Úpadek amerického impéria

Předchůdce oscarové Invaze barbarů s neméně matoucím názvem (marketingový tah?) sleduje skupinku intelektuálů (muže a ženy, nejprve zvlášť, a poté pospolu) hovořících o sexu. Takto banální označení lze však rozvést do mnoha směrů. Film může být výpovědí o upadající společnosti či zajímavou variací na role pohlaví (muži vaří, zatímco ženy cvičí ve fit centru). Postavy jsou výtečně napsány, režie je svižná. Toto kanadské dílo se stalo překvapivým úspěchem ve Spojených státech, kde do té doby kanadské filmy jen paběrkovaly. (02.05.2005)

Rozhodně zajímavý film, který ukazuje, že konverzační drama může fungovat, může být zábavné, ale také může trochu nudit a možná nic neříct. Jenže to téma je přece jen natolik zajímavé, a když o něm trochu začnete přemýšlet, uvědomíte si, kde je vlastně místo pro sex ve vašem životě. Neovládá vás také? (14.01.2016)

Premýšľam, prečo Arcand nazval svoj film Úpadok amerického impéria a nie svetového. Dobre, je Kanaďan, ale cesta do Éurópy, Ázie, Austrálie a Afriky by jeho teórie iba potvrdila. Blížim sa vekom hrdinom tejto snímky a som rád, že sa takto spoločne s priateľmi často nestretávame, pretože napríklad bývame ďaleko od seba a ani niet času, ale pochybujem, že by sme si začali pokukovať po ženách a priateľkách. Preto beriem tento film skôr ako synekdochu či metaforu celej spoločnosti, ktorým reprezentantom Arcand vkladá do úst svoje myšlienky a úvahy o tom, kam sme sa to dopracovali. Z jeho filmu mi tak nakoniec vyplynulo, že žijeme jednoducho v chaose, kde všetko prestalo dávať zmysel. A to sem ešte poriadne nezapracoval kapitalizmus, ten však v podhubí dialógov a vyobrazených vzťahov rozhodne cítiť. (23.07.2019)

Beru, že jde o film ilustrující morální úpadek hodnot a posledních 25 minut vnáší, minimálně pokud jde o náhlou katarzi v manželském páru Louise a Claudea, jistou působivost a smysluplné vyústění toho, co chtěl Denys Arcand tímto filmem říct. Jenomže sledovat nejdříve víc než hodinu prakticky nulového dění ve dvou linkách, z nichž v jedné několik neskutečně otravných žen předvádí před kamerou různé zvláštní cviky na posilovacích strojích (nebo i mimo nich) a do toho si vypráví své sexuální zážitky, a ve druhé si mezi tím jejich muži povídají doma o tom samém, jen z mužského pohledu, mě nejenže vůbec nebavilo, ale také značně se mi protivilo, jakou smršt často trapných a nechutných řečí, dlouho bez jakékoliv gradace, na mě režisér vyvaloval. Asi nejhorší chvilka v tomto směru nastala, když se ten nejsympatičtější protagonista z celého filmu ukázal jako pedofil a začal se mezi řečí rozplývat nad krásou zadečku desetiletitého chlapečka. Jako komedie to na mě nefungovalo, pokud mělo jít o humor, zcela mě minul a většina toho, co mělo působit vtipně, mi vtipná vůbec nepřipadala. Jako drama částečně beru, ale jenom díky zmíněnému vyústění, jenže poselství vzhledem na to, jaké nesympatie jsem k postavám dekadentních intelektuálů cítil, mě i tak spíše minulo. Částečně beru i to zdejší srovnání s Buñuelem, v něčem Úpadek amerického impéria jeho filmy evokuje, akorát zatímco Buñuel mi přijde zábavný i nápaditý, Arcandův film mi připadal jenom otravný a místo výraznější nápaditosti zbylo jen monotónní rozvinutí jednoho nápadu na víc než dvě třetiny filmu. [35%] (18.04.2022)

Je vidět, že Arcandovi se podařilo trefit se do černého. To podstatné v tomto filmu je to, že ukázal jistý nenápadný, leč ničivý proces v naší společnosti. Intelektuálové (zvlášť ti humanitní) ztrácejí jakoukoli víru ve smysl své práce a věnují se jiným zábavám, dokud je čas (i tu svou vědu dělají hlavně pro sebe a svou zábavu). To vypadá nevinně, ale skrývá se za tím strašně mnoho - elity totiž tak rezignují na zodpovědnost za společnost ve které žijí (což je skutečný smysl humanities - věd, které člověku pomáhají zůstat člověkem). Ono není se co divit - hedonismus je věc lákavá a nakažlivá, velké nosné ideje jaksi netáhnou a když nakonec člověk zjistí, kde si jde konečně pořádně pokecat o milenaristickém hnutí... (04.08.2008)