Ulice hanby

Hodně zajímavý film, takový nejaponský, ale přitom mě připadal svým realismem asi nejvíc o Japonsku té doby vypovídající a to velmi nenuceně. Výborna skladba charakterů a osudů. Jako by jsem jen nakukoval na okolo probíhající život. Zvláštní, že mě film nijak emočně nevysával ani neznervóžnoval. Asi to bylo tím, že kamera měla větší odstup a nešla tolik do detailů ano do exploatace situací. Taky bylo zajímavé, že vlastně ta jakoby necyničtejší holka to měla nejlíp srovnaný a byla vlastně asi nejvíc racionální a taky že jí nikdo nijak extra nepeskoval a brali ji jako součást party. Asi jsem objevil zajímavýho režiséra a obávam se, že budu chtít od něj vidět všechno. (14.06.2019)

Skupinový portrét osazenstva jednoho nevěstince v tokijské čtvrti Jošiwara. Palčivě aktuální téma (film vznikal v době, kdy se rozhodovalo o schválení zákona zakazujícího prostituci), civilní nasnímání bez zbytečných kamerových exhibicí, ryze moderní hudba... sakra škoda, že Mizogučiho glosování ženského údělu nemohlo pokračovat (90%). (06.07.2017)

Pálčivá téma predostrierajúca lásko-klamivé útrapy morálky a slasti matérie. Strašne mi imponuje, ako dokázal Mizoguči džentlmensky-čisto točiť dlhé zábery a naplniť ich tak tabuizovanými témami. Fakt hlboká sonda dovnútra špinavých zákutií, kde život beží a končí. Najhoršie momenty však prinesú práve (koľkokrát nečakané) stretnutia s rodinou, ktoré by mali byť pre predajné ženy ich najväčším vykúpením. O to silnejší efekt majú. Kenji sa v mnohých momentoch dokázal zriecť svojich majstrovských long takes a počastoval dej prirodzenejším strihom. Povedal by som, že je za tým doba (v tom čase súčasnosť), ktorú interpretoval a nie orientálne legendy zo stredoveku. Svetu dalo vzniknúť dielo klasického pesimizmu v umeleckom ponímaní. (06.01.2015)

Poslední rozloučení se legendy japonského filmu. Klasikovo nejtypičtější téma je zde servírováno trochu odlišně, moderněji (zlehka až jakoby předznamenává novou vlnu), avšak s nemenší silou. Také hudba je poněkud odlišná od předchozí tvorby. Naprosto odzbrojující je Machiko Kyo, jak hereckým výkonem, tak vizáží jako takovou - ve více než 30-ti letech...opravdu klobouk dolů. Zvažoval jsem "pouze" ****, ale z úcty k panu Mizoguchimu... (06.04.2009)

Žádné melodrama, žádný sentiment, výhradně holý pesimismus. Mistr Mizoguchi při pohledu na budoucnost poválečného Japonska zakopal růžové brýle hodně hluboko. Viděl společnost, ve které platí zákony džungle, kde přežijí jen dravci. Kdo nesežere dřív, bude sežrán. Poslední scéna krutě zamrazí a doznívá v paměti ještě dlouho. Sice pochmurné a bez iluzí, ale vynikající završení jedné mimořádné režisérské kariéry. (16.11.2011)