Kráľ Štefan

Kočovní Maďaři se roku 896 usadili v Panonské nížině a bylo z toho velké haló. István, který se hezky po pohansku jmenoval Vajk, přijal křest a stal se velkým svatým Štěpánem, no a měl problém s tradičním pohanským kultem, včele s Koppánym. O tisíc let později v roce 1896, Maďaři slavili velké 1000-leté výročí záboru, no a o necelých 100 let později o tom natočili i muzikál. Tu v Maďarsku (píšu to, když jsem tu studijním pobytu), populární kousek. Děti na tom vyrůstají, písničky znají nazpaměť a je to prostě kult. No, beztoho, abych ten film viděl na projekci na univerzitě a pak o něm měl ještě zajímavou přednášku, která to vše zasadila do kontextu, bych řekl, že je to celkem nuda. Takže ty dvě hvězdy jsou vlastně spíš za to, co ten film představuje (něco jako naše legendy o sv. Václavovi, nezasloužil by si Václav taky svůj muzikál, ve kterém by za zvuků rockové balady byl vražděn bratrem Boleslavem?), písničky mě nebavily, popravdě jsem u toho usínal (zpívaná maďarština mi pořád přijde dost nezvyklá). Jesus Christ Superstar vlastně taky nemusím, operní prostředí zasazené do městského parku ve mě taky žádné filmové nadšení nevzbudilo, no subjektivně prostě žádná sláva. Ale budiž: István, István, István! Koppány, Koppány, Koppány! (30.03.2017)

Rocková opera o živote kráľa Štefana, jedného z najvýznamnejších a najväčších kráľov Maďarov. Rocková opera a všetko čo k tomu patrí: veľmi dobre napísaný text, veľmi dobre nakomponovaná a zahraná hudba, skvelé speváci/speváčky. P.S.: Jak stará tak aj nová verzia (spojenie starých idolov s mladými titánmi) stojí za to. Osobné hodnotenie: 81% (****) (23.08.2020)

Král Štěpán je rocková opera, která je pro lidi s maďarskou národností pravděpodobně velmi silným tématem. Jedná se o příchod křesťanství do země. Štěpán se má ujmout vlády, ale přichází so střetu s knížetem Koppánym, který má velký zájem o trůn a o vládu. Film Štěpána podává jako člověka s velmi pozitivními vlastnostmi téměř jako svatého. Koppány je podán naprosto v opačné negativní pozici. Zajímavou je mizanscéna – celý děj se odehrává na stejných místech v exteriéru a navíc v noci, s výrazným osvětlením. Snímek podává klasické dílo (kostými, příběh) ve velmi moderním pojetí (mizanscéna, hudba). Ve výsledku však poslouchat zpěv v maďarštině bylo trochu mučením a Štěpán na mě působil velmi apaticky. Dobrovolně bych si takový film asi nepouštěla, ale věřím že Maďaři jsou na své dílo pyšní. (17.02.2012)

První vzpomínka: brněnský filmový klub, rok 1985, zjevení, kdy v hávu pop-rockové hudby, obohacené o prvky folklóru, v Jancsóovských skupinových scénách, se odehrává nevídaný příběh. Na plátně se nezakrytě objeví kříž jako symbol vítězství, otevřeně se mluví (nebo spíš zpívá) o křesťanství, středověký světec je kladnou postavou. Představa, že by u nás někdo napsal takový kus třeba o svatém Václavovi. Nemyslitelné! Druhá vzpomínka: 20. srpen 1987 v Budapešti, oslavy Dne ústavy, což je kryptogram pro svátek svatého Štěpána. Ohňostroj nad Dunajem v zeleno-bílo-červené za zvuků hudby z populární rockové opery. Závidím Maďarům jejich národní hrdost. Třetí a nejnovější zážitek: Setkání s maďarským nacionalismem, nekritickým vyvyšováním malého národa nad všechny ostatní. Ale … stejně jim závidím z našeho malého českého poraženectví! PS. Ano, ty bílé ponožky byly skutečně považovány za „cool“oděv! (12.04.2011)

Rockový muzikál (či spíše opera), který možná hrál ve své době důležitou roli pro (sub)kulturní identifikaci určitého segmentu publika, ale v porovnání s Jesus Christ Superstar nebo Tyranovým srdcem působí jeho křečovitá stylizace ve spojení s jednoduchým příběhem jako nijak zvlášť invenční už v době vzniku. Možná jsem se však prostě jen nenaladil na vlnu maďarské rockové hudby, která mi stejně jako film připadala dost nerytmická. Objevil jsem nicméně, že maďarština je ještě nezpěvnější jazyk než čeština a občas mi snaha vyzpívat slova, která se z fonetického hlediska pro zpěv zoufale nehodí, skutečně imponovala. (22.04.2007)