Hrob světlušek

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

To co sa mi rozvijalo pred ocami bolo nepopisatelne krute a smutne. Niesom si isty, ci krutost vojny bola niekedy prenesena na filmove platno tvrdsim sposobom. To ze je snimok animovany na jednu stranu sposobuje, ze ste si stale vedomy, ze sa divate "len" na kreslene postavicky, avsak na druhu stranu animacia dokaze preniknut do takych hlbin divakovej duse, kde nikdy nic ine nevstupi. Prave preto je Hotaru no haka taky vynimocny film. Kristalicky cista nadhera odprostena od vsetkych zbytocnych faktorov ako krv ci nasilie, avsak o to posobivejsie v zobrazeni prisery zvanej vojna. (10/10) (05.02.2008)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Možná to bylo tím, že jsem film sledovala v aule s osmdesáti dalšími studenty, ale Hrob světlušek mě nerozplakal, což mě zpětně trochu mrzí, ale dokázala jsem se díky tomu na film dívat trochu jinýma očima. Film na mě nepůsobil až tak výrazně "vydíravým" dojmem, jak je tu mnohokrát zmíněno, myslím si, že se na něj dá nahlížet i z jiné perspektivy, zkrátka a dobře každá mince má dvě strany bla bla, však rozumíte. I proto odmítám film vidět jako čistě protiválečný - není. Je o lidech, o dospělých a o dětech. (30.09.2015)

Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda připravit se o zážitek, který film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků. (09.09.2005)