Údolie tieňov

Spoilery! Místo všemožných patriotistických píčovin, by mi mohli tvůrci v rámci podobného filmu konečně vysvětlit, jak se může obranná válka proti Vietnamu odehrát v tamější džungli. Na neznalého diváka jako jsem já to poté nesprávně působí tak, že ten kdo brání svoji zemi je spíše Vietnam. Největší výtku mám k úvodním 45 minutám, které jsou dokonalým představitelem všeho, co v podobných snímcích nenávidím. Patetické představování všech manželek od na smrt jdoucích zelených retardů na mě dojem opravdu neudělalo. Co na tom, že páni dobrovolně opustili své nejbližší, mnohdy navždy, aby mohli hájit politické zájmy několika pánů nahoře. Jakmile byl divák konečně obeznámen s rodinami všech vojáků, tak se děj konečně přesunul na bojiště, kde se konečně bylo místy na co koukat. Život zde položil dokonce i jeden černoušek. V USA byli pro svoji barvu kategoricky odmítáni, do mnoha podniků jim byl zakázán vstup, ale když šlo o válku, tak tam samozřejmě dostal právo dobrovolně zemřít. Kdyby z válečných scén tvůrci odebrali tu otravnou hudbu a množství zpomalených záběrů, tak bych hvězdu přidal. Takhle to budou díky kolosálně sračkoidnímu úvodu, který se nedal snášet ani po dvou pivech, jen dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Pajkenzi. (05.06.2017)

"Ideme do bitvy proti odhodlanému nepriateľovi. Nemôžem vám sľúbiť, že vás všetkých dostanem domov živých, ale prisahám pred vami , i pred všemohúcim Bohom, že až pôjdeme do boja budem ten prvý kto vkročí do poľa a budem ten posledný kto z neho odíde. A nikoho z vás tam nikdy nenechám. Živý alebo mŕtvy, všetci sa spolu vrátime domov. Ku tomu mi dopomáhaj Boh." Tak pravil plukovník Hal Moore, keď sa prihováral ku jednotke, ktorej velil, ku americkým vojakom, s ktorými odchádzal bojovať do vzdialenej ázijskej krajiny. Mnoho míľ od svojho domova sa štrnásteho novembra roku 1965 prvý krát stretli v otvorenom boji s dobre vycvičenou armádou komunistického severného Vietnamu. Bola to krutá, krvavá bitva. Vojnový masaker. Avšak to čo plukovník Moore sľúbil, to aj splnil. Prvý vstúpil na bojisko a posledný z neho odchádzal. Nikoho zo svojich mužov vo vietnamskom údolí la Drang nenechal. **** (27.01.2022)

M.GIBSON v roli, ve kterých mi sedí. Tedy v roli vůdce, který nám cpe myšlenku, že když (už) jít do války, tak né s plukovníkem AČR, ale s plukovníkem HAL MOOREM !! Dál je to klasika: 1.) napalm je humáč 2.) když nakládají většinu z roty ,,C" a je třeba je nahradit, rozhodně se tím nemyslí, že rota ,,C" hromadně odjela na dovolenou 3.) řekne-li umírající voják ,,jsem rád, že jsem mohl položit život za vlast", pousmějeme se asi my, pro který je položit život za vlast podobný, jako položit věnce na hrob neznámého vojína. Dobrý americký válečný film, ve kterým se hraje na city i tam, kde jste to ještě neviděli. A taky, že k národní hrdosti se prostě dá vychovat (nebo si o tom můžeme myslet svoje) a že se američani furt snaží pochopit (jedno a to samý) - Vietnam. (A bohužel se zněj nikdy nepoučí)!!! (19.07.2005)

"Dobré ráno, pane!" - "Čo si kurva rosnička?" Vidieť, že Wallace s Gibsonom sa od dôb naturalistického Statočného srdca ešte niečomu priučili. I keď sa ich krvou ostriekaný vojnový epos nestane čistou klasikou, mal by vami zatriasť a napraviť pachuť po KÓDE NAVAJO. Vskutku robustný veľkofilm - veľké bojové sekvencie, ktoré nás vďaka kamere (Dean Semler) a strihu zavedú doprostred vojnového chaosu, plus vynikajúce herecké obsadenie (Gibson, jeho pravá ruka Elliot, pilot Kinnear, fotograf Pepper). Inováciou v žánri sú neuveriteľne patetické okamihy, keď opustíme bojové pole a zameriame sa na rodiny bojujúcich. Kino Považan 2002 (30.10.2004)

Po nezbytné úvodní půlhodince už se Údolí stínů nepřestane otřásat duněním střelby, výbuchů a křikem bojovníků na obou stranách pomylsné barikády. Randal Wallace přichází se standartně nasnímaným a ploše pojatým válečným kouskem, u nějž je důležité, že tam neustále něco střílí, hraje posmutnělá vojenská hudba a Mel Gibson s přehledem zvládá úlohu statného muže na svém místě. Starosti o věrohodnost exteriérů, vnitřní sdělnost a schopnost pohltit diváka jdou stranou. (20.03.2008)