Hrob světlušek

Tak dlouho se chodí s hrůzami války pro slzy, až se trpělivost protrhne. Nebudu lhát, Hrob světlušek se mi líbil, má silný příběh, ukazuje člověka v tísni z mnoha různých pohledů a oplývá tím jedinečným smyslem pro detail, jaký je snad jen japonským mistrům animátorům vlastní. Bohužel mám se Světluškami dva velké problémy. Jak už mnoho lidí podotklo přede mnou, film až moc tlačí na pilu. Líbivá smutná hudba, ač podmanivá a sama o sobě fungující jako zaručený zdroj melancholična, se tu podbízí jako gejša v gejšinci, a některé epizodické postavy plus tetička křičí "vykalkulovaný stereotyp" na celé kolo, což mi na patře zanechává něpříjemnou hořkou pachuť. Druhý problém vidím v tom, že jsme na slzavý závěr připraveni už v prvních minutách, takže ať už je Takahata v jeho realizaci jakkoli šikovný, ve mně vyvolaný výsledný dojem je oslabený. Neslzím, necítím prázdno, ani tíživý smutek. (05.10.2016)

7/10 Pekne, ALE, kua proc od zacaku zacinat koncem pribehu? To je snad zly sen!!! Pocitam, ze kwalitu snimku a jeho poslelstvi tu za me probere spousta jinych povolanejsich, takze k mym nizkym otazkam: Zajimalo by me, jestli to natocili proto, aby mali japoncici nezapomneli, jak to bylo s americany a jejich velkymi penisy. Dokazou obyvatele napriklad vybombardovanych Drazdan/Hirosimy nekdy odpustit spojencum? (07.03.2007)

Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděl, a další výhra japonské animované tvorby nad hranou Hollywoodskou. Malý Seita se za války snaží přežít se svoji sestřičkou Setsuko, zdánlivá idila se však záhy zhroutí a konec (začátek) nemůže být jiný, než tragický. Lidé jsou jako světlušky. Jejich malé životy, byť plné světla, nečekaně a předčasně hasnou, a jediné co po nich zbyde, je bezvýznamná hromádka popela, nasypaná v krabičce od bonbónů. Seita v noci 21. září 1945 zemřel. Jedna bezvýznamná světluška v noci 3. září plakala. (03.09.2006)

Hotaru no haka patri zaslouzene mezi nejvetsi anime skvosty, jake kdy byly v Japonsku vyprodukovany. Neskutecne pusobivy film, ktery by normalni herci tezko zahrali tak dobre, jako animovane postavy. Film je jedinecnou studii lidske psychiky, lasky cloveka ke svym blizkym a zaroven krutosti spolecnosti, ktera se diky dogmatum a predsudkum stale vice odlidstuje. Hrob svetlusek by si zaslouzil Oscara za scenar - vzdyt retrozabery s krabickou bonbonu, svetluskami ci scena, kdy Seito spaluje kos se svou mrtvou setrou nemohou nechat zadne oko suche... Jeden z mych nejoblibenejsich filmu vubec. (03.09.2003)

Malá štatistika: z obľúbených užívateľov film videlo vrátane mňa 18 ľudí. Hodnotenie 100% - štyria, 80% - štyria, 60% - štyria, 40% - traja, 20% - jeden, odpad! - dvaja. Priemer: 61 %. Na Horehroní dodnes žijú ľudia, ktorí si pamätajú povstalecký a povojnový hlad. Jedli sa surové ukradnuté zemiaky. Placky sa miešali tak, že sa múka zamiešala s popolom z pece a trochou vody. V dedine žila Pruna, ktorá ani v dospelosti nič iné ako surové krompľe nejedla. Nedokázala to. Dobre sa mali donášači Nemcom a miestne fľôgy. To boli lenivé hlúpe klebetnice a zároveň kurvy. Spávali s nemeckými dôstojníkmi - okupantami, čo prišli potlačiť povstanie (SNP). Ich predobrazom bola teta detí z filmu - pobrala im ich zásoby a šaty, speňažila, pričom ich riadne ošmekla. Všetko nakradnuté dala vlastnej dcére. Nepotrebné hladné krky zákerne poohovárala: nech hoci aj zdochnú. Takéto typy ľudí v čase vojny profitujú. Stávajú sa dôležitými, lebo ukazujú okoliu, ako sa dokážu postarať o svoje bachory, cicky a pipky. Keďže to je animovaný film (teda existuje odôvodnený predpoklad, že ho vo zvýšenej miere budú pozerať deti), neukazovalo sa, ako sa ich tetka chodievala kefovať s bárským za kus žvanca. Ale milé, deti: áno, presne takto to chodí. Preto každý, kto v čase vojny dokáže pomôcť prenasledovanému alebo zúboženému človeku si zaslúži obrovskú čokoládovú medailu. (30.10.2014)