Noci hrôzy

V obdobi nejvetsi slavy italskych zombies se o svou vlastni verzi pokusil i Andrea Bianchi. Jeho pristup byl v mnoha ohledech inovujici, bohuzel ne vzdy to bylo k dobru veci. Masky a vubec vzhled zombies jdou ve slepejich Zombi 2 a jsou taky tím nejzajimavejsim na celem snimku. Velkym minusem pak je denni doba, behem ktere se dej odehrava. Ozivle mrtvoly by mely chodit v noci, mnohem vic jim to pak slusi. Skoda take, ze zadna ze sexualnich scen nebyla, i pres to, ze Bianchi je puvodem porno reziser, dotazena do zdarneho konce. Takhle nejvice pozornosti zasluhuje, krome masek, maly chlapec s vizazi Daria Argenta a velkou chuti na svou matku. (11.08.2006)

Objektívne je síce Burial Ground: The Nights of Terror jeden z tých horších zombie hororov, ale zas na druhú stranu je to jeden z najčistokrvnejších trashov, v ktorom zombíci prakticky nezlezú z obrazu. Toľko nemŕtvych v jednom filme sa len tak nevidí! Bez zbytočných úvodných prieťahov sa ide totiž hneď na vec. Na pekné, drahé, luxusné sídlo uprostred udržiavanej prírody prichádza skupinka ľudí (mužov a žien) na troch autách, za účelom oddychu a potešenia. Nikto v tom čase ešte netuší k čomu sa schyľuje. Inteligentní zombíci zasahujú! Inteligentní preto, že v istých momentoch mali v tých svojich prašivých a hnilých hlavách viac rozumu ako ich krajšie obete. Zaujímavosťou je, že síce samotný názov hororu hovorí o noci hrôzy, prevažná časť filmu a besnenie nemŕtvych prebieha ale za denného poludňajšieho svetla, neraz svietiacom priamo do očí. Masky priemerné, herci podobne (okrem žien, tie aspoň niečo ukázali). Malý nadržaný “Argento”, erotická príchuť a kopa poctivých masiak v rámci možností, dokážu pozdvihnúť tento trash a pobaviť aj napriek riedkej atmosfére. ### PS – v Nemecku vychádza Burial Ground ako „Zombie 3 - Die Rückkehr der Zombies“ t.j. ako súčasť zombie série, ktorú tunajší distribútor na domácom trhu spojil s DAWN OF THE DEAD 1978 (Zombie 1) a DAY OF THE DEAD 1985 (Zombie 2 - Das letzte Kapitel). (14.01.2007)

Abych se přiznal čekal jsem něco víc. Noci hrůzy začínají skvěle, ale postupem času začnou být "omšelý", a nevírazný. Zombie filmy z Itálie mám moc rád, ale tohle je spíše z průměrného soudku. KAždopádně co se musí pochválit jsou masky, které jsou fakt vynikající. Co se ale pochválit nedá je hudba a herci, hudba je děsná a používá klasický znaky béčkových filmů, což by nebylo od věci ale tady je to fakt hrůza neustále se opakující tóny jsou fakt k ničemu. Herci jsou tak děsně odporní a otřesný že to ani popsat nejde, ten malej čipera co vypadal tak na 30 byl děsnej a ty jeho dialogy(hlavně o kozách) byly fakt umorné a trapné. Nu co naplat výlet do dalších 80 let se moc nepovedl, není to sice nic hrozného ale taky to není nic z čeho by se padlo na zadek. (17.04.2010)

Trpí to sice klasickou italskou nemocí "Hercózo šitózo" , některé scény nedávají moc smysl a určitě by to sneslo výrazne prostříhat, ale jinak je to překvapivě kvalitní kousek který tahá nahoru hned několik výrazných prvků. V prvé řadě to jsou masky, které sice otevřeně rezignují na snahy o realismus, ale zato jsou kreativnější a výrazně hnusnější (plné červů a tekutin uvnitř). Druhým výrazným tahounem je hudba, která ladně klouže tam a zpět z šedesátkové psychedelie připomínající kakofonii ranných pinkfloydů do jakéhosi soundtracku scifíček z padesátých let (takhle napsané to zní divoce ale fakt to funguje). Zapomenout bych neměl taky na tu ujetou incestní linku která výrazně oživuje jinak mdlé charaktery.. a ten úchylnéj chlapec prostě nechá klidným málokoho :D. + nějáké ty kozyčky a občas šikovná kamera a vychází mi z toho hodně férovej oldschool který není nikomu nic dlužný. Paráda. (21.11.2014)

„Mŕtvi mi vždy naháňali strach; je lepšie, nechať ich na pokoji.“ 85 minút nie je veľa, ale pokiaľ ich máte stráviť v spoločnosti hororu, kde naozaj ide len o gore, biedne masky zombíkov a nezmyselné jednanie postáv, JE to veľa. Dvojnásobne ak už ste nejaký taliansky zombícky horor 70./80. rokov videli a všetko vám bude pripadať povedomé. Niekto stále niekam uteká, niekto kričí, niekedy si zombík strká slizké biele črevá do ústnej dutiny... no, Romero to práve nie je. Do opustenej vily prídu hostia, padne noc, objavia sa zombíci (niekoľko desaťročí pred Dannym Boyleom ich naučil Andrea Bianchi stvárať také nezombícke kúsky, ako je používanie nástrojov alebo šplhanie na prvé poschodie), hostia a zombíci sa navzájom požierajú/likvidujú strelou/silným úderom do hlavy a toto trvá stereotypných 85 minút (takže za tých zopár dobrých nápadov budete vďační - kosa, mnísi, syn posadnutý bradavkami svojej mamy). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/zombici/194-noci-hrozy-40- (10.08.2009)