Pán veľrýb

Když jsem se dodíval na Pána velryb, byl jsem pořád ztuhlý jak sibiřský ježek. Tak silné a nabité drama a zároveň i rodinný film jsem už pěkně dlouho neviděl - a že jsem jich neviděl málo. Příběh duševně špatně vychovávané a ponižované dívky (ne v tom smyslu, že by ji spolužáci šikanovali, nebo měla neúspěchy ve škole), kterou psychicky ničí její dědeček. Zatímco ona touží po uznání, on ji chce ponížit tak hluboko, jak jen se dá. U obyčejného snímku tyhle pocity nezakusíte, ale Pán velryb je něco jiného. Režisérka Niki Caroová, která v té době byla prakticky amatérkou, podala neuvěřitelný výkon a společně s Keishou Castle-Hudghesovou vytvořila monumentální dvojici, která funguje stejně úžasně jako dvojice Depp - Burton, i když samozřejmě v jiném žánru a směru. Hudba je fascinující a poodhaluje vám tajemství a zvyky Nového Zélandu. Konec sice dopadne na jednu stranu dobře, ale z druhého pohledu pochopíte, že dopadl ještě líp - jelikož pravé přátelství, láska a uznání je silnější, než cokoliv jiného - a Pán velryb to dává jasně najevo. (04.03.2009)

Pomalý, prírodný film o jednej nie moc známej, zato krásnej kultúre. Koho prvá veta odstrašila, nech sa má napozore!! Tento film ho asi zabije. Ktorým sa neobrátil žalúdok naruby ešte spomeniem krásnu, pomalú, prírodnu (doslova, možno v nej počuť veľryby!) hudbu a pôvabnú mladučkú herečku Keishu Castle-Hughes. To dievča má budúcnosť:)) Ešte že nie som pri oceáne. Namiesto písania komentára by som sa pokúšal krotiť veľryby... (02.04.2005)

Zprvu jsem byla lehce skeptická, děj mě nezaujal, feminismus Niki mi mírně vadil (zvláště když někdo viděl i Její případ), ale srdceryvný projev Pai mne naprosto odrovnal. Poté jsem začala oceňovat její snahu o zrovnoprávnění a neutuchající lásku k zatvrzelému dědovi. Trpělivá Pai navíc přinesla velrybám největší oběť. (06.04.2008)

Neuvěřitelně silný příběh (ověnčený řadou mezinárodních cen) odehrávající se na Novém Zélandu, kde se střetává prastará tradice a mýty s moderní realitou. Hrdost předat úřad nejstaršímu synovi je však náhle zmařena a starý Koro se nedokáže smířit s tím, že se jeho syn, který při porodu ztratil ženu a z dvojčat právě syna, v Evropě věnuje umění. Středem jeho trápení z chmurné budoucnosti je malá Pai, která přes veškerou snahu zlomit dědečkovu nevraživost nikdy nebude přijatelná. Poetický příběh s hudebním doprovodem Lisy Gerrard (spolupracovala například s Hansem Zimmerem na Gladiátorovi) má dvě zásadní plus. Novozélandskou krajinu (s tím velmi příjemnou kameru) a hlavní představitelku, mladičkou Keishu Castle-Hughesovou. Bravurně se vypořádává se všemi dramatickými polohami své dědečkem „nenáviděné“ postavy, je neuvěřitelně přirozená, talentovaná a se svojí nevinností přesvědčivá!! Sympatické herečce (zasloužená oscarová nominace za hlavní ženskou roli) s divadelní průpravou patří obrovská poklona a především ona je důvodem, proč tento malý milý film shlédnout!! (22.03.2006)

Pán velryb je báječný příběh o tradicích a jejich těžkém přizpůsobování se změněné době. Jakkoliv už tady byl popsán jinými uživateli skvělý výkon Keishi Castle-Hughes, musím se o něm zmínit i já, protože jen velmi, velmi zřídka se stává, že dětský herec s takovým rozsahem role předvede skutečně excelentní výkon. Keisha ho předvedla a skutečně tak zastínila většinu dospělého osazenstva filmu. Ale film nestojí a nepadá jen s touto mladičkou herečkou, skvělých hereckých výkonů je v něm totiž více. Ale nejen herci dělají film. V tomto případě si zaslouží vyzdvihnout skvělá kamera a doslova nadpozemská hudba. Film nemá snad jediné slabé místo a jeho posledních zhruba 20 minut diváky takřka přiková do sedadel. Pravda, není to možná "nejdojímavější příběh všech dob", jak se snaží divákům podsunout plakát, ale každopádně dokáže diváka chytit za srdce a většina lidí po jeho shlédnutí bude asi plna úžasných dojmů, podobně jako jsem nyní já. (20.04.2004)