Priscilla

Príbeh Priscilly Presley je skutočne smutný. Ako mladé dievča sa nechala Elvisom zbaliť a oprávnene sa tešila jeho záujmu. Po pár rokoch sa ocitla v zlatej klietke zvanej Graceland, kde jej rola pripomínala skôr život život sultánových harem girls. Celé dni len sedela, čakala a dúfala. A keď prišiel "pán kráľ" Elvis, tak sa jej chvíľu povenoval, a potom zas kdesi zmizol. Samozrejme, žiadne výhrady a nároky si dovoliť nemohla, a namiesto toho musela znášať Elvisove manické nálady a romániky. Úprimne mi jej bolo fakt ľúto. Aj keď si treba uvedomiť, že celý príbeh je výhradne prostredníctvom pohľadu Priscilly, takže tam bude asi vysoká miera subjektivity. Ale tak či tak jej akosi dôverujem a mne osobne Elvis ako človek nie je vôbec sympatický (aj keď jeho hudobné aktivity uznávam). 3* (21.04.2024)

Dcéra s týmto zobrazením otca nesúhlasila, žiaľ potom zomrela, matka a skutočná Priscilla to ale produkovala, sú to jej memoáre a je to jej pohľad. Je pravda, že Elordi ma vo svojej role dosť sral, to bol skutočný Elvis fakt taký lenivo artikulujúci pobuda? V samotnom príbehu a celkovo historke je čosi nechutné, keď zrejme len kvôli sláve dali rodičia 14, potom 16 ročné dievča 26 ročnému... Samotný film je inak pomerne nevýrazný, nijaká efektná zápletka tu nie je, Spaeny ale za herecký výkon chválim, no hoci film bol hlavne o Priscille, tak mne skôr tkvie to, že Graceland bola zlatá klietka, kde sa konzumovali rôzne tabletočky u malátno-agresívneho pánka, čo nemal problém s maloletými. A ešte ho volajú kráľ. No našťastie si to nehovoril sám ako Rytmus. (03.01.2024)

Mnozí dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí, já si myslím, že to byl pěkný kokot. Alespoň tak ho vykresluje Sofia Coppola, která znovu dokazuje, že v práci s ženskými postavami je její hlavní síla. Zase na to jde neotřele a poutavě, její vize se má dostat pod kůži Priscilly, které se splnil sen tisíců dívek, který ale místy připomínal spíš nefalšovanou noční můru. Bylo mezi nimi přesně deset let, jenže naivní dívence bylo teprve čtrnáct, když ji během své vojenské služby v Německu Elvis poprvé oslovil. Láska a štěstí tu vystupují za zvláštní pojmy, protože léky zobající král rock 'n' rollu je tu za nátlakového a zároveň slabošského debila, jelikož ona nemůže mít brigádu, musí nosit takové oblečení, takový účes i takovou barvu vlasů a vlastně i na odhalování a poznávání svých citlivých erotogenních míst, ačkoliv chce, může zapomenout. Takže jen tu a tam něco špitne, občas projeví nesouhlas a mezi množstvím Elvisových přátel si snaží ukrojit trochu pro sebe. A Elvis pokaždé kamsi zmizí s kapelou nebo na natáčení dalšího z filmů, které ale nesplňovaly jeho očekávaní. A určitě tam nedrží celibát. A roky plynou… Stojí jí to všechno za ten luxus? Má vůbec právo si stěžovat? Film se neschovává a jasně tvrdí, že je předkládaný úhlem pohledu své protagonistky. Osobně je mi šumák, zda jde o určitý druh terapie samotné Priscilly Presley, zajímá mě výsledek. A ten je solidní. Každopádně i nadále platí, že se Coppola tak nějak „stáhla“, od Marie Antoinetty nenatočila nic, co bych si chtěl pustit znovu a opět variuje její dobře známé téma osamělosti a prázdnoty života. Navíc škoda, že v druhé polovině tak moc skáče v prostoru. Herecky samozřejmě velká spokojenost. (10.01.2024)

Sofia Coppola natočila pro A24 životopisný film o Priscille Presley, může se na téhle kombinaci něco pokazit? Víceméně ne, funguje to jako dobrej protipól Baz Luhrmannova loňskýho ADHD cirkusu "Elvis", kdy je ten samý příběh sledován pohledem ženy, která jeho slávu sledovala prímárně skrze klaustrofobní nudu v Gracelandu. Elvis je tu vykreslenej jako manipulativní nedospělej narcis, kterej od ní primárně chtěl, aby byla jeho poslušným hezkým přívěškem a věděla, kde je její místo. A u kterýho relativně brzy zjistila, jak se nenechat nachytat na jeho citový vydírání (a během toho sama tvrdnula, přičemž tahle její proměna je z hlediska hereckých výkonů na filmu to nejzajímavější). Celou dobu to osciluje mezi vyprázděnou tlumeností a pomíjivou zdánlivou rozverností. Nejzajímavější jsou momenty, kdy probleskává její starej režijní styl alá Marie Antoinetta (moderní hudba v kontrastu s historickými kulisami apod.). Je otázka, zda fakt, že jich tam bohužel zase tolik není, je cílená práce ve stylu "méně je více", nebo prostě jen to, že už se její režijní styl stal více usedlým a normálním. Btw Priscilla ten film produkovala a je to natočený podle její knihy. (20.12.2023)

Priscilla bol pre mňa dlho očakávaný film, na ktorý som sa tešila skoro tak, ako sa malé dieťa teší na Vianoce, nielen na film, ale na celkovú atmosféru festivalu. Som veľmi spokojná, presne takto nejako som si ho predstavovala. Sofii Coppole sa naozaj podarilo natočiť životopisný film, ktorý je od začiatku až do konca pútavo vyrozprávaný, nenudila som sa ani chvíľku. Cailee aj Jacob boli naozaj skvelou voľbou. Je zaujímavé, že vekovo sú rovnako starí, hoci pritom Priscilla bola od Elvisa o desať rokov mladšia, tu však ten rozdiel vôbec nebadať. Asi jediné, čo som čakala, že vo filme samozrejme bude a ono to tam samozrejme nebolo, bola Elvisova hudba, lenže to by Coppola na to musela dostať povolenie. Tak fakt jedine to ma málinko sklamalo, na druhej strane ma zase veľmi potešilo "I Will Always Love You" od Dolly Parton. Okrem hereckých výkonov sa mi páčila ešte výprava a celková retro atmosféra, plus kostýmy, účesy, make-up. Spomeniem ešte jednu vec. Ak o Elvisovi náhodou toho až tak veľa neviete alebo si už nepamätáte, tak by som asi pred zhliadnutím tohto filmu odporúčila pozrieť si aj film o Elvisovi. Minulý rok som mala možnosť vidieť v kine film ELVIS a tak dnes, keď sa v Priscille spomínal Colonel, bola som vo výhode napríklad v porovnaní s kamarátkou, ktorá netušila o koho ide. Ale nie je to nutnosť samozrejme. Toto je film o Priscille. Pohľad očami ženy. Elvis je tu vykreslený v oveľa negatívnejšom svetle ako už v spomínanom filme Elvis (2022). Aspoň ja som ho tu takto vnímala. Som rada, že Priscilla Presley spolupracovala s režisérkou, dodáva to na uveriteľnosti. Muselo byť ťažké od Elvisa odísť, muselo byť ťažké s ním žiť. Filmu by som udelila aspoň tých 80% a zvyšné body sú za jedinečnú atmosféru filmového festivalu👌. [72. IFFMH] (26.11.2023)