Hrob světlušek

Nikdy bych neřekl, že film, který mi do mrtě vysuší slzné kanálky a způsobí mi solidní depku na další tři hodiny po jeho skončení, bude animák. A přece, Hrob světlušek se solidně zahnízdil v mé TOP 10 a drží primát "nejdojemnější film, jaký jsem kdy shlédl". Přestože je tenhle příběh dvou sourozenců snažících se protlouct životem ve válkou zdevastovaném Japonsku slzopudný až běda, nemluvil bych v tomto případě o nějakém citovém vydírání, tomto neduhu západní kinematografie. Isao Takahata si s tímto problémem poradil netradičním způsobem, takže místo kýčovitých záběrů se dočkáme místy až minimalistického vyjadřování, které však dokáže docílit intenzivnějšího dojmu z filmu. V závěru už tedy film hodně tlačí na pilu a slabší povahy možná ani neuvidí přes uslzené oči jeden z nejúžasnějších konců jednoho z nejúžasnějších filmů. (25.05.2006)

Když si ještě lidi dokážou poplakat, byť "jenom" u animáku, tak to s námi není nejhorší.... Citovému vydírání sice neholduju, ale tady jsem ho lehce překousl a nechal jsem tomu volný průběh. Skvělý příběh, který na vás zapůsobí tak silně.... V tomhle případě by to skuteční herci asi vážně líp nezvládli. Zkrátka - povinná četba. (30.11.2004)

Myslíte si, že najlepší protivojnový film je Ryan alebo Línia ? Figu borovú. Emocionálny dopad tohto filmu ich prevalcuje ľavou zadnou. Príbeh dvoch sirôt, ktoré sa prebíjajú životom počas posledných dní vojny v Japonsku je asi najlepším zobrazením toho, kto to vo vojne schytá najviac. Bez akejkoľvek nadsázky prvotriedna vojnová dráma, s ktorou sa môže porovnávať možno Schindlerov zoznam. Hrob svetlušiek patrí do zlatej siene najlepších anime a rozplače aj najväčších cynikov. Ja sám naň nájdem znovu odvahu možno po pár rokoch, pretože tú depku čo som z toho mal zahnali až tri hodiny Ranmu 1/2. P.S. Vlastne sa zhodujem s Gimlim ale komentár som písal nezávisle. 10/10 (06.07.2005)

Možná to bylo tím, že jsem film sledovala v aule s osmdesáti dalšími studenty, ale Hrob světlušek mě nerozplakal, což mě zpětně trochu mrzí, ale dokázala jsem se díky tomu na film dívat trochu jinýma očima. Film na mě nepůsobil až tak výrazně "vydíravým" dojmem, jak je tu mnohokrát zmíněno, myslím si, že se na něj dá nahlížet i z jiné perspektivy, zkrátka a dobře každá mince má dvě strany bla bla, však rozumíte. I proto odmítám film vidět jako čistě protiválečný - není. Je o lidech, o dospělých a o dětech. (30.09.2015)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)