Titanic

Po dnešní 3D projekci v Imaxu se mi jenom potvrdilo, co už asi každý soudný divák ví. Titanic nestárne. Je stále tak překypující energií, dojemný i tragický, vtipný i technicky epochální jako před 15ti lety. A přežil vše. I tehdejší dobovou kratochvíli v podobě posmívání se DiCapriovi, který byl toho času zosobněním plakátů a samolepek v Bravíčku a jiných teen časopisech, trpěl zbožštěním uječených náctek a dnes je jedním z nejrespektovanějších světových herců. Cameronův Titanic přežil i překotný vývoj v oblasti trikových kouzel a i dnes se může postavit hrdě vedle všelijakých vizuálně opulentních bijáků, vedle kterých se neztratí a nezrudne hanbou. A jak jsem si dříve užíval technickou preciznost rekonstrukce samotného potopení, tak dnes i tu romantickou dějovou linku, která rozhodně není tuctovou holkou typu ´Pretty Woman´, nýbrž jí Cameron obdařil lehkostí, vtipem a příjemným pocitem u srdce. A jak jde film časem, oceňuje (a doceňuje) ho stále nová a mladší divácká generace. Důkazem budiž i samotná ČSFD, kde když jsem se v roce 2002 zaregistroval, měl Titanic průměrné hodnocení 75%. A dneska? Vždyť vidíte sami :o) Kurňa, byl to ale biják!! (11.04.2012)

Keby sa tento film zostrihal na 40 minút, bola by to fantastická love story so smutným koncom a skvelými (a hoci ma aj ukameňujte) hereckými výkonmi Leonarda Retarda a Kate Winslet. Paradoxne najviac som sa nudil pri potápaní Titaniku, čo malo byť najfantastickejšou časťou filmu. Opäť nechápem Akadémiu a jej 11 oscarov, keď proti tomu stáli filmy ako As Good as it Gets. (27.12.2004)

Pod slovem Titanic si nejdříve představím gargantuovský parník, o kterém se mluvilo jako o nepotopitelné lodi, a hned poté Cameronův velkofilm, který mě okouzlil převážně naprosto úžasnou prací s kamerou. Jenže pak si vzpomenu na to co jsem slyšel, když se loď vydala brázdit poprvé a naposledy (doufám že to nikdo nebude brát jako spoiler...) vody temného oceánu, byla to hudba Jamese Hornera, právě ta je nedílnou složkou snímku. Když totiž Titanic skončí, je to právě ona, která se vám ještě bude dlouho prohánět hlavou, existuje snad někdo kdo by neznal hlavní motiv filmu? Pochybuji... (Samozřejmě můžete namítat miliony Afričanů a malých dětí, ale... rozumíme si...). Cameron nám ani nenabízí nic co bychom nečekali, poutavou historickou katastrofu spojuje se smutným julioromeovským romantickým příběhem dvou lidí z odlišných kast, jejichž vztahu není přáno. Čím je tedy film tak silný? Cameron využívá silného potenciálu Shakespearova příběhu o Romeovi a Julii a zasazuje jej do prostředí, které není fantaskní, do prostředí s koncem, který všichni známe. Přestože se romantická rovina příběhu nenechává nijak ovlivňovat tou katastrofickou, spíše se od ní odpoutává, jsou spolu těsně spjaty. Titanic i zamilovaný pár procházejí stejnou cestou a mají stejný osud a to naprosto, bez slitování, o čemž se ale můžeme na vlastní oči přesvědčit až na úplném konci, v té části filmu, kde jsou již oba osudy zpečetěny... (24.01.2006)

Velkofilm, ještě aby ne. Příjde mi to ale, že jak samotná loď, tak samotný film postihnul stejný nebo alespoň obdobný problém. Velké naděje, velké očekávání a pak strmý pád. Problém je, že právě u tohoto filmu jsou lidi, kteří ho milují a lidi kteří ho haní. Já osobně ho mám rád, ne zas natolik, že bych byl zblázněný Leonardem nebo Kate, ale tím, jak je natočený. Jeden z nejdražších, dříve i nejdražší film, který byl, kdy vůbec natočený v Americe se stal úspěšný, vydělal si na sebe, ještě aby ne. Tvůrci ho točili za tím cílem, jak velký titán byla loď v té době, tak monumentální musí být film v té době a také se tak stalo. Není chvíle, kdyby se o tomto filmu nemluvilo i dnes. Věrohodně ukázal poslední chvilky na lodi, které nebylo souzeno. (24.02.2005)

Společně s Twisterem jeden z nejlepších a nejprogresivnějších - nejen katastrofickyćh filmů - 90. let. Zatímco Titanic je snem za klasickými hollywoodskými filmy a klasickým hollywoodským bezešvým vyprávěním, Twister je ukázkou nové kinematografie - kinematografie atrakcí. Kde Cameronova Propast skončila, tam velkofilm oceněný 11 Oscary teprve začíná. Jak napsal Karel Thein ve svých "filmových esejích" Rychlost a slzy: "(...)Titanic se naopak opírá o zdánlivě neakční analogii mezi hloubkou oceánu a hlubinami lidské paměti." James Cameron jakožto asi jediný americký současný auteur, jemuž postavení dovoluje dělat, co si zamane, se na rozdíl od svých následovníků neutopil v megalomanii, spjaté s velkým rozpočtem a velkými očekáváními publika (Sam Raimi - Spider-Man 3, Peter Jackson - King Kong...). Naopak je nutné obdivovat scénář, v němž si přirpavil živnou půdu jak pro romantickou, sentimentálně laděnou část, tak i pro tu akční, protože v obou částech je určujícím prvkem voda - voda zamlžující či vzpomínky vyvolávající, voda ničící. Přestože osudy některých postav (Jackův kamarád, např.) nejsou v kinoverzi dořešeny, je nutné pochválit také perfektní orientaci v prostoru a členění na několik sociálních třid. DiCapriovi jsou sice předepisovány ty nejsměšněji, nejsnáze zparodovatelné věty, ale on je ustál se ctí, všichni herci ve filmu jsou víc jak slušní a dají vzpomenout na staré doby Jihu proti Severu apod. klasik. Mistrovským kouskem je pak samotný závěr, v němž jinak tragicky končící příběh vyzní šťastně, přesto do jisté míry - vzhledem k sebereflexivnosti snímku - trpce a hořce: protože říká, že některé (filmové) časy jsou už definitivně pryč. (17.07.2007)