Titanic

(1001) Já mám k Titanicu tak rozporuplný postoj, jako snad k málokterému filmu. Zosobňuje, vzdává poctu a zároveň předpovídá všechny blockbusterové mory, které mi brání brát tento druh zábavní kinematografie vážně: pokřivování faktů a minulosti, romantizace neštěstí, touha být větší a ještě větší, nekonečná stopáž, kritika kapitalismu ryzími kapitalisty, a nejspíš ještě další věci, na které si teď nevzpomenu. (Obsazování hlavních rolí absurdně pohlednými mladými herci jako zápor uvádět nebudu, neboť tento krasavec a tato krasavice, na rozdíl od většiny modelů a modelek dnes okupujících blockbusterové plakáty na nástěnkách (viz například Margot Robbie), jsou právoplatnými, schopnými a charismatickými herci). Ale na druhou stranu se na něj dívám opakovaně a nemívám u toho pocit, že bych si chtěla vytáhnout mozek z hlavy hákem skrz nosní dutiny. A navíc má dva momenty, u kterých vždycky brečím a které se mi uprostřed všeho balastu velmi líbí: Ten první je, když se na konci filmu Rose zmocní píšťalky a kamera zůstává na jejím obličeji a jejích očích, a ten druhý je záběr na fotografie z jejího života a zejména na tu, kde sedí v koňském sedle obkročmo jako muž. Nicméně při sledování filmu v lednu 2018 jsem si k těmto dvěma brečícím pasážím přidala ještě jednu úplně na začátku, když jsem si vzpomněla, že Bill Paxton už není mezi námi. Odpočívej v pokoji, ty zatracený sympaťáku. (19.01.2018)

Milostná linie mi přijde dost nezajímavá, neoriginální, málo vtipná a prostě nudná - tj. první polovina filmu je pro mě utrpení. Pak se ovšem v dálce objeví ledovec začne to. Akční scény jsou velkolepé, geniálně natočené, podbarvené skvěle padnoucí Hornerovou hudbou a prostě jsou strhující. Kdyby Cameron tu první část zkrátil, mohlo to být za pět. (17.07.2003)

"Ženské srdce je hluboký oceán plný tajemství." Ó jak já jsem malý. Tak malinký, že jsem jen s velkou pokorou nasedl na tu ohromnou loď obtěžkanou tak gigantickými emocemi, že jsem jim jen těžko mohl uvěřit. V mém malém světě zkrátka dávám přednost snímkům méně tlačícím na zamilovanou pilu a slzné kanálky. (04.08.2011)

Společně s Twisterem jeden z nejlepších a nejprogresivnějších - nejen katastrofickyćh filmů - 90. let. Zatímco Titanic je snem za klasickými hollywoodskými filmy a klasickým hollywoodským bezešvým vyprávěním, Twister je ukázkou nové kinematografie - kinematografie atrakcí. Kde Cameronova Propast skončila, tam velkofilm oceněný 11 Oscary teprve začíná. Jak napsal Karel Thein ve svých "filmových esejích" Rychlost a slzy: "(...)Titanic se naopak opírá o zdánlivě neakční analogii mezi hloubkou oceánu a hlubinami lidské paměti." James Cameron jakožto asi jediný americký současný auteur, jemuž postavení dovoluje dělat, co si zamane, se na rozdíl od svých následovníků neutopil v megalomanii, spjaté s velkým rozpočtem a velkými očekáváními publika (Sam Raimi - Spider-Man 3, Peter Jackson - King Kong...). Naopak je nutné obdivovat scénář, v němž si přirpavil živnou půdu jak pro romantickou, sentimentálně laděnou část, tak i pro tu akční, protože v obou částech je určujícím prvkem voda - voda zamlžující či vzpomínky vyvolávající, voda ničící. Přestože osudy některých postav (Jackův kamarád, např.) nejsou v kinoverzi dořešeny, je nutné pochválit také perfektní orientaci v prostoru a členění na několik sociálních třid. DiCapriovi jsou sice předepisovány ty nejsměšněji, nejsnáze zparodovatelné věty, ale on je ustál se ctí, všichni herci ve filmu jsou víc jak slušní a dají vzpomenout na staré doby Jihu proti Severu apod. klasik. Mistrovským kouskem je pak samotný závěr, v němž jinak tragicky končící příběh vyzní šťastně, přesto do jisté míry - vzhledem k sebereflexivnosti snímku - trpce a hořce: protože říká, že některé (filmové) časy jsou už definitivně pryč. (17.07.2007)

Naštěstí jsem to viděla až s odstupem let, protože šílení mých vrstevnic po BL (to není zkratka Britských listů, ale Božského Lea) pro mě ve věku pubertálním bylo důvodem k posměškům. Po dlouhé době (a po Co žere Gilberta Grapea, který pro mě byl revolucí v pohledu na DiCapria jako herce) jsem se odhodlala na Titanic podívat a byla jsem vzhledem k žánru, který celkem nemusím, docela příjemně překvapená. Zahodit ten film jako beznadějný by bylo hodně nespravedlivé, jakkoli znovu se na něj opravdu dívat nebudu a nejen díky úděsně dlouhé stopáži. Ve své kategorii patří nesporně ke špičkám a mě sice pohled na hlavní dvojici spíš nudil než zasahoval, ale nutno přičíst body DiCapriovi za opravdu sympatického Jacka a Winsletové za přirozenost (která ovšem v jiných filmech vyniká o poznání lépe). Herecky nad nimi ovšem jako u mnoha jiných filmů stojí představitelé vedlejších rolí - Kathy Batesová, Billy Zane a hlavně Bernard Hill, který své kapitány a krále umí podávat se skutečnou důstojností. Technickému provedení scén a Hornerově hudbě (jo, kdo umí, ten umí) nelze než zatleskat. Suma sumárum klasický hollywoodský velkofilm se vším všudy, který neurazí. Ale 11 Oscarů? To urazilo mě. (23.07.2007)