Zvedená a opustená

Kvalitní satiricky zlomyslný pohled na tehdejší stav italské společnosti na Sicílii, jejich morálku, zvyklosti a zákony, často vycházející ze zastaralých tradic. Společenská váženost je často úměrně závislá na tradiční míře pochybné rodinné cti, za kterou se tvrdě bojuje. A to i za cenu vraždy při krevní mstě. Pokrytecká morálka je plná lascivních zvrhlých choutek, kdy je žena určena k neustálému nahánění a odmítání. Podlehnutí se rovná především jejímu poklesku na samé dno pokrytecké morálky, kdy jsou oběti veřejně zostouzeny a ponižovány. A to nejen oběti, ale celé rodiny, a jediným východiskem je krevní msta, která ale vše pouze obrací do začarované kruhu. Nebo složitá vyjednávání a zinscenování komplikovaných divadel pro veřejnost, aby se vše zdárně vyřešilo v rámci neměnné společenské prestiže. Velkou hru, plnou proměnlivých postojů ostatních účastníků hry, rozehrává Don Vincenzo Ascalone (dobrý Saro Urzì). V rámci zachování cti rodiny, své, i svých dcer. Nakonec s velkou pompézností a veřejně dosáhne svého cíle. Jeho dcera Agnese Ascalone (půvabná Stefania Sandrelli), je příčinou veškerého dění, když podlehne neodbytnému svůdci, do kterého je zamilována. Poté jím je odmítána, ostouzena, aby pak za něj byla velkolepě provdána. Z dalších rolí: svůdce Peppino Califano (Aldo Puglisi), snoubenec Agnesininy sestry, který se mocně vzpouzí pojmout svou oběť za manželku, Vicenzův syn Antonio Ascalone (Lando Buzzanca), vybraný ke krevní mstě na Peppinovi, ale naštěstí vyhrává jeho neschopnost komukoliv ublížit, Peppinovi zoufalí rodiče Amalia (Lola Braccini) a Orlando Califanovi (Rocco D'Assunta), střídavě se vzpouzející a domlouvající průběh divadla, chudý baron Rizieri Zappalà (Leopoldo Trieste), s nechutí odhalující svou roli v divadle, Vincenzův bratranec (Umberto Spadaro), právník radící s průběhem divadla, Agnesina sestra Matilde (Paola Biggio), nic nechápající původní snoubenka Peppina, policejní šéf Polenza (Oreste Palella), dohlížející na zdařilý průběh divadla, a Pasquale Profumo (Vincenzo Licata), prostředník setkávání obou rodin. Rozverné, vtipné, satirické, ale zároveň i smutné při pohledu na stav sicilské společnosti, jejich zvrácené morálky a falešného vyžadování cti i za cenu prolévání krve. A to vše s velkolepou vrozenou italskou dramatičností prožívání života. (07.07.2012)

Což o to, ona malost oněch lidiček je na pohled srandovní :-), ale trošku mě mrazí při pomyšlení, že dnešní Sicílie asi nebude stran obyčejů o moc dál... Dost typická italská uječená komedie, na přehnanou hysterickou gestikulaci a volume hlasivek hodně doprava si asi těžko kdy úplně zvyknu, ale úsměvu se sem tam neubráníte... (17.04.2011)

„Zákon hovorí jasne: § 544. O prečinoch, uvedených v prvom odseku § 530, inými slovami o znásilnení a zneužití maloletej, to znamená o tom, čo ste urobili, platí: Manželstvom, ktoré páchateľ uzavrie s osobou poškodenou sa prečin napraví. Preto si ju musíte vziať.” • Práve tento promptný poznatok sa síce bezprostredne týkal Germiho divokého, vskutku atypickým spôsobom nadštandardného, temperamentného, talianskeho titulu: Zvedená a poškodená, no zároveň by som k nemu však pridal i tieto ďalšie prívlastky, a to zrejme v týchto nasledujúcich podobách: prefackanej, zdeptanej, poníženej, zamknutej, unesenej, vypočúvanej,... protagonistky Agnesy Ascaloneovej, ktorá si začala „vášnivý vzťah” s dotieravým jedincom Peppinom Califanoom, čo je v podstate hlavným spúšťačom nasledovných, nepredvídateľných a pomerne dosť šialených situácií s postupným pribúdaním ďalších postáv, medzi ktorými asi najviac vyčnieval Don Vincenzo Ascalone, ku ktorému bol originálny scenár asi vôbec najštedrejším, nakoľko bolo viac, než viditeľné, že si každú jednu scénu, v ktorej sa zakaždým vyskytol, zväčša (vy)užíval vo svoj vlastný prospech, až tým miestami trochu zatienil; ústredný, »zamilovaný párik« , (za)citovaný o pár riadkov vyššie, že svojimi častými a trefnými replikami, skrátka až príliš strhával na seba pozornosť, ale našťastie, ak to zoberiem, ako celok, tak sa táto «miska váh» postupne veľmi vkusne vyvážila, trebárs i s príchodom štrbavého, no o to viacej sympatického baróna Rizieriho Zappalàoa v podaní Leopolda Triesteho, ktorý sa podľa mňa svojim hereckým (kratším) prejavom, vyrovnal zrovna i tomu poprednému v podaní Saroa Urzìoa. • Osobne mi oveľa lepšie sadol režisérov predchádzajúci titul: Divorzio all'italiana, kde mimochodom debutovala i predstaviteľka Agnesy, čiže Stefania Sandrelliová, kedy sa rovnako rozohral podobný kolotoč samých, »scenáristických orgií« , ako aj v tomto ozvláštňujúcom prípade, pričom predtým dokonca i s prídavkom v podobe: Oscarom® oceneného, najlepšieho scenára s maximálnou, údernou razanciou... (26.08.2023)

Rodinná čest nezná slitování, někdy řve, někdy jen potichu šeptá, pomlouvá, zabíjí, má ráda lidský smutek, rozšiřuje strach, vidí chyby na druhých, nezná lásku, uzavírá se sama do sebe a netrpí výčitkami svědomí. Mnohde stále ještě hraje velkou roli a všude je velmi nebezpečná. Tento film je vlastně celý jen o ní. Naštěstí toto téma nepojal Germi tak vážně a okořenil ho nevelkým množstvím humoru. Zvlášť postava bezzubého chudobného barona je vyloženě legrační. Ono všechny postavy jsou zajímavé a navíc dobře zahrané, ale většina z nich nevyloudí na divákových rtech ani náznak úsměvu. Na SIcílii to zkrátka takhle chodilo a možná ještě stále chodí. Co takhle zpracovat toto téma v některé z muslimských zemí, kde je situace velmi podobná, ne-li horší? Odváží se k tomu někdo, nebo se všichni bojí nálepky "islamofob"? 95% (19.05.2015)

Sveden předchozím geniálním Germiho kouskem Rozvod po italsku, těšil jsem se i tady na kvalitní humor a do detailu promyšlený příběh s charismatickým hlavním hrdinou, zde vlastně hrdinkou. Zvědavost a nadšení mě ale opustilo až nebezpečně brzy. Uřvaný italský humor mi nevadí, když se ale chabá a přímočará zápletka rozplizne do téměř dvouhodinové šíře, začnete zákonitě pokukovat po hodinkách. Navíc není možné upnout se na hlavní postavu, a to zkrátka proto, že zde žádná není - nikdo z tria otec-dcera-zbabělý milenec si totiž není schopen získat divákovy sympatie. Mnohokrát mě dokonce během sledování napadlo srovnání s naším agrárním klenotem Slunce, seno... Humor je totiž podobně lidový a široké divácké vrstvě přístupný jako v Troškově trilogii. Náročnější divák si ale v obou případech nic zajímavého po zhlédnutí neodnese. (12.09.2010)