Caligula

Co se k tomuhle dá napsat? Když jsem slyšel o zvrhlém, drsném, ukazovat nahotu se nebojícím filmu jménem Caligula, vážně jsem nečekal hollywoodské porno, ve kterém chyběl snad jen ten opravář kopírky. A to jsem si ještě pustil uncensored verzi s pětačtyřiceti v kině nezveřejněnými (a taky nezveřejnitelnými) minutami navíc. Člověk na to čumí a vlastně nevnímá. To, že jsou tam dobře zahraní oba císařové a pár dalších postav jsem si všímal jen ze začátku, to když mě ještě neovládla jakási otupělost. Takové to: "Za půl hodiny to vypnu... Ale nechce se mi vstávat a kdo ví o co přijdu. Nechám to běžet." Pak už šel všechen obdiv stranou. Když je někde samoúčelné násilíí nebo erotika, neštkám na to. Ale co je moc to je moc. Nakonec se mistr režisér asi tak zakoukal do všech těch scén, až zapomněl udělat pořádný závěr. Takže se celou dobu koukáte na porno okořeněné trochou neškodné pedofílie, nekrofílie (ne, zklamu vás, zoofílie chybí, ale je tu nová úchylka - papyrofílie), krvesmilství a jedním dvojitým znásilněním, to vše prokládané znechucenými pohledy spiklenců jen aby byl Caligula v posledních pěti minutách zavražděn i s manželkou a dcerou, to vše jakoby mimochodem. Kůň tam sice byl, ale jeho jmenování senátorem se nedočkáte stejně jako sochy oblékané podle panovníka. Prostě kdyby měli příběh a logika stejnou váhu jako prsa a penisy, nestyděl bych se tomuhle nestydlivému filmu dát průměrné hodnocení. (06.03.2011)

No o kvalitách filmu ajko takového bylo napsáno dost. nebudu pitvat zda má nějaký přínos pro světovou kinematografii nebo zda je to prachsprosté porno. Musím ale ocenit odvahu filmařů ukázat starověký Řím v plné kráse. Se všemi nešvary, zvrácenostmi, úpadkem senátu a hlavně že ukázali celkem uvěřitelně Caligulovu osobnost. Tento film se podobá skutečné historii mnohem více než naprostá většina historických velkofilmů. (11.04.2006)

Tinto Brasse považuji za neškodného chlípníka, který si místo točení kvalitních filmů spíše zkouší najít hranici mezi erotikou, pornem a nudnou slátaninou. Caligula je něčím ojedinělý. Je to spojení historického dramatu s poměrně tvrdou erotikou, která má blízko k pornu. Otevřené scény může někoho znechutit a někoho naopak ještě více přesvědčit, že se jedná spíše o snahu rekonstruovat (a domýšlet) než se věnovat obvyklému způsobu točení cokoliv spojeného s historií. Malcolm McDowell nechává vzpomenout na svůj grandiózní výkon v Mechanickém pomeranči a navazuje dalším bláznem, kterým je sám velký Caligula. Vedle něj nezáří žádná velká hvězda neboť Peter O´Toole jako jeho filmový otec, musí být zbaven svého postu, aby na něj mohl nastoupit právě Caligula. Historicky je film věrný polyhistorika Suetoniuse, ale historici dnešní doby nad několika věcmi nevěřícně kroutí hlavou, ale pravdou se nikdy nedozvíme. Pokud divák dokáže překousnout a akceptovat erotický nádech filmu, který se vůbec nevyhýbá jakémukoliv pohledu na pohlavní orgán ženy či muže, ani nemá nic proti dvěma děvčatům nebo náznakům homosexuality, bude se pravděpodobně bavit nad očekávání. Film je chvílemi dost podobný Felliniho Satyriconu, když používá skoro divadelní záběry na obrovské pódium s místem pro děj. Některé tyto záběry jsou opravdu obrovské a film působí chvílemi až velkolepě a co teprve obrovská "plující" loď s mnoha muži a ženami ze všech vrstev užívající si a oddávající se milostným praktikám všeho druhu? (28.02.2007)

Film, na který se mnoho lidí dívá s nechutí a považuje ho za hotový nevkus. Nevím, jak moc se s tímto názorem stotožňuju, nicméně je třeba ocenit snahu, co nejvíce přiblížit Caligulovu vládu, což se do jisté míry podařilo a to hlavně zásluhou McDowella, kterému to šílenství přímo sršelo z očí. Tak jako tak mě to až příliš často nudilo, a to považuju za problém i u sebekontroverznějšího filmu. (21.07.2010)

Prostopášně zvrhlé a operně opulentní dílo nejen ve smyslu, co se finálně otisklo na plátno, ale také z hlediska produkčního pojetí a kolize několika umanutých vizí nabubřelých egomaniaků, kteří se na tomto projektu sešli. "Caligula" pověstně existuje v mnoha verzích přičemž osobně se domnívám, že k docenění všech aspektů tohoto počinu je třeba absolvovat nejdelší dostupnou, 156 minut trvající verzi. Jistě, že je zparchantělá a vulgární a nerespektuje domnělý tvůrčí záměr Tinta Brasse ve prospěch zhůvěřilé nesoudnosti produkujícího zakladatele Penthouse Boba Guccioneho. Ale přesně tím právě že "Caligula" má být. Představuje okázalou velikášskou vizi okázalého velikášství, koroze soudnosti v pozici absolutní moci a nezpochybňované autority. Stejně tak lze žasnout nad blouznivým míšením estetiky moderní opery s brassovským obšournictvím a penthousovou budoárovou pseudo-erotikou. Ve výpravě se snoubí laciná spektakularita s designovou nezřízeností, přičemž součástí dekorací se stávají také živé sochy penetračních performerů, kolem nichž pompézně deklamují herečtí velikáni. "Caligula" prostě zosobňuje nehoráznost ambicí Guccioneho natočit velkofilm pro dospělé, k čemuž si příznačně vybral stejně nabubřelé hovada Vidala a Brasse. Navzdory nafrněným prohlášením oněch dvou pánů ale film zůstává Guccioneho projektem a díky němu také působí tak unikátně nesoudně. ___ Je roztomilé, že se Thomas Negovan coby umanutý fanoušek, příznačně přesvědčený o správnosti svého pohledu, pustil do počinu "Caligula – The Ultimate Cut" (dříve též "Caligula: Orgy of Power"). Zaštítěn představou, že vysmívané a haněné dílo pozdvihne, se jal pomocí počítačových triků vylepšovat výpravu, vyházel explicitní záběry a z dříve nepoužitého materiálu vybral jetí s méně absurdně vyznívajícími výkony. Při tom se dušoval tím, že jeho verze bude oním brassovským režisérským sestřihem podle poslední verze scénáře. Na to mu ale Brass nakašlal a celý projekt zažaloval. Nejedná se tedy o příspěvek adorované kategorii režisérských verzí, ale pohybujeme se v hájemství modování či fan editů, kde jen umanutí fandové odmítají přijmout dílo takové, jaké je jim předkládané. Jinými slovy fajn kuriozita, ale "Caligula" zůstává navždy jen jeden - zparchantělý, fantasmagorický, nesoudný, ale díky tomu také fascinující. (16.07.2023)