Jeden život

Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného. (23.02.2024)

Tohle je přesně typ filmu, u kterého jsem věděla, že se mi bude líbit, mám ráda lidské příběhy odehrávající se v minulosti. Byť tento skutečný příběh je obecně známý, tak to by moc hezky podaný jeden příběh, jeden život, který zachránil 669 dalších životů. Příběh byl zpracován velmi krásně, citlivě a lidsky, člověk z toho cítí spíš naději než depresi. Bylo to krásně britské, i když se to z poloviny odehrávalo v našich končinách. Nemám ráda české filmy, ale tady mi čeština vůbec nevadila, vlastně mi to připadalo díky češtině i našim kulisám velmi autentické, a ocenila jsem že tam nebyly žádná známé české ksichty a všichni Češi mluvili česky dobře, nebyl tam nikdo, kdo by mluvil jak tatar a tvářil se, že mluví správně (z Winter Ave Zoli z Legends mám pořád osypky). (23.02.2024)

Zkuste si představit, že máte možnost zachránit jeden život (zvlášt v tak těžké době jako bylo období před 2. světovou válkou) a pak skoro 50 let nevíte, co se s tím člověkem vlastně stalo. Je neuvěřitelné, že tichý hrdina sir Nicholas Winton a jeho několik dalších (trochu zapomenutých) spolupracovníků dokázalo svou dobrovolnou činnosti zachránit celkem 669 "Wintonových dětí", které vlastně taky ani neznali ty, kterým vděčí za svůj život. Nejsem sice rodič, ale hrozná situace to musela být i pro matky a otce, kteři tehdy ještě netušili, co bude s jejich životy a chtěli dát alespoň nějákou naději svým dětem a pak se už vlastně v drtivé většině připadů se svými potomky po válce (kvůli svým vlastním tragickým osudům) neměli možnost nikdy setkat. Film je hezky lidsky a dojemně zpracován - jak samotný proces přípravy pro vlakové transporty z Prahy do UK, tak i role ztvárněná Hopkinsem - vrcholem samozřejmě bylo známé zveřejnění jeho příběhu v TV, které rozpoutalo velkou vlnu událostí v životě tohoto zachránce. Tento příběh znám a obdivuji ho už dlouho a doufám, že díky tohoto filmu se dostane do většího povědomí těch, kteří ho předtím třeba vůbec neznali a otevře oči lidem, kteří si stěžují na svůj život, kvůli materiálním věcem, že třeba nemají nejnovější iPhone...90%. (03.02.2024)

Bezprostředně po projekci bych dal i 5*, ale bylo by to spíš za samotného Wintona. Tohle je jeden z těch případů, kdy je velmi těžké oddělovat film a jeho kvality jako takové od příběhu, který je sám o sobě natolik nosný, že by z něj i průměrný režisér dokázal vymáčknout nadprůměrný film. A to je částečně i tento případ. Přirovnání k Schindlerově seznamu mohou být na místě, mě ostatně taky napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby se toho ujal sám Spielberg. Byl by to pro něj ideální materiál nejen s ohledem na zkušenost se Schindlerem, ale zejména proto, že Wintonův příběh a jeho charakter skromného hrdiny a věčného idealisty a optimisty by se přesně hodil do Spielbergovy filmové řeči. Film nicméně dostal do ruky veskrze neznámý James Hawes, který sice s evidentně skromnějšími produkčními možnostmi nenatočil něco, co by se nějak zapsalo do filmových dějin, ale zároveň je třeba uznat, že odvedl ve všech ohledech profesionální práci a na filmu, jakkoliv rutinním, není vlastně nic zásadně špatně. Drží se to ústředních dvou linií (před válkou a před zveřejněním v BBC pořadu) bez zbytečných odboček a poměrně pragmaticky se to vyhýbá přehnanému patosu (dojemné scény setkání s "dětmi" nepočítám, jelikož zachycují skutečnost, kterou lze dohledat několika kliknutími na youtube). Velmi důstojný filmový pomník člověka, který si zaslouží veškerou poctu, která je mu po právu směřována. (13.03.2024)

Chápem, že nie každý videl film Nickyho rodina, zďaleka nie diváci mimo Česka a Slovenska. Ja som ho videl a preto mi tento film nepripadal zas tak výnimočný. Výnimočný je tu akurát Anthony Hopkins, všetko ostatné má rezervy. Asi najviac ma zarazila stopáž. 108 minút pre film s takouto tématikou? O človeku, ktorý je stelesnením ľudskosti? Myslím, že N. Winton by si zaslúžil naozaj poctivý, min. 2 hodinový film. Neviem, no občas som mal pocit, že sledujem nejaký tv film, pretože výprava a celkovo scény z vojnových čias neboli nic moc. Najdojemnejšia je scéna z tv štúdia, tú však už poznáme zo spomínaného filmu Nickyho rodina. Celkovo je to film skôr pre divákov, ktorí netušia kto bol pán Winton. Ja osobne som čakal o čosi viac. Myslím, že si nezaslúži tak vysoké postavenie v top 300 naj filmov. Za tému áno, za spracovanie určite nie. Film 70%. Hopkins 100%. (26.05.2024)