Úpadek amerického impéria

Beru, že jde o film ilustrující morální úpadek hodnot a posledních 25 minut vnáší, minimálně pokud jde o náhlou katarzi v manželském páru Louise a Claudea, jistou působivost a smysluplné vyústění toho, co chtěl Denys Arcand tímto filmem říct. Jenomže sledovat nejdříve víc než hodinu prakticky nulového dění ve dvou linkách, z nichž v jedné několik neskutečně otravných žen předvádí před kamerou různé zvláštní cviky na posilovacích strojích (nebo i mimo nich) a do toho si vypráví své sexuální zážitky, a ve druhé si mezi tím jejich muži povídají doma o tom samém, jen z mužského pohledu, mě nejenže vůbec nebavilo, ale také značně se mi protivilo, jakou smršt často trapných a nechutných řečí, dlouho bez jakékoliv gradace, na mě režisér vyvaloval. Asi nejhorší chvilka v tomto směru nastala, když se ten nejsympatičtější protagonista z celého filmu ukázal jako pedofil a začal se mezi řečí rozplývat nad krásou zadečku desetiletitého chlapečka. Jako komedie to na mě nefungovalo, pokud mělo jít o humor, zcela mě minul a většina toho, co mělo působit vtipně, mi vtipná vůbec nepřipadala. Jako drama částečně beru, ale jenom díky zmíněnému vyústění, jenže poselství vzhledem na to, jaké nesympatie jsem k postavám dekadentních intelektuálů cítil, mě i tak spíše minulo. Částečně beru i to zdejší srovnání s Buñuelem, v něčem Úpadek amerického impéria jeho filmy evokuje, akorát zatímco Buñuel mi přijde zábavný i nápaditý, Arcandův film mi připadal jenom otravný a místo výraznější nápaditosti zbylo jen monotónní rozvinutí jednoho nápadu na víc než dvě třetiny filmu. [35%] (18.04.2022)

Počátek jedné velmi zajímavé trilogie. Nahlédnete na krátký okamžik na život několika intelektuálních lidí, a jejich pohled na svět. Západní civilizace se v jejich očích rozpadá. Muži podvádějí, ženy se rozvádějí, osobní štěstí žene všechny k sobeckosti. Vše co zbývá je sex. Velice zvláštní film, který se mi dostal pod kůži a ještě dlouho tam zůstal. Pokud jste ten typ člověka, co se občas na chvíli zasní nad podstatou bytí, vřele doporučuji. (15.05.2009)

Předchůdce oscarové Invaze barbarů s neméně matoucím názvem (marketingový tah?) sleduje skupinku intelektuálů (muže a ženy, nejprve zvlášť, a poté pospolu) hovořících o sexu. Takto banální označení lze však rozvést do mnoha směrů. Film může být výpovědí o upadající společnosti či zajímavou variací na role pohlaví (muži vaří, zatímco ženy cvičí ve fit centru). Postavy jsou výtečně napsány, režie je svižná. Toto kanadské dílo se stalo překvapivým úspěchem ve Spojených státech, kde do té doby kanadské filmy jen paběrkovaly. (02.05.2005)

Je vidět, že Arcandovi se podařilo trefit se do černého. To podstatné v tomto filmu je to, že ukázal jistý nenápadný, leč ničivý proces v naší společnosti. Intelektuálové (zvlášť ti humanitní) ztrácejí jakoukoli víru ve smysl své práce a věnují se jiným zábavám, dokud je čas (i tu svou vědu dělají hlavně pro sebe a svou zábavu). To vypadá nevinně, ale skrývá se za tím strašně mnoho - elity totiž tak rezignují na zodpovědnost za společnost ve které žijí (což je skutečný smysl humanities - věd, které člověku pomáhají zůstat člověkem). Ono není se co divit - hedonismus je věc lákavá a nakažlivá, velké nosné ideje jaksi netáhnou a když nakonec člověk zjistí, kde si jde konečně pořádně pokecat o milenaristickém hnutí... (04.08.2008)

2,5 "Mamma mia!" Téma je síce zaujímavá, ale to podanie je tak vtieravé, skoro všetky postavy (údajne intelektuálne) tak odpudivé, slizké, že som to sledoval len s veľkým sebazaprením. Viem, že tie postavy nemali vzbudzovať veľké sympatie, ale malo byť vraj fascinujúce ich sledovať, čo teda potvrdiť nemôžem. Na tomto dekadentnom, skoro až perverznom diele (celé to je len o sexe na všetky možné spôsoby) nemám príliš čo chváliť, určite nie hudbu, ktorá je dosť od veci, snáď len psychologickú zápletku, ktorá sa ku koncu začne celkom zaujímavo rozpletať. A malý, bezvýznamný bodík pridávam za tú masáž. (17.11.2021)