z úvodu odradzujúci, kým sa v ňom človek zorientuje, no potom sa udá to správne tempo. Žiaden farebný Rajen s často až sentimentálnymi pasážami, iba všade prítomná pustota a smrť. A "opičie" mäso. Rozhodne nie film pre každého. Zostáva len siahnuť po predlohe a zistiť či film voči nej obstál alebo nie. ()
Zoufalost na plátně. Hlad, nejistota další minuty, naprostá neinformovanost, odříznutí od světa a své armády. Pomalé, ale přesvědčivé vyprávění o filipínské frontě, nesmyslnosti odložené kapitulace. Hodně zajímavé, hodně zajímavých faktů a detailů z tohoto konfliktu. Určitě to má obrovskou vypovídající hodnotu. Doporučuju. ()