Hřbitov pro cizince

Je jen zákonité - ve vazbě na další vývoj polistopadové české společnosti až osudové - , že nejlepší věci o komunistické éře se točily v prvních měsících - už ne letech - polistopadového Česka. Stále totiž přežívala kontinuita nejen peněžních toků, ale i tvůrčích osobností při absenci nic bližšího nevypovídajících peoplemetrů (nejde o údaje, které přinášejí, ale o to, jak jsou trhovecky interpretovány). V tomto případě to platí jak o režii (neprávem proskribovaný Jaroslav Dudek), tak o scénáři (Jiří Hubač), tak o hereckém obsazení, kde nemá smysl vypočítávat jména, protože vysloveně slabý nebo šedě průměrný výkon v této vynikající televizní inscenaci prostě nenajdeme. Osudy národních hrdinů - legionářů druhého odboje jsou tu vykresleny v dikci současného psaní orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ - v jejich syrově nahé skutečnosti podle starého úsloví o pravdě "padni, komu padni". Hlavní hrdina, jak zjistíme z bojovné promluvy jeho kamaráda na Pražském hradě, odkud ho odvezou rovnou do blázince za to, že se důsledně domáhá svých demokratických občanských práv, totiž bojoval v proslulém battledresu nejen na západní, ale i na východní frontě v průběhu let 1944-1945 v bojové sestavě 1. československého stíhacího pluku a posléze 1. československé letecké divize (jinak se jeho sovětská vysoká válečná vyznamenání nedají vysvětlit). Ze závěrečné scény křížového pole (zejména z momentu, kdy se na místě křížů objevují postavy padlých hrdinů) až mrazí. Velmi nepřímého společenského zadostiučinění se tito národní hrdinové dočkali na jaře 2005, když byl v Praze odhalen pomník jejich vůdce prezidenta prof. dr. Edvarda Beneše. Jako přímý účastník si vybavuji jejich stařičké tváře (jednalo se o lidi 80-95 let staré), jejich uniformy i sokolské kroje dalších veteránů československé a české demokracie. Srovnáme-li hloubku, ponor, propracovanost psychologie všech postav (ani komunistická část obsazení není pouze černočerná) s tím, co se až příliš často píše nebo hraje o těchto věcech dnes, kroucení hlavy přechází ve fatální malomyslnost. Není divu. Budoucnost by měla přinášet zlepšení výkladu významu, ne zmatení a marginalizaci klíčového tématu. Je nepochopitelné, že se tento skvost naší televizní dramatické tvorby ještě nedostal na DVD nosiče, kam poprávu patří. (28.10.2008)

Filmové zhodnocení stavu společnosti minulého režimu v kontrastu s pomalu vymírající chrabrostí války. Bartoška v roli šité na míru vtáhne během hodiny diváka do pozice odsuzující nepochopitelnost tehdejší doby, což byl evidentně záměr režie. Děj se pomalu ale jistě blíží k nostalgicky smutnému z poloviny otevřenému konci. (19.05.2011)

Výborný scénář Jiřího Hubače to celé v mých očích povýšil, je to napsané výstižně, trefně, přesně ví, co chce říct a nechybí tomu nadhled a ani humor.. Jak ta komančská lůza zacházela v 50. letech s piloty RAF je neomluvitelné.. Jiří Bartoška a Josef Dvořák velmi dobří, potěšila mě i půvabná Libuška Šafránková, ona je prostě kouzelná i jako učitelka.. Červené karafiáty mě iritují dodnes.. (20.02.2021)

Byť jde "pouze" o televizní film, je to v mých očích jeden z nejdůležitějších a nejvýznamnějších porevolučních filmů. Téma pronásledování československých letců z řad RAF v tzv. poúnorové době sice částečně zpracovává Svěrákův Tmavomodrý svět, ale je to právě televizní inscenace Jiřího Hubače a Jaroslava Dudka, která našim letcům staví důstojný pomník, jenž jim byl dlouhá desetiletí neprávem upírán. Není třeba nějakých drastických scén, přesně volená a mířená slova vydají za mnohem více. Mrazivý zážitek umocňují civilní a životní výkony Josefa Dvořáka, Jiřího Bartošky (v záměrném kontrastu s dobovými komunistickými odrhovačkami) a absolutně nepatetický, přesto velmi působivý závěr. Tohoto filmu si nesmírně vážím a každým rokem mám z něj čím dál větší depresi. (17.11.2013)

Jiří Hubač ma sklame iba výnimočne. Hřbitovu pro cizince nemožno uprieť úprimnú snahu o priblíženie osudov čs. letcov, ktorí sa po Februári nestačili čudovať, že za dôležitejšie, ako boj proti fašistom, sa pokladala svetová strana, z ktorej ten boj prebiehal. Rovnako nemožno uprieť Jiřímu Bartoškovi a najmä Josefu Dvořákovi obdiv za herecké výkony. Problém TV filmu vidím v jeho ladení a dĺžke. Na môj vkus bol film málo dramatický a už vôbec nie desivý, ako by si téma vyžadovala. Veď čo už môže byť desivejšie, ako keď krysy, ktoré sa navzájom udávali, dostanú moc a tú zneužijú na likvidáciu nemnohých hrdinov z vojny. A to všetko pod rúškom triedneho boja, i keď ide iba o prerozdeľovanie majetkov a moci. Na vytvorenie potrebnej atmosféry by film potreboval aspoň pol hodinu navyše. (28.05.2011)