Noci hrôzy

„Mŕtvi mi vždy naháňali strach; je lepšie, nechať ich na pokoji.“ 85 minút nie je veľa, ale pokiaľ ich máte stráviť v spoločnosti hororu, kde naozaj ide len o gore, biedne masky zombíkov a nezmyselné jednanie postáv, JE to veľa. Dvojnásobne ak už ste nejaký taliansky zombícky horor 70./80. rokov videli a všetko vám bude pripadať povedomé. Niekto stále niekam uteká, niekto kričí, niekedy si zombík strká slizké biele črevá do ústnej dutiny... no, Romero to práve nie je. Do opustenej vily prídu hostia, padne noc, objavia sa zombíci (niekoľko desaťročí pred Dannym Boyleom ich naučil Andrea Bianchi stvárať také nezombícke kúsky, ako je používanie nástrojov alebo šplhanie na prvé poschodie), hostia a zombíci sa navzájom požierajú/likvidujú strelou/silným úderom do hlavy a toto trvá stereotypných 85 minút (takže za tých zopár dobrých nápadov budete vďační - kosa, mnísi, syn posadnutý bradavkami svojej mamy). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/zombici/194-noci-hrozy-40- (10.08.2009)

Nízkorozpočtový horor pro zasmání. Vždy, když se objevil nějaký zombík, tak mi naskočil úsměv. Byli milí :o) pomalu se klácející a náměsíční komparzisté oblečení v dlouhých nočních košilích a na hlavě nasazenou masku (kterou seženete v obchodech s podobnými blbinkami), na které je hozeno pár červů. Ale ty hvězdy srážím, protože občas nudí a režisér nám nedopřál moc velkou podívanou na porcování obětí ;o) (25.05.2005)

„Ano, to je prs tvé maminky, synáčku. Jako když jsi byl malý......uÁÁÁÁÁ!" Zombie trash Le notti del terrore má poměrně jednoduchý děj. V starobylém rozlehlém sídle s velkými zahradami se sejde skupina přátel. Ještě před nimi sem dorazil profesor historie, který neuváženě probudil mrtvé z jejich věčného spánku. Jeden se až nestačí divit, kde všude jsou mrtvoly poschovávány, když se začnou hrabat na světlo. Zbytek filmu se živí snaží utíkat a skrývat před mrtvými, což se jim příliš nedaří, byť mrtví se pohybují rychlostí mladé želvy. Nahota, krev, několikrát střeva ven (i srdce, játra, ledviny), kosa a padající hlava. Masky nemrtvých jsou velmi nevyvážené, některé vydařené, jiné komické a nechybí oblíbení červi, dojde i na žížaly (ano, jako nejen u Fulciho). Při hrátkách u rozbité okenní tabulky jsem čekal citaci s okem podle Zombie 2 (tříska), ale nakonec došlo jen k podřezání. Skvělé interiéry (což je u Italů samozřejmost), jimž dominuje červená - závěsy, koberce, čalounění... Oproti mému dávnému hodnocení jsem hvězdu přidal. Výborná hudba a skvělý happy end (škoda, že se na pilu v přímém záběru nedostalo). Chlapec Michael (Peter Bark, zde mu bylo 26 let) jakoby vypadl z Malérů pana účetního a naznačený incest měl šťavnatou dohru. Pobavil mě dabing z Řitky, kdy vyděšené, rozzuřené a zoufalé postavy křičí na nemrtvé nadávky, z nichž nejhorší mají být - ničemové a mizerové! (02.03.2021)

Ženský by určitě měly víc koukat na horory, nebo alespoň znát jejich základní pravidla, pak by nemusely tropit takový kraviny, jako například tady. Určitě by se pak vyhýbaly proskleným dveřím, za kterými čeká tlupa hladových mrtvol. A zcela určitě by ani neobjímaly svoje smrtelně bledé dítě, u něhož hrozí pořádný kousanec do kozy... Burial Ground je další trash, který pokračuje ve Fulciových šlépějích a v některých momentech mu skládá poctu (dívčino oko blížící se k trčícímu střepu). Bianchi se s detaily moc nesral (v jedné scéně se do domu dobývá 9 zombies, muž spoustě z nich ustřelí hlavu, ale v následujícím záběru odchází od dveří opět stejný počet nebožtíků), ale červy prožrané masky jsou docela fajn, gore je mnoho, snad jen těch nočních záběrů mohlo být víc. P.S: Tak oškliví parchanti se rodí asi vážně jenom v Itálii. (10.09.2012)

Nikde nie je napísané, že zombíci nevedia používať kadejaké nástroje, no týmto filmom určite predbehli dobu, pretože tu sa zombies dobíjajú do domu ako v nejakom hystorickom filme baranidlom a nerobí im problém použiť napríklad takú cilkulárku. A to ako dostanú služobníčku ktorá sa snaží zavrieť okenicu na prvom poschodí je proste exkluzívne. (11.06.2006)