Chuť zeleného čaje v misce rýže

Od konce 2. světové války utekla příliš krátká doba na to, aby ten rozvrat každodenních hodnot nechal Japonce v klidu a nevyryl u nich hlubokou vrásku nejen prohry na světovém poli, ale i ze změn ve společnosti. Ve filmu se objevují všechna podstatná témata své doby - dozvuky války, emancipace žen, pronikání americké kultury zatím jen v podobě knih, narušení tradičních zvyklostí včetně domluvených sňatků, závislost na hrách jako úniku, snižování role muže v rodině. O tom posledním se zdá být film především, ačkoliv pečlivě buduje spíše ony střípky jednotlivých osobností "starého" a "nového" Japonska. Ústřední postavou je zajisté postava manžela, který reprezentuje kladné hodnoty, ale především ony nadčasové věci, které nám při podobných změnách unikají - láska ke všedním drobnostem, které nám dělají radost, touha po lásce a po společnosti, po kamarádech, prostě hledat a nacházet i tak radost ze života. Ostatně sem patří i monolog manžela o samotě, že člověk může být mezi lidmi, a přesto se cítit sám. Škoda jen, že japonští herci mají tak kamenné obličeje, třeba u manželky nepozorujeme jediné emoce kromě úsměvu, což je škoda. Při tom jízlivém rozhovoru s manželem, při nejistotě sama v noci, při scéně samostatné večeře, tam to chtělo alespoň nějak zahrát i obličejem. Trochu mi příběh připomněl knihu Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kterou pod pseudonymem Mary Westmacotte napsala Agatha Christie. O jisté nutnosti uvědomění si potřeb druhého člověka, protože - abych citoval film - "když ji budete k sňatku nutit, dopadne její manželství jako naše" nebo "na vázance nezáleží, důležitější je spolehlivost", případně celý ten dialog o tom, jak se jí ve tvé rodině a jakou třídou se jezdí a proč on kouří levné cigarety. Jo, z mého pohledu manžela musím potvrdit, že snažit se ženě něco vysvětlit, aby manžela pochopila, je často velmi, velmi marné. Nu, a pak jsou zde drobnosti, které mne potěšily čistě subjektivně, protože třeba podobný cyklodrom máme u nás v Brně a jakých jsme tam dosahovali světových výsledků. Nebo mě pobavila myšlenka, že kuličky sledují diváky, prostě hra že by mohla být naruby. (03.05.2023)

Manželský život může být stejně fádní a monotónní jako obyčejná porce rýže zalitá zeleným čajem. Česká alternativa by asi nabízela šťouchané brambory (s mlékem) nebo chleba s máslem. Kdo se však pořádně vynasnaží a nezdráhá se koštnout, pozná, že jeho chuť je vynikající. Tradičně největší předností i tohoto Ozuova filmu jsou lidské rysy a vzájemné ovlivňování jeho podmanivých postav. (18.06.2011)

Vyzerá to na prvý pohľad ako príbeh náhleho osvietenia ženy, roky neveľmi šťastnej vo vopred dohodnutom manželstve. Nespokojnosť ženy pramení v nasledovnom. Nedokáže zmeniť manželove rituály. Vadia jej. Muž fajčí lacné, smradľavé cigarety. Vo vlaku rád cestuje treťou triedou. Hrozí uspokojenie živiteľa rodinného krbu s nízko príjmovým štandardom Ona to však má rada nóbl. On je kožený úradník so zabehanými rituálmi doma i v práci. Monotónnosť ale často zabíja manželstvá. Ženám chýba to, čo čakajú: prekvapenie zo strany partnera. Snaha zaujať niečím. V nej drieme šidlo dračice, čo by si rada ešte užila. Napríklad neviazané párty v kúpeľoch s kamoškami. Sami nemajú deti, podujmú sa teda dávať rady neteri. Na jej budúce osudy, čo sa týka výberu partnera, ale nemajú s manželom rovnaký názor. Celková komunikácia má ďaleko od láskyplného rešpektu. Je vynútená skôr každodennou rutinou prebrať nevyhnutné. Až dôjde k zlomu. Nechcem vyzrádzať dej, zovšeobecním. Čo ak tá párty pri miske ryže so zeleným čajom bola len rafinovaným ťahom manželky? Urobila tak pred kamarátkami a neterou zamilovanú sväticu, pričom zároveň s navonok čistým morálnym profilom mohla pokračovať v sérii výletov, vrtochov a saké párty. Zároveň bola dôsledkom toho, čo celý čas čakala - náhleho prekvapenia, zmeny zo strany partnera. A ešte k hodnoteniu: ak by som mal dať tomuto filmu štyri hviezdičky, tak väčšinu štvorhviezdičkových by som musel prehodnotiť. Pretože v Ozuovom filme toho bolo oveľa viac, ako som stručne načrtol. Všetko pritom podané jasne a priezračne ako ryža na tanieri a pritom myseľ diváka si to môže vyložiť storakým spôsobom. Otvorený, vnímavý film. Mňamka. (07.11.2015)

„Všechna manželství jsou stejná.“ Když už jsem si myslel, že mě Ozu nemůže s ničím překvapit (všechny jeho filmy jsou totiž o problémech se svatbou), shlédl jsem tento film a byl jsem překvapen. Zpočátku se totiž odvíjí jako typický Ozu – mladá dívka řeší svatbu, ale pak se děj stočí na její tetu a strýce a řeší se problém soužití ženy, která chce od života víc zábavy s mužem, který je skromný a tichý. Výsledek je typicky Ozuovský, takže mi zůstal příjemný úsměv na rtu. Zpracování je klidné, kamera statická, nicméně obrazová kompozice je osvěžující svou harmonií a prostotou. (17.08.2021)

Na Ozuho atypicky akčné a dynamické. Odpútal sa od svojich typických zorných podhľadov z pozície sediaceho dieťaťa a dáva do pozornosti komplikovaný vzťah dlhoročného manželstva, ktorý si potrebuje určité veci vyjasniť a prediskutovať. Naruseho poetickejší pohľad na túto tému mi ale prišiel kúzelnejší a viac implikujúcejší ono povestné ázijské čaro. A trošku ma mrzí, že napriek tomu, že Šin Saburi dáva s ľahkosťou zabudnúť na Čišú Rjúho (a ktorý pôsobí mimoriadne prirodzene) nemá vytvorené to abstraktné pole, ktorým Ozu koordinuje svoje vrcholné diela. Oplatí sa vidieť, niektoré humornejšie pasáže dokážu ladiť s tými dramatickými, ale vo výsledku sa mi nedostavilo "to", s čím som pred projekciou dúfal. (19.03.2016)