Million Dollar Hotel

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Vím, že se má hodnotit film, ale já musím zmínit především naprosto geniální soundtrack. U2, The MDH Band, Milla Jovovich a další vytvořili nádhernou kulisu… Byla jsem na něm tehdy v kině, s otcem, který však u filmu asi v polovině usnul… :-) Mě ale neuspával… spíše krásně melancholicky naladil… Křehká Eloise a její podivní přátelé v ještě podivnějším zchátralém hotelu. Film 60%, hudba 100%. (09.05.2011)

Tak tenhle film nezachrání ani překrásná Milla Jovovichová. Prapodivná rádobymysteriózní detektivní story zasazená do kulis prapodivného hotelu s ještě prapodivnějšími obyvateli-asi to měli být zajímavé postavy se zajímavými osudy, ale jsou to spíš podivní patroni, nic víc, nic míň. Nevím, zdali mělo jít částečně i o jakousi love story mezi krásnou vílou Eloise a princem (Tom Tom)? Jestli ano, výsledek byl dost rozpačitý. Bono by asi holt opravdu neměl fušovat do všeho. (01.01.2009)

Pár let jsme měli doma se ženou soundtrack, měli jsme ho rádi a na film byli hrozně zvědaví. Překonal očekávání. Tedy – chápu, proč to byl propadák a proč je tady modrý, určitě to není film pro každého. Co taky s filmem, kde se vyskytují převážně magoři a nejsou ani legrační, ani dojemní, ale chovají se prostě jako „normální“ nepříjemní magoři – a přitom je to celé takové jakože poetické? S filmem, kde nedostaneme děj pěkně od začátku do konce s jedním dvěma učesanými flashbacky, ale rozdrobený na kousky, kterými nás nakrmí napřeskáčku a ještě tak nějak divně z doslechu? S detektivkou, kde je detektiv taky nepříjemný magor a vlastně moc nezáleží na tom, kdo je vrah, protože hlavní je ta divná magorská atmosféra? S lovestory, v níž i první polibek je tak po magorsku trapný, a kurnikšopa, trapný zase tak, že se tomu nedá ani smát, prostě jenom trapný? To se může líbit zase jenom magorům. Takže – byl bych se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti, ale když vidím těch chabých 66%... (03.08.2009)

Zvláštní, pospolitý svět osobité komunity ztracených existencí, které přežívají za zdmi bývalého honosného hotelu, naruší až smrt Israela Goldkisse - a je důrazným přáním jeho vlivného otce, aby za ni někdo zaplatil … kdokoli. A láska prosťáčka Toma se srdcem na dlani a křehké, uzavřené prostitutky Eloise je probuzena a následně položena na oltář a využita v zájmu odhalení zločinu. Jenomže události naberou nečekaný směr a všechno se vyvíjí poněkud jinak, že si zvláštní agent Skinner se svými řekněme netradičními metodami představoval … Absurdní vyšetřování v absurdním hotelu - s absurdním závěrem. Lehce ujetý příběh se snovou, tíživou atmosférou je ve skutečnosti daleko méně šílený, než se na první pohled zdá. (21.08.2009)