Kráľ Štefan

První vzpomínka: brněnský filmový klub, rok 1985, zjevení, kdy v hávu pop-rockové hudby, obohacené o prvky folklóru, v Jancsóovských skupinových scénách, se odehrává nevídaný příběh. Na plátně se nezakrytě objeví kříž jako symbol vítězství, otevřeně se mluví (nebo spíš zpívá) o křesťanství, středověký světec je kladnou postavou. Představa, že by u nás někdo napsal takový kus třeba o svatém Václavovi. Nemyslitelné! Druhá vzpomínka: 20. srpen 1987 v Budapešti, oslavy Dne ústavy, což je kryptogram pro svátek svatého Štěpána. Ohňostroj nad Dunajem v zeleno-bílo-červené za zvuků hudby z populární rockové opery. Závidím Maďarům jejich národní hrdost. Třetí a nejnovější zážitek: Setkání s maďarským nacionalismem, nekritickým vyvyšováním malého národa nad všechny ostatní. Ale … stejně jim závidím z našeho malého českého poraženectví! PS. Ano, ty bílé ponožky byly skutečně považovány za „cool“oděv! (12.04.2011)

Hudebně v zásadě bomba. Do opery chodím, rock poslouchám. Chtěla jsem to vidět, a jsem vážně nadšená. Škoda, že jsem film neznala v době vzniku, zajímalo by mně, jak bych reagovala tehdy, ale jistě by si mi fyzicky nelíbili hlavní představitelé, což platí i dnes. Ano, jsem povrchní. Vůbec jsem netušila, že Maďaři mají rockovou hudbu, jejich hudební scénu pravda nesleduji. Spolu s filmem „Paní Eskymačka mrzne“ a obecně s filmy skladatele Mihályho Víga hudebně nejzajímavější maďarský film, který jsem kdy viděla. Pro mne je ale zajímavé „Krále Štěpána“ sledovat právě v kontextu doby vzniku: živě si pamatuji všechny hudební filmy, co šly tehdá v našich kinech i mé dojmy z nich… v tom roce jsem měla první desky Queen a Bowieho, které hudebně nějakým způsobem pořád můžu, takže jsem přesvědčená, že by mne film zaujal už tenkrát, kdy českou hudební scénu nejen v kinech reprezentovaly skoro samé břečky. Každopádně: už znám i tv divadelní záznam Krále Štěpána z 90. let: taky dobré, stejná nálada. (18.03.2012)

videl som v dobe vzniku ako dieťa, zopakoval som si nedávno..a pri písaní týchto riadkov sa mi (dvoj)elpéčko krúti na gramci..je tam znateľný hudobný vplyv JCS, ale jasné, že Laci Pelsőczy nie je Ted Neeley..takže skôr ako charizma kráľa je zaujímavá rockovo-operno-monumentálna hudba Szörényiho, ktorého mám rád aj v  "normálnej" polohe (hlavne skupina Illés v ranných časoch)..k názorom voči maďarčine nie je čo dodať..neznášam nemecké šprechtenie a aj tak zbožňujem Mozarta a mám rád Falca..:D (18.09.2022)

Rockový muzikál (či spíše opera), který možná hrál ve své době důležitou roli pro (sub)kulturní identifikaci určitého segmentu publika, ale v porovnání s Jesus Christ Superstar nebo Tyranovým srdcem působí jeho křečovitá stylizace ve spojení s jednoduchým příběhem jako nijak zvlášť invenční už v době vzniku. Možná jsem se však prostě jen nenaladil na vlnu maďarské rockové hudby, která mi stejně jako film připadala dost nerytmická. Objevil jsem nicméně, že maďarština je ještě nezpěvnější jazyk než čeština a občas mi snaha vyzpívat slova, která se z fonetického hlediska pro zpěv zoufale nehodí, skutečně imponovala. (22.04.2007)

Kočovní Maďaři se roku 896 usadili v Panonské nížině a bylo z toho velké haló. István, který se hezky po pohansku jmenoval Vajk, přijal křest a stal se velkým svatým Štěpánem, no a měl problém s tradičním pohanským kultem, včele s Koppánym. O tisíc let později v roce 1896, Maďaři slavili velké 1000-leté výročí záboru, no a o necelých 100 let později o tom natočili i muzikál. Tu v Maďarsku (píšu to, když jsem tu studijním pobytu), populární kousek. Děti na tom vyrůstají, písničky znají nazpaměť a je to prostě kult. No, beztoho, abych ten film viděl na projekci na univerzitě a pak o něm měl ještě zajímavou přednášku, která to vše zasadila do kontextu, bych řekl, že je to celkem nuda. Takže ty dvě hvězdy jsou vlastně spíš za to, co ten film představuje (něco jako naše legendy o sv. Václavovi, nezasloužil by si Václav taky svůj muzikál, ve kterém by za zvuků rockové balady byl vražděn bratrem Boleslavem?), písničky mě nebavily, popravdě jsem u toho usínal (zpívaná maďarština mi pořád přijde dost nezvyklá). Jesus Christ Superstar vlastně taky nemusím, operní prostředí zasazené do městského parku ve mě taky žádné filmové nadšení nevzbudilo, no subjektivně prostě žádná sláva. Ale budiž: István, István, István! Koppány, Koppány, Koppány! (30.03.2017)