Iron Claw

Jsme lidi, nejsme stroje, a tlačit na výkon se nedá do nekonečna. To se může něco porouchat, v těle nebo v hlavě, a je konec. V případě hlavy může být dobrovolný a vysvobozující, když při dopadu na dno spirály není pomoc na blízku. Tím bych shrnula, čím na film nejvíc zapůsobil, a řekla bych, se mu to povedlo velmi dobře. (27.02.2024)

Sportovní drama v podání Durkina a A24 není sportovní drama, ale psychologická studie toxického otcovství a psychických problémů v době drsných chlapů, kteří nepláčou. Není snadné přežít takovou výchovu a bude to stát mnohem víc, než si drtivá většina lidí dokáže představit. Závěrečná scéna, ultimátní terapie rodinou, mi vehnala slzy do očí. Ten film je jeden dokonalý filmový tvar, pracující s divákem. Chytře přeskakuje banalitity a nutí vás přemýšlet, co se stalo, představovat si nezobrazené emoce. Dělá to zatraceně dobře a furt. A skvěle tak dokáže pracovat s momentem překvapení. Dlouho jsem neviděl film, který by vyžadouval takovou pozornost a aktivitu diváka, kvůli interpretaci viděného. Kdo jde na wrestlingový film a sportovní drama, je zklamán, jak tu hojně čtu. (26.02.2024)

Finally, The Virgin Suicides for boys! Nejdojemnější film minulého roku je pro mě bez debaty tento o wrestlingu. Kdyby mi to někdo řekl ještě před měsícem, neuvěřím. „I used to be a brother and now I’m not a brother anymore.“ Doteď je mi do breku, když si na tu scénu vzpomenu. Masterpiece. No notes. (15.02.2024)

Nikdy se mi nepodařilo podlehnout kouzlu wrestlingu a do dneška ho považuji spíš za divadlo než sport. V tomhle kousku, ale vztah k wrestlingu nehraje roli a prim hraje rodinné drama v retro hávu kde tatík byl docela kretén a postupem času stíha rodinu jedna tragédie za druhou. Natočené je to celkem hezky a ani Effeon v He-Man módu mi tu moc nevadil, ale ve scénáři to kulhá minimálně na jednu nohu a po stránce emocí mě to úplně minulo. Přitom bych čekal že mě to sílou příběhu založeném na skutečnosti (jakkoliv upraveném pro potřeby filmu) strhne tak jako jiná podobná “sportovní” dramata. Bohužel nestalo se…60% (09.03.2024)

'The Iron Claw' je v prvé půli pravá testosteronová zábava (jakou jsem od Wrestlera s Rourkem neviděl, ten byl ale trochu jinde), bušení a zvuky padajících těl v ringu - je to na roztrhnutí trička a pumping iron, bušit s klukama, dávat si pivka a slunit se na Slunci, a že to má pár dechberoucích letních záběrů. Je to taková idylka, která je chytře budovaná pro to, co bude následovat v druhém aktu, jenže tragédie těch jednotlivých věcí jaksi nedopadne, ten zemře, ten se zmrzačí, další tohle a to bratrské pouto tam nejde příliš cítit, nebo je jaksi chtěné, řečeno v pár scénách... rozpadá se to, jakoby ona pověstná rodinná kletba opravdu přecházela, snad i na film samotný. Sledujeme despotického fotra, který rankuje svoje syny podle oblíbenosti (a ještě jim to řekne přímo do ksichtu) a všechny je chce vidět v pro-wrestlingu, aby dosáhli toho, co jemu bylo "ukradeno od úst" a synáčkové, celá famílie, s náboženskou a dystancující se matkou (která je v rámci filmu skoro neexistující), jsou si i tak hodně blízcí a pracují tvrdě na splnění tohohle cíle (někteří steroidy, někteří kokainem) a otci je jedno, že jde přes mrtvoly svých dětí. Kevin (Zac Efron), který je zpočátku #1 je rychle upozaděn, ač fyzicky nejtalentovanější a největší dříč, má holt slabší mic-skills a ráz, takže se do popředí proderou jeho bratři (i přes touhu naplnit otcovo přání jsou pro něj bratři ale tou nejdůležitější věcí, což je asi nejspásnější a nejpozitivnějších charakteristika hlavní postavy), a ti jaksi, nevinně, pořád sice drží při sobě, nicméně je to politika rodiny, politika toho, co lidé chtějí vidět v jejich práci, co drží Kevina v pozadí, než dostane opět svoji šanci. Nejlepší physique (a He-Man haircut) transformation definitivně přinesl Zac Efron, ale jako celek to až překvapivě proplouvá, je plané, bez silnějšího nebo výraznějšího climax momentu, který by vás zaujal. Silný námět holt opět neudělal sám o sobě kvalitní scénář a Sean Durkin jen spíše dostal dobrý projekt do rukou. Holta McCallanyho mám mnohem radši v rolích jaké předvádí třeba v Mindhunterovi. Jediná skvělá část je střetávání bratrů po jednotlivých úmrtích, v jakoby retrospektivních momentech, či snad to má být nebe? I tak se nelze ubránit, že jeden z mnou velmi očekávaných projektů působí i při dvou hodinách+ děsně zkratkovitě, nedořčeně a jaksi na půli cesty, ať jde o ukázku čehokoliv (i třeba Kevina jako otce, nebo jako bratra). I Jeremy Allen White mi tu přijde trestuhodně nevyužitý, ale možná jsem rozmlsaný z jeho geniálního chefa z 'The Bear'. Na to jak dlouho jsem na tohle čekal mi to připadá jako nějaká epizoda béčkové TV show, navlečená do vizuálně lepšího kabátu, ale určitě ne jako to, co se to prezentuje. Hodně o tom vypovídá i dost solidní ignorace ze strany jakýchkoliv předních ocenění. Slibovalo to víc, takže zkrátka... (04.03.2024)