Strom na dreváky

Jediná vec, ktorá by sa objektívne dala Olmimu v tomto filme vyčítať, sú až príliš pokojné decká. Tie najmenšie nikdy neplačú, tie pár ročné nebobehujú sem tam a nevystrájajú, ako je to v skutočnosti. Inými slovami život týchto roľníkov bol ešte ťažší, než nám ukazuje samotný film. Nikto sa nesťažuje, pretože iný spôsob života nepozná a aj keby sa niekto chcel, tak niet komu. Film v poslednej tretine trochu zmení smer a jeho záver je pomerne prekvapivo pesimistický. Ale opäť sa nikto nesťažuje, pretože nejako proste bude. A Boh sa stále iba prizerá... (05.10.2021)

Poetické. Strom na dřeváky, ač tříhodinový, uteče jako svěcená voda proudící pod neznámým a přece tak povědomým severoitalským kostelíkem. Výborná práce s neherci, fantastické obrazy zemědělské krajiny i rafinovaný scénář, dýchající autenticitou - jsou asi největšími plusy díla. Díla natolik silného, že i mě, starého pohana, přinutilo uvědomit si, že bez zázraků se nedá žít ani v přetechnizovaném 21. století. Nezáleží na tom, zda je jejich strůjcem jakási abstraktní příroda, nebo chlapík s plnovousem v bílé tunice, který na nás kouká z obláčku. Zázraky se dějí: to je, oč tu běží. Život je zázrak. (22.10.2006)

Zaužívalo sa hovorievať "sprostý sedlák". Tento film ukazuje ako to bolo naozaj. Že neboli o nič sprostejší ako "mestskí ľudia" Naopak. Boli múdri svojimi skúsenosťami, silní vo svojom presvedčení a zvykoch po stáročia dedených, Neskutočne pokorní, pobožní a zároveň poverčiví. Že nevedeli mnohí čítať alebo písať im nevadilo svoju kultúru a vedomosti si prenášali ústne . Film mne osobne priniesol mnoho spomienok na rozprávanie starých ľudí a z bývalej republiky , či konca storočia. Dole na juhu žili v takýchto majeroch - usadlostiach tzv bíreši. Pracujúci (lopotiaci na statkárových poliach od svitu do mrku. Nemali také "poschodové byty" ako vo filme, ale vôkol celého dvora v rade vystavané "byty" v poradí: komora - -kuchyňa - izba - mastaľ , a takto sa to vrúbilo okolo celého dvora na statku. A v takýchto bytových jednotkách bývali často so šiestimi ôsmimimi deťmi (moja svokra dokonca pochádzala z dvanástich deti) najstaršíi spávali v kuchyni male deti naprieč postele po troch :). Do školy sa chodilo len v zime (známa otázka nie "do ktorej triedy chodíš", ale "koľkú zimu chodíš do školy") . V lete sa robilo vratne detí pomáhali zbierať chrobač z cukrovej repy, alebo vypichovať pichliače z porastov jačmeňa. Kone sa nechovali to mali iba veľkí gazdovia bíreši mali kravku a ta slúžila na všetko na mlieko na odchov teľaťa aj na zvoz krmy z poli. Ked bola zabíjačka tak domáci si nechávali šunku, slaninu, masť a trocha kaše a kosti na kapustnicu vždy sa navaril kotol kaše a hurky a tie sa roznášali (naši až na osem miest) takto od predvianoc až do februára maca vždy o d niekoho prišlo so zabíjačky hurka , trochu kaše, oškvarky a trocha pečeného mäsa a vždy čerstvé. Svadby ? svadby bývali male a rozdelene zvlášť hostina bola u ženíchovej rodiny a zvlášť u nevesty.. každý podával čo mohol (keď sa vydávala babka mali perkelt z králikov a z kohúta polievku) na svadbu chodili pomáhať tetky každý niečim pomohol či trochou muky alebo sliepkou ci vajíčkami. Nevesta so ženichom bývali do polnoci doma , po polnoci šli svadbiť k ženíchovej rodine, kde už ostala natrvalo. Deti sa vždy tešili lebo zrazu bolo o jedného menej a bolo viac miesta na spanie :) Oj rozpísal som sa napriek dlhej chvíle filmu nebanujem a s milou spomienkou dávam plný počet bodov. (05.06.2013)

Asi jsem nikdy nevidel film, ktery by lepe dokumentoval zivot na venkove. Konkretne na konci 19. stoleti, nekde v okoli italskeho Bergama. Film zaujme uz faktem, ze nikdo z ucinkujicich neni herec a vsechny postavy jsou ztvarnene mistnim obyvatelstvem. Film o tezkem ziti v relativni chudobe, skromnosti a vire v boha. Prestoze filmu chybi nosnejsi pribeh, zaujme svou autenticitou, zpracovanim a hudbou (Bach, Mozart...). Vidno, Italove i davno po svem neorealismu umeli natocit socialni drama, ktere honosi cely svet dodnes. (14.09.2013)

Téměř všechny recenze vyzdvihují Olmiho film jako poetickou rekonstrukci toho, co tu všude kdysi bylo a nikdy už nebude. Vydělávat si na život prací (a drobnými podfuky, o kterých víme, že sice nejsou dobré, ale jsou prospěšné) je hudbou minulosti. A tak ještě něco k hudbě; Kulmon píše: "Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů". V tom má pravdu, ale ani hudba a písně, které tu zpívají, se příliš neliší od našich horňáckých. A navíc, kdo by necítil sympatie s malým školáčkem, uvážlivou rodičkou nebo rajčatovým dědou. A ještě navíc je tu pohyb; žádný špacírgang, ale co nejefektivnější přesun z jednoho místa na druhé. Pohyb který odděluje jednu práci od druhé,  pohyb nutný, ale je to jen vložka, zdržení mezi dvěma nutnostmi, ať už při cestě do školy nebo do chléva. Zvláštnost v naší době, kdy je "procházkám" vyhrazena nezaměnitelná hodnota. Film hodnotím vysoce i jako "projekt". Pro jeho zařazení do filmového myšlení doporučuji komentář: Lavran *****. (30.07.2021)