Hamlet

Vynikající film. Já jsem nikdy MEL GIBSONA nemusela. Zdál se mi trošku ve filmech jako "libový frajer". Ale v této úloze Hamleta jsem poznala, že opravdu umí. GLEN CLOSE jako vždy jemná a perfektní. ALAN BATES též ukázal své herecké mistrovství. Bála jsem se monologů - ale Franco ZEFFIRELLI to prostě zvládl bezvadně. Hudba ENNIO MORRICONE (Tenkrát na západě) též velmi silně emotivní. Film nemá chybu. (05.02.2010)

No nebudem si nic namlouvat, film sem si opravdu nepoustel kuli tomu, ze je podle hry od Shakespeara, ale pustil sem si ho kuli skvelymu obsazeni. A bohuzel se stalo presne to, ceho jsem se obaval. Dve hodiny se vicemene keca, navic tim divnym shakespearovskym jazykem, takze jsem kolikrat ani nevedel, o cem ze to mluvi a co resi. Navic se vetsina deje odehrava na hrade a silne to pripomina divadlo. Prirovnal bych to ke Karamazovejm, je to divadelni, ale zaroven perfektne atmosfericky. Skoda, ze to zajimavy by dalo tak na hodinku deje, takze vetsinou sem musel jen cumet, jak postavy furt dokola neco melou, kazdej se desne trapi a misty to az nudi. Nastesti tu jsou skvely herci, Gibson podava jeden z nejlepsich vykonu, takze je skoda, ze musi furt dokola mlit ty nezazivny kecy, Helena Bonham Carter tu jeste nevypada jak strasidlo, takze ta jeji trochu naivni asi princezna nebo co ji dobre sedla a Glenn Close hraje taky solidne. Takze celkove v ramci filmu podle Shakespeara nadprumer, ale jako nejaky historicky drama to moc neobstoji, na to je to silene ukecany. (04.04.2009)

Myslím, že jde o vydařenou adaptaci shakespearovské klasiky, kterou podpořily výborné výkony hereckých hvězd typu Mela Gibsona, Glenn Close, nebo Heleny Bonham-Carter. Franco Zeffirelli a Kenneth Branagh jsou zcela jistě výborní režiséři a své pokusy o shakesperovské filmy většinou dovádějí do úspěšných konců. Řekl bych, že Zeffirelli je na tom o malý kousek lépe, ale to už je věc názoru. (14.08.2002)

Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) (19.11.2011)

Ten úvod je hodně pomalý a nepomáhá vtažení do děje, ale s příchodem ducha krále na scénu se to konečně rozjede (i když Gibson občas oči poulí až zbytečně moc) a nakonec se mi to civilní herectví a jistá umírněnost výpravy líbily. Lépe to podtrhuje ducha řekněme té doby, tehdejších mravů a vypichuje všechny ty bolestivé myšlenky o vině a trestu, o tom, že jeden hřích plodí další zlo i u nevinných (třeba bych chtěl vidět film z pohledu Ofélie, která do toho celého byla vtažena naprosto nevinně, aniž by nekomu něco udělala, stala se obětí „vyšší politiky“.). Zazní zde řada myšlenek pro další zamyšlení o životě obecně, o nutnosti poznání sebe sama, o vlastních slabostech, a taky o vztazích mužů a žen... Konečný souboj je natočen hodně napínavě a uvěřitelně. (04.04.2020)