Nobi

To byla nějaká parodie na válečný film nebo co to bylo. Takže jakýsi voják je nemocný tak ho jeho velitel pošle k lékaři, ale ten na něho nemá čas tak ho pošle zpátky on se vrátí, ale jeho velitel ho pošle opět zpět s tím,že jestli ho vrátí i poněkolikáté radši si má lehnout na granát (proč by se měl jako zabíjet,když tam byly jiní daleko více postižení a žili se nedozvíme) . Tato scéna se cca 3 krát opakuje pak si nejspíše režisér řekl,že by to celý film neutáhlo tak toho velitele zabili a ten voják šel k dalším vojákům,kteří postupně umírali až zůstal jen on. Co mě to jen připomíná (Nolanův Dunkirk). Nejlepší scéna je zhruba ve 40 minutě kdy ty vojáky střílejí na jakési planině a jednomu to ustřelí ruku a on křičí bolestí a vedle něho se válí jeho ruka a ti ostatní mu do ní kopají pak se vedle něho objeví zase voják bez nohy pro změnu a scéna se opakuje (tady jsem měl co dělat,abych nevyprskl smíchy) následuje scéna kdy se jeden voják vzdává a jakási ženská do něho střílí a křičí u toho jako by měla snad orgasmus. Chtěl jsem dat 40 procent za tu brutalitu, ale za ten konec to snižuji na odpad. P.s. původní verzi jsem neviděl a ani mě neláká. (26.12.2017)

Bez konkurenčne asi najlepší Cukamoto. Shoheiova novela je veľmi temná a sugestívna. Plná depresívnych, nechutných opisov. A hoci Ichikawova verzia je na svoju dobu na veľmi vysokej úrovni až Cukamotova verzia sa približuje pocitom aké som mal po dočítaní novely. Peklo vojny je tu zobrazené explicitne a riadne krvavo. Ak som sa toľko krát vyjadroval, že vojnový film, by mi mal ukázať hrôzy vojny a znechutiť ma, tak Cukamotovi sa to podarilo. Má to v sebe kúsok poetickosti ( ležanie na skalách, pohľad na oceán), ale inak je to rezanica. Koniec krásne pokojný a kontrastný k roztrasenej kamere, tak typickej pre režisérovu tvorbu. Pre mňa skvelý filmový zážitok, ktorý ťaží zo svojej predlohy maximum. (26.11.2017)

Ak by sa všetky vojnové filmy točili tak reálne, ako tento, myslím, že by rady ich fanúšikov rapídne poriedli. Posolstvo sťa úder mačetou... (25.12.2017)

Zlatý Lev - výběr (10.01.2015)

BACHA, OBSAHUJE SPOILERY:  Druhá adaptace Ohňů na planinách byla natočena před 6 lety filmařem Šin’jim Cukamotem. Cukamoto má velmi poznatelný styl, který použil i při jeho adaptaci Ohně na planinách. Narozdíl od první adaptace je film o půl hodiny kratší a také barevný. Jde o hodně svébytnou adaptaci, která ale může být trochu matoucí pro diváky neznalé knihy. Film nejenže jako první adaptace vypouští několik scén z knihy (např.: pobyt na farmě), ale také si upravuje některé události, aby byly více filmovější. Narozdíl od předlohy a Ičikavovy adaptace jsou zde vlastně méně důležité ohně, které planou na planinách (ty ostatně daly název knize i filmu). V knize jsou symbolem, kdy se Tamura snaží zjistit, co jsou zač, co znamenají. Samozřejmě jde o známku civilizace - ale jsou to jen farmáři, kteří pálí zbytky kukuřice a nebo partyzáni s kouřovými signály pro američany? V Cukamotově filmu je to použito jako symbol, ale do konce filmu neví divák, o co se má vlastně  jednat. Cukamoto používá hodně expresivní styl. Hodně využívá saturace obrazu a korekce barev, což u předchozí adaptace nebylo možné. Tím dokáže ukázat filipínskou džungli, tak jak byla popsaná v knize - jako krásná příroda, kde se dějí hrozivé a tragické věci. Podobně jako u svých předchozích filmů tvoří chaos roztřesenou kamerou, kterou se snaží simulovat duševní rozpoložení postav. Režisér se nebojí ukázat násilí a jeho důsledky, které v prvním filmu byly jen naznačené a nebo neukázané. To se blíží k popisům z knihy. Zatímco Ičikava se snaží popsat vnitřní myšlenky postavy pomocí dialogů postav vedlejších, Cukamoto přejímá pouze dialogy z knihy a snaží se film popsat vizuálně. Když jsem, ale film viděl před přečtením knihy, někdy bylo těžké odhadnout, co si postavy myslí. V první adaptaci to naopak bylo většinou naprosto jasné. To může vést k zmatení diváka. Cukamotovi jde o to zachytit knižní atmosféru a nezabývá se tolik detaily příběhu, které často mění, aby film byl zajímavější (např.: smrt páru se odehraje v kostele a ne v náhodné chatě). Cukamoto často používá americkou noc. Nemyslím si, že šlo o stylistické rozhodnutí, ale spíše o rozhodnutí praktické. Některé scény jsou totiž natočeny přímo v noci, což film dělá trochu nekonzistentním. Cukamoto řeší více hrdinovi souboje nad kanibalismem. Film také končí více podobně jako kniha a to ztrátou paměti a přežíváním v sanatoriu. Ne, ale v Tokiu, ale ve Filipínách. Podobně jako v knize se snaží Tamura rozpomenout, co se po smrti Jasudy stalo - i když ve filmu víme víc než v knize. Před tím, než Nagamacu Jasudu zastřelí vznikne mezi nimi konfrontace a hádka - to v prvním filmu ani knize není. Rozbor první adaptace najdete pod filmem Nobi (1959) nebo na mém profilu. (01.08.2021)