Údolie tieňov

Ja tieto vietnamské filmy nemusím a hlavne toto jeden z tých slabších. Z dvoch hodín sa len neprehľadne strieľa a na záver dostaneme typický americký pátos, čistá falošnosť. Zlí šikmáči a dobrí demokrati tisícky míľ od domova. Všetky tieto filmy sú na jedno kopyto, pretože ukazujú v podstate len jednu otrepanú rovinu - Američania bránia svoju vlasť, ale pozor, nikdy na svojom území. Tak ja už neviem, keď zomierajú Vietnamci aj Američania na vietnamskom území, tak kto je obeť a kto bráni svoj domov? Hoci ideologická vojna je mi jasná (komunizmus vs kapitalizmus), vidíme, že dodnes ani po páde komunizmu sa nič nezmenilo. Američania si vždy nájdu dôvod bojovať za vlasť niekde inde, najlepšie na najvzdialenejšom kontinente. A aj preto ich podľa môjho názoru čaká osud podobný starému Rímu. (18.01.2021)

Četl jsem si o jednom z hrdinů a knížka (x) mě přivedla sem, ale je to vážně nešťastná filmová pocta bitvě v údolí Ia Drang. Už v první třetině vás trefí nebezpečně moc otravnýho patosu, tragických pohledů a modlení se, poté sice přijde spousta cool střílení a akce, ale také zmatku a blbostí. Takže než bych byl v závěru dojat, vyšel z toho slabý klišé kočkopes. Nevím no, když už chcete film na počest obětí, nestačí vzít Mela Gibsona, představoval bych si celkově větší cit a lepší úroveň. (24.09.2021)

Historická fakta by měla být zřejmě v pořádku. Tedy až na to, že zatímco Američané uvádějí svých padlých 237 a nepřátelské ztráty 1 064 (1 645). Severovietnamská strana napočítala sejmutých Amíků kolem 1 500 a své straně přišla o 559 soudruhů. Nedělá mě problém uvěřit americké verzi. Co mě ovšem činí problém je tento film. Zpočátku vše začíná takovou malou náboženskou idylkou, kdy se hlavní postavy včetně Mela Gibsona modlí až o duši. Chodí do kostela, modlí se u postele. No prostě křesťanská agitka jako blázen. Po jednom povedeném fórku z výcviku, který se týká pozdravu pěkného dne se přesouváme na bojiště. A tady začíná hlavní problém. Zmatek nad zmatek. Je to nepřehledné. Je to hrdinské. Vlastně to připomíná Tarantínovu Pýchu národa. Kdy se velitelé, kteří hájí zájmy hvězd a pruhů ani nemají potřebu se krýt. Stále tak rozhodně postávají. Pronášejí odhodlané kecy a znovu a znovu se vytrvale brání před nájezdy evidentně hodně neschopných severovietnamských vojáčků, kteří lítají do střel, skoro bych řekl že skáčou. Nakonec i tahle bitva naštěstí končí. Vietnamci uznají že takového režiséra jako je Randall Wallace stejně porazit nemůžou a odtáhnou do Kambodže, aby o pár dní později až filmový štáb z údolí la Drangu zvedne kotvy, si vzali své území zpátky. Jeden z nejhorších vysokorozpočtových válečných filmů všech dob. 60% (17.04.2016)

Spoilery! Místo všemožných patriotistických píčovin, by mi mohli tvůrci v rámci podobného filmu konečně vysvětlit, jak se může obranná válka proti Vietnamu odehrát v tamější džungli. Na neznalého diváka jako jsem já to poté nesprávně působí tak, že ten kdo brání svoji zemi je spíše Vietnam. Největší výtku mám k úvodním 45 minutám, které jsou dokonalým představitelem všeho, co v podobných snímcích nenávidím. Patetické představování všech manželek od na smrt jdoucích zelených retardů na mě dojem opravdu neudělalo. Co na tom, že páni dobrovolně opustili své nejbližší, mnohdy navždy, aby mohli hájit politické zájmy několika pánů nahoře. Jakmile byl divák konečně obeznámen s rodinami všech vojáků, tak se děj konečně přesunul na bojiště, kde se konečně bylo místy na co koukat. Život zde položil dokonce i jeden černoušek. V USA byli pro svoji barvu kategoricky odmítáni, do mnoha podniků jim byl zakázán vstup, ale když šlo o válku, tak tam samozřejmě dostal právo dobrovolně zemřít. Kdyby z válečných scén tvůrci odebrali tu otravnou hudbu a množství zpomalených záběrů, tak bych hvězdu přidal. Takhle to budou díky kolosálně sračkoidnímu úvodu, který se nedal snášet ani po dvou pivech, jen dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Pajkenzi. (05.06.2017)

Promiň Hale, nemůžu za to, ale tenhle film mi prostě nesednul. Válečný je sice dosti, jen je problém v tom, že začíná poněkud křesťansky a strašně moc nábožensky, rovná se, nudně. Po chvíli se přejde na akci, která se nezastaví, je zábavná, je dobře udělaná, ale to je tak vše. Já si z toho filmu nedokážu zapamatovat výraznější scénu a to by válečné filmy měly plnit. Nevidím žádného spolubojovníka, který tahá půlku těla svého kamaráda, nevidím, nic, tak mohutně velkého, co by mě mohlo dojmout a vystrašit už samotným slovem válka. Údolí stínů je dobrý film, ale s těmi nejlepšími válečnými filmy se nedá srovnávat. A o to mu právě jde. (25.12.2007)