Jeden život

Dojemný príbeh z 2. svetovej vojny a navyše z našich, československých končín. Hopkins je výborný ako vždy (jeho dejová linka je vďaka nemu výrazne lepšia než retrospektívna z obdobia mladosti jeho postavy), emócie fungujú, výčitky a spytovanie svedomia pripomenú trápenia Oskara Schindlera. A aj keď One life nie je taká bomba ako spomínaný Schindlerov zoznam alebo Pianista, určite aj Nicholas Winton si zaslúžil, aby bol jeho hrdinský čin sfilmovaný. 75% (17.03.2024)

Zkuste si představit, že máte možnost zachránit jeden život (zvlášt v tak těžké době jako bylo období před 2. světovou válkou) a pak skoro 50 let nevíte, co se s tím člověkem vlastně stalo. Je neuvěřitelné, že tichý hrdina sir Nicholas Winton a jeho několik dalších (trochu zapomenutých) spolupracovníků dokázalo svou dobrovolnou činnosti zachránit celkem 669 "Wintonových dětí", které vlastně taky ani neznali ty, kterým vděčí za svůj život. Nejsem sice rodič, ale hrozná situace to musela být i pro matky a otce, kteři tehdy ještě netušili, co bude s jejich životy a chtěli dát alespoň nějákou naději svým dětem a pak se už vlastně v drtivé většině připadů se svými potomky po válce (kvůli svým vlastním tragickým osudům) neměli možnost nikdy setkat. Film je hezky lidsky a dojemně zpracován - jak samotný proces přípravy pro vlakové transporty z Prahy do UK, tak i role ztvárněná Hopkinsem - vrcholem samozřejmě bylo známé zveřejnění jeho příběhu v TV, které rozpoutalo velkou vlnu událostí v životě tohoto zachránce. Tento příběh znám a obdivuji ho už dlouho a doufám, že díky tohoto filmu se dostane do většího povědomí těch, kteří ho předtím třeba vůbec neznali a otevře oči lidem, kteří si stěžují na svůj život, kvůli materiálním věcem, že třeba nemají nejnovější iPhone...90%. (03.02.2024)

Jakou daň je třeba zaplatit za činění dobrých skutků? Z Jednoho života snadno mohlo být zcela rutinní historické drama a většina předválečných pasáží jím také je. Linka s osmdesátiletým Wintonem, který je navzdory svému hrdinství sžírán pochybami, však posouvá snímek do jednoznačného nadprůměru a nabízí nepříjemné podněty k zamyšlení. Více zde. (09.02.2024)

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * * (16.03.2024)

Tenhle historický film si opravdu zaslouží plný počet. Obrovská pocta panu Wintonovi a úžasné obsazení. Pan Hopkins má u mě obrovský respekt a spousta dalších lidí, co zde hrálo včetně dětí si zaslouží velkou pochvalu. Prakticky více jak půlka lidí v kině probrečela. Já tenhle film nejdříve viděl se školou a nakonec jsem si řekl, že musím tento příběh vidět znovu. (09.02.2024)