Prízrak v Benátkách

Branagh režisér pojal třetí díl své Poirotovské série úplně jinak než první dva díly. Hororová, schizofrenií atmosféra koketuje s mysteriózním žánrem a nechá hrdinu zpočátku tápat a znejistět. Zambarloukosova kamera střídá netradiční úhly podmáčených pokojů a pohledy na sychravé Benátky úžasným způsobem a onu nejistotu dokonale podtrhuje. Práce se zvukem je úžasná a v Dolby Atmos opravdu vyniká. Zápletka, pro mě neokoukaná a rozuzlení nečekané. Tohle pojetí mi hodně sedlo a nadšeně vyhlížím pokračování. (14.09.2023)

Vydřená adaptace, ve které se projevují mistrovský Brannaghův divadelní cit, osobní invence, kreativita, skvěle navlečeno, rafinovaně přeloženo do Benátek, kvalitně hororově postrašeno, pěkné! Já jsem fanda těchto Kennethovo Poirotů, myslím, že mu tahle parketa výborně sedla, nejedná se o veledíla, ale řekla bych, že publikum to baví a že se k jeho sérii bude rádo vracet i opakovaně. Pochvala za Hilduru, ta je vždy stoprocentní. Komorní Přízraky mají šmrnc. (27.11.2023)

Je to trochu lekací, trochu hororové, kamera v úzkých úhlech snímá zblízka, aby vyvolala klaustrofobní dojem lidí bloudících v jednom rozpadajícím se domě uprostřed vod. Ale nějak z toho nemám správný poirotovský pocit. Snad proto, že se některé postavy chovají proti svému literárnímu předobrazu, včetně Hercula. Vážně věříte tomu, že by si dobrovolně namočil svůj pěstěný knír? Je to historka značně překombinovaná, což by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly právě ty odchylky, kvůli kterým jsem měla pocit, že nejsem na návštěvě u Poirota, ale u nějakého jeho oddaného napodobitele. K PROSTŘEDÍ KINA: Nečekaným bonusem bylo, že jsem představení viděla s pár ostatními návštěvníky v budově starého kina ve zšeřelém parku. Přidalo to filmu na atmosféře. (05.10.2023)

"Tonight. We are all afraid." Potřetí se vrací Branagh do svojí oblíbené role Poirota. Tentokrát si vzal na paškál méně profláklou povídku z pera Agathy Christie. Jsem rád, že od začátku to působí neuvěřitelně atmosféricky. Hercule odpočívá v Benátkách a užívá si zasloužený důchod. Dokud ho ovšem nenavštíví stará známá s případem, který musí vzbudit jeho pozornost. Jedná se totiž o duchařský případ. Koho by to nechalo chladným že? Noc, bouřka, několik postav a nikdo neříká pravdu. Tentokrát to vypadá, že i na nejmoudřejšího detektiva toho bude příliš. Za mě osobně to je z celé série nejpovedenější snímek. Orient Express byl hvězdně obsazený, ale byl natočený s přílišnou inspirací moderním Sherlockem. Smrt na Nilu mělo mě bližší herecké obsazení a krom digitálního Egypta mě dokázal zaujmout více. Benátky však skvěle míchají detektivní zápletku a hororovou atmosféru. Sice bych klidně víc tlačil na ten horor, ale chápu že tohle není ten záměr a ani vhodné pro cílovku. Klidně prosím ještě jedno dvě pokračování. Poirot i látka to snadno snese a je vidět, že Branagha to baví. (77 %) (29.10.2023)

Benátky za deště, gondoly houpající se v prudké bouři, to je něco co jsem v jiném filmu ještě neviděla. Jen mám problém s tím, že jsem Kennethu Branaghovi toho Poirota moc nevěřila. Kde zůstala pověstná ješitnost a puntičkářství slavného detektiva? Příběh je to náležitě tajemný, paní Reynoldsová jako médium byla dostatečně protřelá (když záhrobí nemůže, menší podvod pomůže), ale na Poirotových šedých buňkách mozkových si vylámala zuby. Jak prohlásil sám detektiv, vyrušený z odpočinku v důchodu: „Probrala jste medvěda ze spánku, nedivte se, že tančí.“ Palazzo Lacrime dei Giovani vzbuzuje dostatečný respekt a příběh vyprávěný dětem o morových ranách a dětských duších, které doposud nenalezly klid je skutečně děsivý (slyšet to jako malá holka, tak si cvrnku do kalhotek). Tento příběh je nejlépe zhlédnout za větrné deštivé noci, to emoce ještě zvětší. (13.12.2023)