Súperi

Naprostá pecka ze sportovního prostředí, které tedy nehraje tu hlavní roli, ovšem skvěle dokresluje to hlavní oč tu běží, love-triangle mezi 2 bývalými nejlepšími kamarády a Tashou, které ale hádky právě o ni, malinko rozhádají. Tahle trojka si opravdu sedla a v průbehu celého filmu chápete úhel pohledu všech zúčastněných a zároveň se chvílemi přikláníte spíše k Ahsově straně a chvílemi zas k Patrickově. A právě tohle balancování, které funguje ještě o to lépe díky dílčímu retrospektivnímu narativu, vás bude po celou dobu držet na okraji sedačky a napínat až do poslední sekundy, jak bude důmyslně gradovaný příběh završen. Skoky do "současnosti" fungují i díky callbackům z těch minulých let, díky kterým i nějaké souvislosti secvaknou a tím největším je konečné, a až nepříjemně oddalované, zasazení tenisového míčku do středu rakety! (Kdo viděl, pochopí:)) A nesměl bych opomenout ani hudbu, bez které by tenhle love-triangle nebyl to pravé ořechové, jelikož to ždímání atmosféry je její velkou zásluhou. Nakonec doplním už jen neuvěřitelně hot záběry z tenisových zápasů a jejich skladbu v kombinaci s tou hudbou, které by ve filmech ze sportovního prostředí určitě neměly chybět. (12.05.2024)

Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí  jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! (09.05.2024)

Luca Guadagnino ve svém nejnovějším filmu přirozeně kombinuje sportovní drama s romantikou, přičemž jednotlivé aspekty obou žánrů do sebe postupně zapadají s až neuvěřitelnou precizností a nabízí nečernobilý náhled na přátelství, vztahy či ztracenou motivaci. Celou stopáž rámuje finálový zápas, do kterého režisér vkládá různé útržky z minulosti, čímž elegantně utváří v podstatě příběhovou mozaiku. Pro ještě větší dynamičnost by se zejména ve druhé polovině nejspíš dalo krátit, ale každá scéna má pro danou postavu svůj význam. Tři hlavní herci předvádí fenomenální výkony, zvládají intimní i několik překvapivě odlehčených scén, a naplno prodávají emoce ústředních aktérů. Jednotlivé zápasy jsou díky tomu neskutečně živelné, čemuž pomáhá i hudba s kamerou, jež tu snímá detail, tu celek a někdy učaruje záběry „z pohledu míčku“. Vyvrcholením všeho je pak dechberoucí finále, které má jednak až strhující tempo, ale zároveň vše skvěle uzavře a současně ponechá prostor pro vlastní úvahy. 9/10 (06.05.2024)

Zajímavý a velmi stylově natočený film. Mám rád filmy Luca Guadagnina, protože mají fantastickou řemeslnou stránku. A jeho nejnovější film to znovu potvrzuje. Guadagnino si opět s filmem vyhrál a je radost koukat na konkrétní scény a momenty. Výborná práce s kamerou, zvukem, střihem a neskutečně skvělou hudbou od Reznora a Rosse. Režisérovi se povedlo vytvořit vynikající erotické dusno a napětí, které si postavy přenášejí z osobního života do toho profesionálního. Hodně moc se mi líbilo, jak postavy spolu komunikují jen svými pohledy. Tyhle pohledy dokáží říci více, než tisíc slov. Osobně se mi velmi líbilo, jakým způsobem je film odvyprávěný. Guadagnino si diváka vodí, tak jak potřebuje, a doslova si s ním hraje. A tady se ukáží z mého pohledu dva problémy. První je ten, že po příběhové stránce se to po čase se okouká, a ukáže se, že je film zbytečně dlouhý a překombinovaný.  A ten druhý problém je v tom, že je těžké si oblíbit nějakou postavu, protože jsou to velmi nesympatické a sobecké postavy. Naštěstí je jejich představitelé zahráli výborně. Zendaya je velmi talentovaná herečka, a zde mi to znovu dokazuje. Její scény v sobě mají náboj, napětí a to správné sexuální dusno. Ani se klukům nedivím, že se do ní zamilovali. Josh O'Connor svou postavu zahrál velmi dobře a jeho výkon se mi líbil. Mike Faist má dobře napsanou postavu a zahrál jí s přehledem. Jeho herecký projev nejvíce funguje ve scénách s O'Connorem. Určitě musím pochválit všechny tenisové scény. Je vidět, že si s nimi Guadagnino vyhrál a zkoušel je pojmout nějakým originálním způsobem, který by fungoval i jako metafora k tomu, co se děje v hlavách postav. Rivalové jsou řemeslně precizní podívaná, u které mě mrzí, že jsou po příběhové stránce natahovaný a místy se opakují. (29.04.2024)

Pohádka či banální romance povýšená především Lucou a jeho týmem na renesanční sochu, na níž člověk zírá, jak na zjevení, i když je to "jen nahatej chlap z mramoru". Reznor s Rossem svým nervózním technem gradují sebebanálnější scénu na thriller, u nějž se člověku potí dlaně. Hudba je tak dominantní, že chvílemi se střídá nastavení, zda je ona doprovodem filmu či film doprovodem jejím.  Nakonec ještě hiťák k titulkům, kde jsem už jen vydejchával s papulou dokořán, hučí mi z toho v hlavě ještě druhý den... Challengers samozřejmě nedosahují božského a magického Call me by your name, spíše tu cítím tendenci si udělat film pro radost, až si i při nadměrné divácké spokojenosti říkám, jestli to není minimálně od Lucy a Trenta trochu plýtvání materiálem. Zrovna tihle dva ale asi mají munice ještě dost. (25.04.2024)