To sa mi snáď len zdá

No To se mi snad zdá! I já jsem jednou dostal vynadáno za to co jsem provedl nebo řekl ve snu... Zajímavá premisa, zručné zpracování, byť s trochu nedotaženým koncem, a hlavně Cageův velký comeback. Borgli skvěle pracuje s moderními trendy a vrtkavostí lidské přízně. Čekal jsem ke konci nějaké vyvrcholení, nějakou dloubavou pointu spíše než smířlivý epilog. Možný prequel Nolanova Počátku? (27.12.2023)

Od princezny Marušky po Freddyho Kruegera, aneb zebří beta samec vyveden bez vlastního přičinění ze stáda a následně dravými šelmami zahnán zpět.. Alegorický vůz slávy ozdobený její opojnou hodnotou, zaplacenou cenou a rychle nastupující pomíjivostí přijíždí se zajímavým střihem, který si hraje s orientací diváka v čase a prostoru, allenovským vkladem podzimních konverzací a pár scénami, které údajně některé nutí vypíchnout si oči a já nevím proč (profesor Matthews prdí na nevěru). Myšlenka závěrečné dohry je zjevná, ale otázkou je, jestli byla na místě.. V rolích s prvky autoreflexe to Cageovi v poslední době sluší (a tím nemyslím to, že vypadal jak Honza Nedvěd).. (14.02.2024)

Drtivou většinu stopáže jsem si nadšeně říkal "to se mi snad zdá", to nemůže přece být tak dobré. A "to se mi snad zdá" jsem si říkal i během epilogu, akorát ve zcela jiném významu. Přeci není možné, že jeden a ten samý autor je schopen sepsat tak kaufmanovský koncept, režijně s ním pracovat jak Gondry, a pak to celé poslat do kopru, protože si řekl, že z toho vybruslí (přitom to vůbec nebylo zapotřebí) závěrečnou epilogovou patnáctiminutovkou z jiného hrníčku. Hrníčku, ve kterém zůstaly nepoužité nápady tuctových epizod Black Mirror, a on si na náhodu vytáhl zrovna tu nejhorší možnou variantu. Že si tentýž tvůrce řekl "jo, je to dobré zakončení", mi hlava doteď nebere. Satirické nastavování zrcadel, rodinné drama o rozpadu rodiny, více než zdařilý origin Freddyho, prcičková komedie skvostně pracující s trapností okamžiku, Jung v nás i vás... Funguje to na všech úrovních. Námět, jakkoli fantazijní, se odvíjí v uvěřitelné přízemní rovině "jo, takhle by to mohlo být, kdyby se to dělo". Jeden z filmů roku rozmělněný (čti rozesraný) oči v sloup obracejícím ničemu nepomáhajícím nadbytečným závěrem. (19.12.2023)

Český překlad tentokrát naprosto padnoucí, jelikož se dá použít jako hodnocení v pozitivní i negativní konotaci a takový rozpůlený dojem jsem si z kina odnesl i já. V prvních minutách filmu se rozjede poměrně kreativní přehlídka, kdy velmi zajímavý námět je na plátno převáděn v podobě nápaditých scén, příjemných, přirozených a uvěřitelných dialogů za pomocí skvělého Nicolase Cage... Nicméně jediné, co v podobném duchu přetrvá i v dalším průběhu filmu je právě snad jen výborně hrající Cage. Člověk si najednou uvědomí, že kreativita a hravost se poměrně rychle vytratí, potenciál námětu z pohledu vyskytování se hlavní postavy ve snech ostatních je vlastně trestuhodně nevyužitý v první i pozlomové fázi, chování a charakter postav se mění s každou scénou, dialogy často padají ke groteskní neuvěřitelnosti, která ale v návaznosti na první část filmu moc nefunguje ani v nějaké satirické rovině. Jednotlivé střípky myšlenek a minipoint jsou fajn, ale celkové vedení příběhu a jeho vypointování (pokud se to tak dá nazvat) je táááák obrovský líné, až mě to naštvalo. Jakoby spoléhalo na oslnění diváka námětem a (nepřevratnými) myšlenkami o pokrytectví a lehkosti ztráty nabité slávy. No, tak oslnění se nepovedlo... 5/10 (19.01.2024)

Nicolas Cage ve filmu od A24? To zní jako něco, co potřebuji. Přesně to jsem si říkal, když jsem zjistil, že se něco jako Dream Scenario chystá. A naplnila se má očekávání? Ano! A jsem za to nesmírně rád. Studio A24 je pro mě momentálně záruka kvality, kterou si čím dál více oblibuji. A co se týče Cage, ten je pro mě jedním z nejvíce sympatických a nejoblíbenějších herců, který i přes spoustu špatných filmů umí hrát. A to sakra dobře! No a Dream Scenario je tomu důkazem. Skvělá tvůrci vize s originální nápaditou myšlenkou mi vykouzlila úsměv na tváři. Příběh je někdy prostý, ale stejně tak prostě baví sledovat. Kratší stopáž vůbec neškodí a film utíká tak akorát. Postavy vás baví, Cageovo herectví a někdy i mírné přehrávání funguje a k jeho postavě se neskutečně hodí. To tvoří skvělý zážitek, který pro mě bude ještě chvilku přetrvávat. Osobně zbožňuji, když si ve filmech někdo pohrává se sny. Je to velice zajímavý jev lidského těla, který skrývá, troufám si říct, spoustu tajemství a v člověku vytváří pocit, že nereálné se stává reálným. Právě v tomto aspektu na mě film působí asi nejvíce. Samotná atmosféra okolo snění je úžasná, a i když se budu opakovat, prostě baví sledovat. (20.01.2024)