Zimné prázdniny

Přesně tak předvídatelné jak se zdá už z premisy či prvních pár minut filmu. Vzpurný student a morouský učitel spolu musí strávit dva týdny a najdou cestu k sobě navzájem, i do svého vlastního nitra. Naštěstí ne až tak pateticky a kýčovitě jak to zní - i když by film určitě mohl být kratší, ale bavit dokáže, jen prostě vůbec ničím nepřekvapí. A má hezkou kameru a s tím související scénografii, místy až trochu Wes Andersonovina, ale jako by ji točil člověk a ne freneticky exhibující hipster. 7/10 (12.03.2024)

Co k tomu říct více… vezměte si něco málo ze Společnosti mrtvých básníků, trochu Willa Huntinga a tvorbu Johna Hughese, zabalte to do balícího papíru a máte instantní klasiku, kterou si rádi připomenete příští rok znovu. Doporučení všem, kteří mají v lásce tenhle old-schoolový typ komedií v mezilidských vztazích a všem, kteří docení srdce ve filmech. (17.01.2024)

Každá Oscarová sezóna nabídne podobný nenápadný malý/velký film, který pobere slušnou řádku nominací a v lepších případech také samotnou filmovou kvalitu. To rozhodně platí pro Holdovers, jelikož tahle hořkosladká feelgood komedie dokáže zaujmout celkovým retro feelingem a atmosférou opuštěné vysokoškolské koleje, kde zbylo pouze několik žáků přes Vánoční prázdniny. Zaměstnanci nejsou také zrovna nadšení, ale přes všechny rozdíly a pře si k sobě najdou cestu a vytvoří tak takovou menší rodinu. Fenomenální Paul Giamatti v hlavní roli. (29.01.2024)

Po dechberoucím obřím díle a fresce dějinných rozměrů s geniální eko-sociální extrapolací, která byla nespravedlivě přehlédnuta a v našich kinech jí svého času bylo dáno jen minimum prostoru - mluvím o Zmenšování, více zde, v němž pro filmový svět mj. objevil skvělou thajskou herečku Hong Chau, která později sehrála skvostnou roli vedlejší postavy ve Velrybě (o níž více zde) - mě tenhle neinvenční snímek a variace na klasické téma od Alexandra Peyna překvapil - ovšem tady si nepsal scénář sám, tak se dá předpokládat, že to byla prostě slušně odvedená zakázka na něčí přání. A že až nastoupí příště sám za sebe, zase mi vyrazí dech. (Na B12, s O-Lí a R., 16. 4. 2024.) *~ (30.04.2024)

Alexander Payne umí točit dramata, která jsou jednu chvíli lidsky hřejivá a o pár chvil později nepříjemně štiplavá. Málokdo je v tom tak dobrý jako on a jsem rád, že to se Zimními prázdninami připomněl. Paul Giamatti je tu výtečný, stejně tak oba jeho méně slavní kolegové, o nichž snad v budoucnosti ještě uslyšíme. Výborně se tu pracuje s postupným odhalováním charakterů a tím, že každý si nese svou minulost, trauma a nejistoty v sobě a chce to hodně práce o nich začít mluvit, nebo se jim dokonce postavit.   Rozhodně cením, že Payne v tomhle směru netlačil na pilu a je spíš zdrženlivý v práci s emocemi, nezkouší za každou cenu rozesmávat, dojímat nebo obnažovat nitro hrdinů. Jen sleduje tři ztracené existence, které na sebe na Vánoce zbyly. Sedmdesáktový feeling (nejen zasazením) taky potěší a celkově se na to moc pěkně kouká. Ať už to berete jako hořkosladkou podívanou, nebo drsné drama o tom, že s jistými věcmi se každý zkrátka musí porvat sám, ale i tak není od věci mít někoho po boku. (21.02.2024)