Karaoke Blues

Karaoke blues patří k těm subtilnějším a niternějším filmům Kaurismäkiho, nejvíc mi asi připomíná Děvče ze sirkárny. Výrazově je to opět setkání se "starým dobrým známým", v tomto ohledu se Aki nemění, přitom ale neztrácí vypravěčský um. Po dlouhých letech tu navíc vrátil Jarmuschovi poctu z Noci na zemi, když cituje jeho The Dead Don't Die. Kinozákusek nejen pro cinefily. (05.11.2023)

"Čo je s tebou? Chce sa mi z teba spať." "Mám depresiu." "Z čoho?" " Že toľko pijem." "Tak prečo toľko piješ?" "Lebo mám depresiu."     Vo všetkých ohľadoch typický Kaurismäkiho film, či už ide o ten námet so sociálnym rozmerom (hrdinami sú stroskotanci z okraja spoločnosti), alebo o ten pôvabne strohý ľúbostný príbeh. V tomto prípade je ešte takpovediac navyše vložená nástojčivá téma alkoholizmu. Režisérov prístup je nadmieru minimalistický a v tom spočíva z môjho pohľadu aj jeho veľké čaro. Minimalistický je ten veľmi prostý príbeh, minimalistické sú dialógy a minimalistické sú i herecké prejavy (tie sú úplným opakom teatrálneho prehrávania), kde ma najviac zaujala hlavná herecká predstaviteľka Alma Pöysti (Ansa). A v podobnom duchu je i ten suchý sarkastický humor, pri ktorom hraje veľkú úlohu aj samotná fínčina (aspoň tak to ja vnímam - niektoré fínske výrazy mi úplne stačia, v danom prevedení, aby ma rozosmiali). Výborne vo filme funguje i jeho hudobná zložka, pri skvelej Čajkovského "Patetickej symfónii" som ani v najmenšom nemal pocit, že by bola použitá nepatrične, no a dievčenské sesterské duo Maustetytöt ma svojou hudbou doslova opantalo (ďakujem Kaurismäkimu za tento super objav). Inak by ma fakt úprimne zaujímalo, kto vymyslel ten nezmyselný český/slovenský názov filmu a prečo vôbec pociťoval takú potrebu (čo už sa niekomu nepáčilo na názve "Padnuté listy"?). Čo som si pozeral názvy filmu vo všetkých jazykov, tak sme medzi nimi úplnou, a to značne bizarnou kuriozitou.          "Som triezvy ako púštna myš. V Klube anonymných alkoholikov by som dostal vernostnú zľavu." "Čo ťa tak zmenilo?" "Ty. Môžem za tebou prísť?" "Príď okamžite." (31.03.2024)

Zabudnite na letné lásky... začína padať lístie. Optimizmus a pesimizmus, šťastie a smola, nádej a skepsa – si dávajú rande v tomto helsinskom lokáli. V Karaoke Blues baví Aki Kaurismäki predovšetkým svojich priaznivcov, ale vo svojej aktuálnej sviežej forme je prístupný aj nováčikom, ktorí vedia oceniť absurdný humor a minimalizmus. Svojou nezameniteľnou smutno-veselou optikou rozpráva pod záštitou humanizmu jednoduchý ľudský príbeh zasadený do sociálneho realizmu. Je to svet, kde si môžete dať šieste „druhé“ pivo, alebo kde hrá Fínsko vo finále MS vo futbale proti Brazílii. Je len na vás, aký prístup (k životu) zvolíte. Nádej, humor a tolerancia sú cesta. Moja recenzia. (06.11.2023)

„Hodně piju, protože mám depresi... a mám depresi, protože hodně piju.“ Aki Kaurismäki na poli svěže dlouhého snímku sleduje starosti i radosti finských ztracenců, jimž při jejich bídě a životním strádání paradoxně stačí jen málo k tomu, aby byli šťastní. Nenápadné, něžné, hřejivé, vtipné a vzdávající hold lásce k filmu - byla to ideální první projekce letošních Varů. Malý film, velké srdce. [KVIFF 2023] (26.07.2023)

Je to trapné, ale zrovna na Godarda jsem si po filmu vzpomněl v tom, jak jednou na otázku o čem je jeden z jeho filmů, novináři odpověděl, že je o tom, jak se chlapec zamiluje do dívky a je tam pes. U něj to samozřejmě nebylo tak jednoduché, ale vlastně tím ideálně popsal tento Kaurismäkiho snímek. Přitom to je vlastně ten nejčernější humor o tom, jak všechny negativní aspekty světa nejvíce doléhají na ty, kteří od něj chtějí nejméně. PS: je legrační sledovat zdejší festivalové nadšení z 81 minut trvajícího čitelného evropského filmu, který se tam mezi tříhodinovými altajskými experimenty skvěl jako růže mezi bodláčím, stejně jako bylo včera na předpremiéře ve fancy pantsy butique kině Přítomnost legrační sledovat daleko rezervovanější reakce od lidí, kteří film sledovali přes rameno finského diplomatického atašé s kyblíkem šampaňského po ruce. Ironičtější prostředí pro film spadající do režisérovi proletářské trilogie bys nevymyslel. PPS: Thoughts and prayers jdou za tvůrcema plakátů k filmu, kteří tam do toho výjevu,  naroubovali toho čokla, přičemž český plakát ho má o celé dvě řady blíže než americký plakát, přičemž český pes má zasmušilejší výraz než ten americký, který je takový žoviální, čtverácký. PPS: Proč se to v česku jmenuje úplně random Karaoke Blues, zatímco všude jinde se to překládá správně jako "Spadlé listy"? (15.11.2023)