Pan Smith přichází

Americká verze pohádky "O hloupém Honzovi", který si v zajetí svého zápecnictví nevidí na špičku nosu a po výpravě do světa je konfrontován se zlem, aby se za přítomnosti nadpřirozených úkazů (tím největším je on sám) neodchýlil od výstavby žánrového syžetu ani o krok, a to včetně zázraků... Patrně právě tenhle pan Smith přišel, viděl a zvítězil jako průkopník rétorického patosu s náplní neuskutečnitelných ideálů a ti, co přišli po něm, povýšili koncepci oblbování lůzy na vrcholné umění... Inu, nebýt bombastického zakončení, mohla to být krásná konspirační teorie, aplikovatelná na naši současnost, neboť všechny tyto pohádkové výdobytky dorazily i do našich končin... ale to už je jiná pohádka - aneb jak pravil sám Smith - jsou to všechno žvásty. (17.10.2016)

Tenhle film je idealistický a skoro až nechutně vlastenecky patetický (a kdyby se zrodil o několik desetiletí později určitě by mu to neprošlo), ale přesto mě nějakým způsobem dostal. Nevím, jak se to Caprovi podařilo, ale ten vývoj posaný Douglasem tu opravdu funguje. Na začátku jsem jako cynik koukala skrz prsty na naivního Smitha, aby si mě vzápětí plně získal a já musela s plnou tíhou prožít jeho bezmocnost proti neskutečné politické mašinérii. Vynikající film, který si zaslouží plné hodnocení, protože přes drobné zápory, jež by mi jinde nejspíš vadily, vím, že si ho brzy pustím znovu. (13.08.2008)

Ačkoliv to tak možná podle hodnocení nevypadá, beru nakonec Smithe na milost. Hodněkrát v průběhu jsem měl sto chutí dát tomu odpad. Stewart tady hraje takovýho přerostlýho skautskýho šulina a tomu šedivýmu dědovi trvá zatraceně dlouho, než si uvědomí, že ojebávat americký demokratický systém je prostě tfuj tfuj. (04.03.2011)

Politický snímek, kterému se bezpochyby kvality upřít nedají. Capra je velice zručný režisér a herci tu odvádějí své nadprůměrné výkony. Scénář postavený na charakteru Jeffersona Smitha také potěší. Jenže první polovina není až tak chytlavá jako druhá a nebýt toho šťavnatého, zručného a dlouhého Stewartova proslovu, zůstal bych u nižšího hodnocení. [7/10] (Columbia) (Čb. /// Produkce: Frank Capra /// Scénář: Lewis R. Foster, Sidney Buchman /// Kamera: Joseph Walker /// Hudba: Dimitri Tiomkin /// Oscar: Lewis R. Foster (původní námět) /// Nominace na Oscara: Frank Capra (nejlepší film), Frank Capra (režie), Sidney Buchman (scénář), James Stewart (herec), Claude Rains (herec ve vedlejší roli), Harry Carey (herec ve vedlejší roli), Lionel Banks (výprava), Gene Havlick, Al Clark (střih), Dimitri Tiomkin (hudba), John P. Livadary (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.01.2010)

Naivní pohádka o tom, kterak se Hloupý Honza vydal do světa a našel tam princeznu a půlku království (tedy vlastně Senátu) k tomu. Ale jaká je to pohádka! V první polovině to na žádný zázrak nevypadá - mladičký zálesák v podání Jimmyho Stewarta si prohlíží památky, obdivuje budovu Kongresu, navrhuje zákony a málem si popláče u sochy Abea Lincolna; dialogy jsou navíc zbytečně natahované a divák ztrácí zájem i pozornost. Ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny, začíná pořádná mela a tradiční souboj jedince proti zkorumpovanému politickému systému, jenž vyvrcholí čyřiadvacetihodinovou promluvou Stewarta v Senátu. Že je to pořád ještě úsměvně naivní? Ano, máte pravdu, ale jaká pohádka kdy skončila špatně? Jako zamyšlení nad základními principy demokracie funguje Pan Smith na jedničku a navíc dokáže dojmout bez zbytečných podpásovek. Je to jeden z těch filmů, jejichž krása se nedá popsat, protože se zkrátka musí vidět na vlastní oči. P.S. Výborní jsou také herci ve vedlejších rolích, zejména pak Claude Rains známý především jako dobrácký francouzský důstojník z Casablancy. (19.11.2010)