Ako prichádzajú sny

Prúd niekedy nádherných a inokedy gýčových obrazov, rozumej tých najprvoplánovejších v tom smere, ako si ľudstvo predstavuje nebo a peklo. Niekedy je ale tá gýčovitosť zmotivovaná, ako napríklad krajina v štýle manželkiných impresionistických obrazov, inokedy je otravná, ako trebárs rýchly prechod do "reálneho neba". Scenár sa snaží vybudovať zaujímavú mytológiu a osvetľovať nám pravidlá nového sveta, ale robí to dosť zmätočne a je to veľká škoda, mohlo ísť totiž o mindfuck fantasy, ku ktorému by ste sa radi pravidelne vracali. (16.08.2021)

Oslnivě barevnou krajinou prochází Robin Williams, který zahynul při autonehodě. Stejný osud bohužel potkal před lety i jeho dvě děti. Těžká zkouška, ale zdá se, že v ní manželé tak nějak „obstáli“. Jenže pak zemřel i on a jeho osudová láska tolik bolesti neunesla a sáhla si na život. Potkají se ještě někdy? S mottem „lásku nepřeruší ani smrt“ přišel novozélandský režisér Vincent Ward a v Ráji nabídl neuvěřitelnou trikovou paletu „světa poté“, že je to radost pohledět i o dvacet let později. Živé a plastické obrazy diváka musí dostat. Naopak Podsvětí je plné bahna a hříšníků a i když se ubírá plyn, pořád je to radost. Jen škoda, že oněch netrikových scén je moc. Neříkám, že komorní psychologické drama nemá své kvality, ale přeci jenom vypadá vedle výpravné pestré pohádky jako chudý příbuzný. Druhá půlka se prostě zbytečně moc drolí. Mít to pod 100 minut, byl bych spokojenější. (23.08.2019)

"Annie, I'm here babe, I still exist." Hrozně velký kýč, stále stejný trpitelský výraz Robina Williamse, křesťanské kecy v každé druhé minutě..přesto příjemně barevný a snesitelný snímek. :) Oscar za vizuální efekty rozhodně zasloužený. Chlapci z ILM (příběh Crows z filmu Yume) se nezapřeli a vytvořili nádherný fantaskní svět. (18.05.2007)

Film si udržuje velmi zajímavou formu do doby, kdy se posmrtný svět sestává z našich představ, které se v případě postavy Robina Williamse zhomtňují jako obraz jeho ženy a vizuálně je to skvostné a navíc kvalitně provedené. Pak ale začnou zabředat do klasických schémat, a přestože Ward přistupuje k látce velmi citlivě a atmosféra filmu je tedy značně poetická a jiná, emocionálně to navzdory Williamsově herecké snaze zaostává za vším, co by se s látkou dalo provést. (03.04.2011)

Ještě teď mě bolí zuby. Kytičky, dětičky, barvičky, létající lidé, neskutečně přeslazený klavír ... Pokud má takhle vypadat nebe, pak si to asi půjdu hodit. Samotný nápad měl obrovský potenciál, to by se ho ovšem nemohlo chopit nějaké sentimentální, uslzené hovádko, které nakonec vykouzlilo dvouhodinovou přehlídku cukrové vaty. Ještě včera jsem se divil, jak se mohlo stát, že jsem o tomhle filmu nikdy neslyšel. Teď už to chápu. (17.08.2009)