Kápo

Dosti rozporuplné a podivné. Edith nevypadala na 14 a už vůbec ne nevinně, tady vidím první zádrhel. Takže její přerod v kápovskou mrchu se v mých očích nekonal. Vypočítavá se mi zdála od samého začátku, nevím proč. Její vzplanutí k vězni taky působilo dosti uměle, možná to byl účel, nevím. Každopádně si u mě sympatie nevybudovala po celou dobu filmu, zdála se mi nedůvěryhodná. Film proto hodnotím jako slabý průměr. Byla-li to rafinovanost tvůrců, pak tedy byla hodně krutá. Pro mě byl film zkrátka hodně nesrozumitelný. (07.07.2017)

Moje první setkání s Gillem Pontecorvem a hned taková nakládačka. Bylo strhující vidět proměnu hodné studentky klavíru Edith v kápa pracovního tábora Nicole, která pro kus jídla a lepšího zacházení byla schopna udělat skoro cokoliv. Když už je slyšet dunění spojeneckých děl, plánuje si Nicole budoucnost s ruským zajatcem Sašou. Ovšem zjištění, že pro ni už žádná budoucnost není, to bylo mimořádně tvrdé. Celková atmosféra filmu je velmi skličující, asi proto, že je dost blízko realitě... (20.07.2014)

9/10 Alzir navnadil, takze jsem si Kapa nemohl nechat ujit a dobre jsem udelal. Hudba je nastesti jen na zacatku a masakroznim konci, takze Pontecorvo uroci sva dokumentaristicka maxima a na pribehu, co strci do kapsy lecjakeho Svindlera ukazuje pravou tvar cloveka. K dokonalosti chybi zasek tesne pred klimaxem, kdy se zacinaji postavy moc rozkecavat, aby ziskaly psychologickou hloubku a pridaly na gradaci - bohuzel to funguje presne obracene a ten masakr je moc klasicky a umelecky, kazdopadne celek stoji 100% za videni. (08.10.2009)

Síla, hrůza, děs! Zabij nebo budeš zabit! V živé paměti mám dodnes ještě některé opravdu silné scény jako deportace do tábora, smrt Editiných rodičů, Sašův trest u plotu s elektrikou nebo závěrečné affrancamento. Jeden z nej filmů v tomto žánru bez debat. Snad se časem rozepíši ještě víc, teď jsem bohužel trošku omezen časem:-( Podobné filmy: Útěk ze Sobiboru, Život je krásný, Schindlerův seznam a hromada dalších i třeba československých. (24.02.2009)

SS-man Karel strhává umírající Židovce Edith, recitující z Šemy verše "Slyš Jisraeli! Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest", z kápovského kabátu nacistické insignie. Mladá Edith odchází z hodiny klavíru, skotačí po pařížských ulicích a netuší, co jí přinesou další dny jejího života. Jen těžko se lze na tento příběh dívat a nedomýšlet si, co může člověk dělat na jejím místě. A může si to vůbec domýšlet, když prožil nejsnadnější a nejpohodlnější období, které tato planeta dosud nabídla? Film nabízí dvě možnosti: její cestu a cestu solidarity, třetí je cesta pana Theodora Mundstocka: za dráty se nedostat. Dostat se za ně znamená postupně přijít o svou minulost, a tím o sebe sama, a ztratit svou budoucnost, a tím sebe sama na druhou... Jorge Luis Borges ve své brilantní krátké povídce Jih (Sud) říká, že člověk by měl zemřít, když je klidný, spokojený a možná i šťastný. Byla taková i Edith? (06.02.2015)