DogMan

Joker kdyby nepoznal Batmana a sčuchl se s krysařem? Tak určitě, kdyby Caleb Landry měl před 15 lety čas, mohl si zmiňovaného žolíka zahrát on, místo Heatha Ledžra, ale to by taktéž cikán mohl pracovat, lec která fantazie se nedá sloučit s realitou. Každopádně, Lucky Luk se inspiroval možná svým snímkem Utrženým ze řetězu, kde se Jet Li choval jako čokl, a možná by nahradil lidskou řečí za štěkot hafanana, ale když si člověk srovná vedle sebe tyhle dva snímky, nejde to dohromady. První půlka skvělý, ta travesti show co přišla potom, už se nedá považovat za to, co nás krmili v trailerech. Krom toho, že ho čoklové poslouchali pro svůj prospěch, pestak si natřel lofasa burákovým máslem. Ve dne Studenková, co zpívá sladké mámení, a v noci mukl, a pejskové co koušou do romských osad a jejich mítném.Kolik musela stát účast těch vycvičených psů? Určitě vím, že si jednoho měl najmout i Stephen Hawking. Still better than Catwoman   (24.03.2024)

Patlal se v tom Luc Besson roky opravdu slušně. Režisérsky si nás za poslední dvě dekády sotva získal, svůj talent rozmělnil scénáristicky a producentsky a potěšil nás alespoň akčními sériemi Taxi, Kurýr či 96 hodin. A pořád platil tak nějak za nevypočitatelného chlápka, protože zatímco pár úletů tam rozhodně bylo, přišly v daném žánru i opravdu výjimečné kousky jako Polibek draka nebo Utržený ze řetězu. A teď znovu dokázal, že pořád umí i režijně předložit osobitý snímek, jež odkazuje k jeho devadesátkovým počinům. Jedná se o temné drama o muži, se kterým se život nemazlil. Tradičně (a zcela zásadně) to začalo rodinou, respektive agresivním otcem, který četné bití vyměnil za zavření synka do psího kotce (zatímco slabošská matka raději pláchla). Po dalším otcově emočním kolapsu skončil částečně upoutaný na invalidním vozíku, lepší časy pak zažil ve výchovném ústavu, kde si zamiloval divadlo i učitelku posedlou Shakespearem. Jenže pořád ho čeká ještě ten život tam venku a odmítání ze strany potenciálních zaměstnavatelů bude zanedbatelným problémem. Jedinou jistotou zůstává armáda čtyřnohých chlupáčů. Caleb Landry Jones (nedávno jsem s ním viděl komorní a alarmující drama Nitram) je coby oběť dysfunkčního rodinného zázemí skvělý. Toho času „podivín“ v ženských šatech sice není úplně tím hrdinou, kterému bezmezně fandíme, ale Besson rozvíjí pár zajímavých motivů. Škoda, že dotáhne jen některé. Do srovnávání s Jokerem se pouštět nechci, žánrově bych to ale víc tlačil jinam než do lehce thrillerových vod. Vyznít to mohlo (mělo) jinak. Celkový dojem pak mohl být (řekněme) uspořádanější. Přesto spokojenost. (17.02.2024)

Mrazivé, úchvatné, výborné. Luc Besson je za svou kariéru už natolik zkušený režisér, že tohle se prostě muselo povést, a i přestože jeho filmy jsou povětšinou okolo průměru, tady se jeho zkušenost výrazně projevila. DogMan je stoprocentně vtahující podívaná o člověku na okraji společnosti, která až nápadně připomíná Jokera a celý tenhle ponurý a dekadentní vibe z filmu číší už od samotného začátku, kdy si mě od úvodních scén stačil naplno získat. Hlavní postava je transvestita vozíčkář s těžkou minulostí a nehezkým dětstvím protloukající se životem jen se svými psy a to je víceméně dostatečně zajímavá látka na zfilmování sama o sobě. Když k tomu pak přidam velmi dusný a nepříjemný pocit, který nám zde tvůrci dodávají, plus výborně „hrající“ psy, dostatek napětí a dostatek vyvolaných sympatií s hlavní postavou, je vystaráno. Až se stydím, že jsem film tak dlouho odkládal, jelikož tohle byla skvělá filmařina na úrovni, kde funguje vše přesně tak, jak má. Jediné, co mě odrazuje od pětky je fakt, že ačkoliv si tady Besson hraje s neokoukanými motivy (psi, jejich „učení“ a celkově svět transvestity) velmi dobře, stále jakoby mi po skončení chybělo něco hlubšího, co by se více zarylo pod kůži a co by ve mně vyvolalo větší emoce, nicméně kromě tohoto nemám moc co vytknout a tleskám. (05.03.2024)

Takhle přesně to dopadne, když má jeden ambice prüdce filosofovat, psychologovat, sociologovat a kynologovat nad své yntelechtuální možnosti, milý Luku! Navíc bez pořádného nápadu i dramaturga, ovšem s nezkrotnou touhou děsně vypadat vychlazeně a v. Výsledkem je pak vcelku otravné bulvární travestišou pro mentálně atrofované pejskaře, kterou sice ta ústřední slizká brzobohatá princezna usilovně tahá z žumpy, avšak nemá moc na čem šlapat hovna. Udělal bys rozhodně mnohem lépe, kdyby ses držel svého kopyta a bylo to výhradně o válce latinského gangu se smečkou cigánských svačinek. Takhle je to místy ještě více xmíchu, než když jsi tenkrát předávkoval kdákavou Skarletku IQ stimulanty. Prostě takový další McBread od Dienstbiera. (04.02.2024)

Lákavě sestříhaný trailer připomněl, že Luc Besson má navzdory tápání posledních dvou dekád řemeslo stále v malíku. A to potvrzuje i výsledný film, který navzdory trochu natahované, bezmála dvouhodinové stopáže dokáže udržet pozornost a divácká očekávání. Jednotlivé scény dokáže Besson vystavět stylově, občas i vyloženě nápaditě, výsledek se však rozpadá pod tíhou zjevně příliš velikášských ambicí. Tahle jokerovská variace se totiž nevyhýbá náboženským a crossdressing motivům, aluzím na Kmotra či Sám doma, cituje Shakespeara a přihazuje odsouzení nefunkčního sociálního systému. Nakusuje toho až příliš, nápady ale ledabyle opouští a nedotahuje do konce. Využívá k tomu spousty patosu i stereotypních postav (v čele s dvojicí tak učebnicových rednecků, že by se od nich celý americký středozápad mohl učit). Caleb Landry Jones je jako krysař, tedy pejskař, nepřekvapivě uhrančivý, ale Bessonova tvůrčí nabubřelost zjevně zase jednou převládla nad ochotou odvyprávět sevřený a smysluplný příběh. Navzdory výše napsanému jde o docela příjemnou žánrovou podívanou, ale Bessonovy velikášské ambice bohužel vyloženě bijí do očí. (01.12.2023)