Ako prichádzajú sny

Raz by som chcel vidieť film, kde bude nebo a peklo zobrazené menej prvoplánovo a doslovne ako v rozprávkach, ktoré ich stvorili. Jasné, v skutočnosti to všetko stvorili ľudia, ale keby to nerobili tak naivne, možno by sa nezvykli tak často sklamať. Tento film bol natoľko patetický, že pôsobil ako jedna veľká cesta k happyendu, kde nič iné nie je dôležité. A pri tom už aj kadejaký slovenský rapper vie, že cesta je zmyslom a nie len jej cieľ. Gýčové to teda bolo ako titulka nejakej Strážnej veže, ale na druhej strane, maľby na základe ktorých si postavy zvolili nebeské exteriéry, boli naozaj pekné. No aj tak by som hodnotil skôr negatívne, nebyť pár nápadov, ako napríklad, že aj v nebi (po smrti) môže človek snívať. A tým aj zabudnúť, že nežije. Otázkou je, po akej dobe sa to zmení na nočnú moru. Ďalší podnetný nápad bol vzhľad postáv, ktoré nevyzerali ako za života, ale ako chceli aby ich videl ten, kto sa práve pozerá. Od bodov, ktoré spomínam, pretieklo vo filme ešte veľa vody či lávy a nakoniec to všetko dopadlo, ako sa na spriaznené duše patrí. A nikomu nezišlo na um, či nie je trochu problém, že je to už na večnosť. Ok, na poslednú chvíľu tam ešte napchali reinkarnáciu, ale práve od tohto filmu som čakal iné východisko. A hlavne, že vo mne vyvolá nejaké citové poryvy, keďže ma k opätovnému pozretiu donútila smrť Robina Williamsa. To už sú ale moje problémy, on teraz aj tak prinajlepšom niekde slope s Philip Seymour Hoffmanom a sťažuje sa, kto vymyslel pre hercov osobitné nebo, keď je to len práca, čo ich spája. Jeho spoločník mu teda s úškrnom objasní, že to asi nebude nebo, kde sa nachádzajú, ale to druhé. A tak sa spolu napijú a ani im to nezašľape. Aké ponaučenie z toho plynie? Chľastať treba za života a nie za volantom. Trochu od veci, ale aspoň na záver som premostil do morálnej korektnosti. (14.08.2014)

I found you in hell. Don´t you think I could find you in New Jersey? 1) Na filmu asi nejvíce zaujme výtvarné zpracování. Barvité zobrazení nebe jako šíleného snu impresionistického malíře je překonáno vskutku hrůzostrašnou podobou očistce i pekla samotného. Musím však poznamenat, že mě děsí i to předváděné nebe._____ 2) Snaha o duchovní přesah v podobě jakéhosi reinkarnačního katechismu dopadla podstatně hůře. Naivní dialogy presentují "život po životě" v duchu hollywoodského mainstreamu jako trochu, pravda, odlišný způsob existence u sousedů za kopcem, nicméně však ne natolik, aby to nešlo v pohodě popsat, nafilmovat a promítnout (ne)nadšeným diváckým masám. K tomu autor knižní předlohy Richard Matheson: I will not comment on What Dreams May Come except to say that a major producer in Hollywood said to me, 'They should have shot your book.' Amen._____ 3) Ani ukňouraný Robbie Williams (jinak můj oblíbený herec) mi nepřipadal jako vhodný výběr._____ 4) Film postrádá i vtip a nadhled (když už ho tedy nemohu brát vážně)._____ 5) Nejhorší však, co mohu říci, je, že jsem se chvílemi dosti nudil._____ 6) A tak mě nejvíce zaujala výzva, kterou bych rád adresoval některým jedincům: Elevator to Hell. Going up! (11.03.2014)

Co se týče vizuální stránky: Nápady mi přišly mírně lepší než provedení, které je nicméně velmi vydařené a dokážu si představit, že musí být hodně těžké něco takového stvořit. Nápad se zasazením děje do namalovaného obrazu je fantastický. Stejně tak drobné detaily, jako modrý květ, který se rozmáčknutím změní v malířskou barvu. A myšlenka, že bychom si mohli vytvořit svět podle naší fantazie a pak se v něm pohybovat, je nesmírně uchvacující. Každopádně, scény z "nebe" jsou bezesporu místy hrozně kýčovité, ale to se dá odpustit. Více se mi po umělecké stránce líbilo ztvárnění pekla (a také zde najdeme plno skvělých nápadů, svědčících o úžasné vizuální představivosti tvůrců - třeba použít místo kočičích hlav hlavy zatracenců k vydláždění plochy, po které musí hlavní hrdina projít). Co se týče obsahové/dějové stránky: Některé scény se mě dosti dotkly, mnohé byly zase tak přeslazené, že mi málem způsobily duševní hyperglykemii. Ale vzhledem k použitému tématu se určité míře přeslazenosti snad ani nedá vyhnout. Takže pak záleží na tom, jak kdo cítí a vnímá, a zda zkropí slzama pět kapesníků nebo usne nudou. Každopádně zajímavý film, který by ale podle mého potřeboval mírně propracovanější scénář a na druhou stranu ubrat trochu cukru. (08.07.2009)

Proč jste tenhle film přede mnou neschovali? Já byla připravená na kdeco, ale na takovou emoční smršť tedy ne. Považuji se za celkem otrlého diváka. Filmy, o kterých se říká, že jsou to ždímačky slz, nechávají mé oči v suchu. Ale tohle se prostě nedalo vydržet. Ať už proto, jak skvěle je to zahrané, a nebo proto, jaké otázky a sem tam i odpovědi se mi nořily v hlavě. Člověk někdy musí ztratit, aby získal. A je krásné, když opravdu získá. Někdy ale pouze ztrácí, a už není, co by získal. Někdy by si člověk strašně moc přál happy end a nenechal zemřít naději. Asi se neříká nadarmo, že naděje umírá poslední, a já si jednou, pokud se toho dožiju a budu vrásčitá stařena, která se bude ohlížet zpátky na svůj život, znovu pustím tenhle film. A pak teprve si odpovím na otázky, kterým se dnes raději s cynickým nadhledem vysmívám. A ještě něco. Tyhle obrázky budu mít hodně dlouho v hlavě. To je po vizuální stránce jeden z těch filmů, co velmi úzce zapadají do mého fantazijního světa. (17.06.2013)

Nápady, předložené nám v tomto filmu, jsou velmi efektní, ale bohužel ne efektivní. Film je velice krásný po obrazové stránce a... to je všechno. Skotačení Robina Williamse v onom světě, plném impresionistických výjevů, je moc hezké na pohled, ale když se nenecháte příliš unést (což stejně nebude trvat dlouho) a zaposloucháte se do dialogů, zjistíte, že patří k těm nejbanálnějším, jaké jste kdy ve filmu slyšeli. A například hudba je v tomto případě čirý kýč. A mimochodem, autorem literární předlohy je Richard Matheson, proslulý svými horrorovými komediemi (Havran, Komedie plná hrůz, Příběhy hrůzy atd.), jejichž základním stavebním kamenem je černý humor. A ten si v rámci tohoto příběhu umím docela živě představit, což vrhá temný stín pochybnosti na scénáristovo pochopení látky. Tady nenajdete ani špetku humoru, který by stál za řeč. (11.04.2003)