Hrob světlušek

V žádném případě nepatřím mezi velké fanoušky anime, tento film mi byl prostě dodán bez mého přičinění, a když už mám něco doma, přece se na to nevykašlu. Zážitek to byl zajímavý a myslím, že by si ho měl dopřát i pan Marhoul, možná by mu došlo, že je možné zprostředkovat divákovi setkání s hrůzami války i bez vydloubaných očí, láhví i k sexu marně nucených kozlů. Dalším zajímavým aspektem byl fakt, že se tu Japonci nestylizovali do role chudáčků drcených nesrovnatelně silnějším nepřítelem; kdo se dívá pozorně, ten tady ty projevy slepé víry ve vítězství císařství najde. (22.06.2021)

Jedno z mých prvních animé... Krátce po shlédnutí by to bylo okamžitě za pět, ten film vás dostane, co si budeme povídat, příběh je strašně silný... Přesto mám co se žánru týče o kousek blíž k magickému Poslednímu jednorožci, či k superakčnímu, cool nářezu typu Vampire hunter D nebo Miyazakimu. Animé by podle mě mělo být námětově vždycky trochu do fantastična, mělo by pracovat s objekty, které se jen tak nedají natočit... proto dávám tomuto skvostu "jen" 80% (30.06.2006)

To, čo funguje v animovanom filme, nemusí fungovať v tom hranom a naopak. Sentimentalita Hrobu svetlušiek je tak podľa mňa úplne v poriadku a legitímna. Príbeh nie je vyrozprávaný v žiadnom rýchlom tempe, postavy sa v podstate výraznejšie nevyvíjajú, pretože ich úlohou je predovšetkým zháňanie jedla a strecha nad hlavou počas nocí a počas bombardovania. Tam však už strecha domu nestačí, vtedy treba nájsť vhodný bunker. Vojna očami detí bola v histórii kinematografie podaná rôznymi spôsobmi, Setsuko patrí medzi tie deti, ktoré si jej hrôzy plne uvedomujú najmä vďaka nedostatku jedla, ktoré vďaka bmbardovaniu v Japonsku nastalo. Samozrejme ak bude niekto argumentovať kolektívnou vinou všetkých obyvateľov Japonska kvôli neospravedlniteľnému vyčíňaniu ich vojakov na východnom pobreží kontinentu, tak mu to neberiem, ale vôbec tomu nerozumiem. (01.08.2019)

Když si ještě lidi dokážou poplakat, byť "jenom" u animáku, tak to s námi není nejhorší.... Citovému vydírání sice neholduju, ale tady jsem ho lehce překousl a nechal jsem tomu volný průběh. Skvělý příběh, který na vás zapůsobí tak silně.... V tomhle případě by to skuteční herci asi vážně líp nezvládli. Zkrátka - povinná četba. (30.11.2004)

Dôkaz, že animovaný film neznamená automaticky film pre deti. A Japonci na to prišli už dávno, kde obyčajným kreslenými príbehmi dokážu sprostredkovať rovnaký zážitok ako tými hranými. Na Grave of the Fireflies navyše vďaka prekrásnej animácii ani náznakom nebadať tých takmer už 30 rokov od vzniku. Príbeh je síce jednoduchý, ale vo svojej podstate veľmi silný. Pojednáva o dvoch sirotách počas druhej svetovej vojny v Japonsku a ťažkom prežívaní obyčajných ľudí v tomto konflikte, ktorý sa ich nijako netýka a prináša len zbytočné obete na ľudských životoch. Nebojí sa aj odvážnejších záberov (hlavne pre diváka neskúseného s japonskou animovanou tvorbou) napríklad na mŕtve telá a všetko vykresľuje v čo najväčšie autenticite. V príbehovej jednoduchosti tkvie sila a tak sa nezameriava na komplikovaný dej, ale na čo najuveriteľnejšie zžitie diváka s dvomi uveriteľnými (aj keď len „nakreslenými“) postavami a vykreslením ich ťažkého osudu. Hravý tón zo začiatku filmu plný radosti a detských úsmevov sa postupom času mení na existenčnú drámu, a aj keď musím uznať, že v tomto prípade je to až príliš zámerné citové vydieranie, tak mi to vzhľadom na sympatie (aj keď mierne účelové, keďže sa jedná o malé deti) zdieľané s postavami vôbec nevadilo. Sentimentálny tón podčiarkol nelichotivé tému vojnového konfliktu na pozadí. A úplný záver je následne až prekvapivo dojemný a opäť len kvitujem, že Japonci neservírujú žiaden happy end, ktorý by sa očakával od amerického kresleného filmu, ale neboja sa síce prekvapivého, no vo svojej podstate najlogickejšieho možného zakončenia. „Obyčajný kreslený film“ tým tak svojou reálnosťou predčí aj hrané filmy. (23.03.2014)