Hráč

Všetky filmové ocenenia ohľadom Hráča sú miestami dosť nadnesené, než si v skutočnosti táto „altmanovka” zaslúži, a to i napriek tomu, že som sa mal pri pozeraní cítiť, ako ryba vo vode, čo sa aj z časti stalo, ale celkovo povedané, zápletka bola čoraz viac postavená na hlavu, a z extrémneho počtu postáv, ktoré vo filme vystupujú, som si defacto neobľúbil ani jednu jedinú, ba ani ústrednú, toporného Griffina Milla ! _ Totiž, pohybujeme sa v hollywoodskom priemysle, keď už úvodná, 8 minútová, neprerušovaná sekvencia ma dokonalo zoznámila s týmto atraktívnym prostredím, ktoré je vo svojom vnútri prehnité, ako bársktoré jablko zo stromu. Čím lepšie sa orientujete (vyznáte) v klasickom a post-klasickom Hollywoode, tým skôr vycítite atmosféru, ktorou je “MOTION PICTURE” doslova nasiaknutý, čiže množstvo všelijakých klasických odkazov a vyvesených plagátov vám normálne vylepšia náladu, ale to je asi tak nateraz všetko, čo ma najväčšmi oslovilo. _ Situácia sa točí okolo hollywoodskeho vedúceho pracovníka Griffina Milla, ktorý má na starosti potenciálne scenáre, z ktorých by mohli byť veľké filmové hity, vyostruje sa, keď totálne ignoruje takéhoto scenáristického kandidáta Davida Kahana, ktorý mu na oplátku zasiela vražedné pohľadnice priamo do štúdia, a rúca sa, keď ho menším nedopatrením zavraždí po predchádzajúcej smrtnonosnej hádke, kedy vyšli z baru. Onedlho vzniká flirt s „vdovou” Davida Kahana, June Gudmundsdottir, ktorú absolútne nezaujíma, že Mill je hlavný podozrivý políciou, a tak tu máme LOVE STORY, ako z tureckej telenovely-Tisíc a jedna noc, len trochu pritiahnutej za vlasy ! _ Pre mňa osobne nakrútil Bob Altman veľmi rozporuplný film, ktorý bohužiaľ nezachraňuje ani početný herecký ansámbel so samými hviezdami na čele, ktoré väčšinou disponujú minimálnym h. priestorom. Ak by som to mal ešte na záver zhrnúť (zosumarizovať), PROTAGONISTU, ktorého stelesnil Tim Robbins, bol úplne mimo mňa, a tak preto trochu načrtnem dve postavičky, čo mali čosi do seba-Detektívka Avery a zapálený scenárista Tom Oakley... Čakal som o niečo viac, keď začínam usudzovať, že je Altman vo svojej záverečnej fáze režírovania už akosi preceňovaný... (10.10.2019)

Slušná Altmanova generálka před Short Cuts. Méně náročného nebo jednoduššího diváka jistě zaujme a uspokojí už jen ta plejáda známých hereckých hvězd a nahlédnutí do zákulisí hollywoodských filmových studií. Náročnější divák bude zase nejspíš spokojený se zajímavou zápletkou o zločinu, jeho následcích a se zručně vypilovaným scénářem se spoustou zajímavých scén a dialogů. Mně osobně zákulisí hollywoodského showbyznysu nezajímá, herecké primadony neobdivuju, Tim Robbins na mě působí jako krajně nesympatický srábek a groteskně odlehčený, parodicky happyendový závěr filmu mě vůbec nenadchl, radši bych totiž tuhle látku viděl zpracovanou víc vážněji, temněji, aspoň třeba po coenovsku. Ale nic naplat - celkově se mi ten film stejně líbil, bavil mě, zaujal mě a určitě se mi do pozítří nevykouří z hlavy, jako 90% mého běžného filmového repertoáru, kterým si proplachuju mozek. Nejlepší scéna: výslech Robbinse na policejní stanici s téměř psychedelickým závěrem. (16.01.2020)

Tim slizouny a křiváky umí, když se k tomu ještě přičte jeho výška...Zpočátku to dost nudilo, jen se hodně tlachalo o ničem, nezávislost snímku jasně dominuje, ne každému to vyhovuje. Možná za to může i příšerná kvalita v TV nebo samotný problém, taky ne pro každého přijatelný. Je smutné vidět své hrdiny jako obyčejné lidi čekající a často marně na důležitý hovor, ne že bych o Mecce pohyblivých obrázků měla zkreslené iluze. Kde jinde platí víc ono pověstné: "Všichni se sejdem v jedné posteli." (nebo v hrobě z bahna☺) Mě osobně pošlapali sametový trávníček, ještě že je jaro a brzy všecko doroste. Líbila se mi jemná příjemná hudba a závěr taky neměl chybu. Hlavně ať to má šťastný konec! (27.03.2012)

Kousek stačil k absolutní spokojenosti - snad trochu lepší scénář v oné "dějové" části. Poněvadž v té části satirické, trefující se do post-novohollywoodu, kdy se moc nad filmy vrátila do rukou studií a producentům (manažerům s povědomím o číslech), je to perla plná skvělých hlášek a scén. Když producenti říkají věty jako: "Je to artový film, ty se nepočítají." či "Musím na setkání alkoholiků." - "Nevěděl jsem, že máš problémy s pitím." - "No, ani ne, ale na těchto místech se dneska uzavírají obchody." - nemůžete si nelibovat. (20.10.2013)

„Tady bych žít nemohl, mám alergii na štěstí“ Údajně až osmiminutový (hodinky jsem nesledoval) úvodní záběr v sobě shrnuje, co je třeba znát pro snazší orientaci během následujících dvou hodin. Shrnuje v sobě Hollywood, který nám Robert Altman představuje „full frontal“. Pravdy infikované lží, totiž faktem, že je nám sdělována skrze filmové médium, se dobírá za pomoci mnohovrstvého příběhu, jenž využívá pomrkávání na diváka stejně často jako nečekaných, až podlých kliček. Zpočátku mě film moc nebavil, přistupoval jsem k něm spíše coby k relaxační hře „poznej hvězdu“ (Robertsová s Willisem jsou stejně nejlepší), ale když začínalo být čím dál zřejmější, jak dobře promyšlenou partii s námi režisér rozehrává, řekl jsem si, že ho nenechám vyhrát tak snadno. Nemá valného významu rozplývat se zde nad jednotlivostmi (nájezd na Hitchcockovu fotku během thrillerově laděné scény, pan M…), když film zasází tu nejtvrdší podpásovku teprve jako celek. Vždyť i množství známých tváří svolných k účasti v něčem tak nepříjemně upřímném vypovídá cosi o hollywoodském pokrytectví. Bráno z opačné strany, Altman mohl spoléhat, že film s tak vysokým „stars ratingem“ nikdy nebude naprostou mizérií. Je to prostě film plný paradoxů, jehož obsah bych ani po zaangažování veškerých mluvnických schopností nedokázal shrnout do 25 slov a méně. Pátou hvězdičku si schovávám pro druhé zhlédnutí, kdy doufám objevím i toho Jacka Lemmona. :-) 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, lupuscanis (02.10.2010)