Fremont

Klišovitý indie příběh o klaunu Pagliaccim, který sice vyrábí koláčky štěstí, ale přitom sám štěstí složitě hledá, je zaplněný origami postav bez jakéhokoli charismatu, které mluví a dělají věci na tlesknutí. V půlce filmu jedna z nich vezme do ruky mikrofón a začne zpívat smutnou písničku. Natočila to UI. (19.09.2023)

Terapie Bílým tesákem. "On ty věci nepromýšlel. On je prostě dělal. Neřídil se abstraktnímu úvahami, ale instinktem, pocity a emocemi." Pomalá, příhodně umístěná i obsazená pocitovka, která ví, kdy a jak má co říct. Závěrečná dvacetiminutovka je strašně příjemná. Někdy prostě stačí pro opuštění mýtu o věčné osamělosti zastavit u prvního autoservisu (a nebýt z toho jelen). (18.11.2023)

Při sledování filmu jako je Fremont se člověku žije na světě o kousek lépe. Jedná se o čistou artovku, ve které nečekejte živou hudbu v každé scéně nebo napínavé scény, které vás nutí čumět s otevřenou pusou na plátno. Jedná se o pomalu vyprávějící jednoduchý příběh člověka, který si potřebuje připustit právo na své vlastní štěstí. Někomu možná může vadit, že se film lehce táhne, že se v něm příliš nemluví, že je to další černobílé 4:3 umění, ale to je právě to kouzlo Fremontu. Ty pomalé pohyby a záběry, ta statická lehce roztřesená kamera, ty krásně se rozvíjející metafory… to vše tvoří Fremont. Hlavní hrdinka, která je výtečně zahrána, je doplněna několika vedlejšími postavami, které si neumím představit lépe obsazené. Občas v tom přehršelu mainstreamu, který je na vás chrlen v každém kinosále, je pěkné si sednout do útulného kinosálu a vidět film, který vás donutí se usmát. (05.10.2023)

Fremont - typický příklad onoho malého, nenápadného uměleckého filmu, jenž je v podstatě odsouzen k diváckému zapomnění. Síto filmového mainstreamu je holt nekompromisní, proto je fajn vytáhnout zadek ze sedačky korporátních multiplexů a trochu zapátrat po lokálních kinech - filmy, mezi něž Fremont patří, mají své kvality a neměly by zůstat přehlíženy. Snímek do děje vtáhne velmi osobní a civilní atmosférou, podpořenou skvěle zvoleným formátem 4:3 v černobílé. Tomu sedí i výprava - Fremont se vyžívá ve vypravěčském i příběhovém minimalismu, jenž ještě více podtrhává ponurou přízemní atmosféru a relativně těžká témata, jako je například přistěhovalectví, osamění či válečná traumata. Není to ale pouze jen melancholická deprese, film je odlehčen sympatickým humorem na správných místech, což tvoří poměrně dynamický mix. K výtkám však určitě patří délka. I přes na první pohled sympatickou stopáž devadesáti minut se to v některých místech dost táhne a některé motivy se začínají přejídat. Občas taky prosvítá taková ta navoněná umělecká nepřístupnost, kterou si tvůrci mohli odpustit. Dohromady to ale všechno působí tak - no nenuceně. Vlastně bych řekl, že slovo nenucený je naprosto vystihující. Cokoliv, co se zde děje, není na sílu agresivně rváno pod nos, ale tak nějak si to plyne. Přinejmenším osvěžující. V klidu za **** (06.11.2023)

Název filmu Fremont íránského režiséra je podle města v Kalifornii, kde je 50% asiatských obyvatel....a tam je i filmová starobylá továrnička na koláčky štěstí. Dunia je na (řekla bych až druhý pohled:-) milá, mírná a chytrá holka, která se středem děje filmu - a ten se mi teda moooc líbil! To černobílé promítání na plátně absolutně nevadilo a sedlo ke snímku jako prdel na hrnec:-), stejně jako celý příběh, který je jemně laděný, ale s umírněnou dávkou vtipných momentů a moudrostí (nejen při sezení u psychologa:-)). Musím hodnotit maximálním artovým počtem:-)) (21.09.2023)