Tanin no kao
The Face of Another
Obsahy(1)
Pan Okuyama je uznávaný vědec, jehož tvář je jednoho dne při nehodě v práci zdeformována. Ačkoli jej jeho manželka stále respektuje a zaměstnavatel nevidí důvod, proč by měl opouštět své místo, Okuyama se nemůže ubránit pocitu, že se kvůli jeho znetvořené tváři skryté v obvazech jeho okolí přetvařuje. Chybí mu doby, kdy se mohl vydat do společnosti a nebyl středem nechtěné pozornosti. Proto se na doporučení psychiatra podrobuje experimentu. Je mu vytvořena maska, která je po nasazení neroznatelná od lidského obličeje. S maskou se může procházet po ulici nebo posedět v baru bez toho, aby si na něj lidé ukazovali prstem, ale Okuyamu trápí, proč tomu tak nemůže být i bez masky. Nakonec se nechává zlákat možnostmi, které mu maska skýtá a uchyluje se k morálně nepřijatelným činům. (Sesshoumaru)
(viac)Videá (1)
Recenzie (27)
Japonská filozoficko psychologická sonda do vnútra nielen človeka, ale aj domácej spoločnosti, tak nekompromisne zasiahnutej dôsledkami druhej svetovej vojny. Nakoniec ale viac filozofická, ako psychologická, čo vyplýva napríklad z dialógov lekára a nositeľa masky, ktorím sa po dvoch pivách natoľko rozbehne mozog, že si to filozofovanie neodpustia. Asi sa látka dala uchopiť ešte trefnejšie (knižná predloha, ktorú nepoznám), ale takýchto ťaživých scifíčok predsa len nie je také množstvo, aby sme si naplno Tvár toho druhého nevychutnali. Aké by to bolo, ak by sme si priznali, že každý deň si nasadzujeme stále iné masky podľa potreby a nemuseli by sme tak namáhavo predstierať napríklad úprimnosť? Že nás niektoré z nich možno v odcudzenom svete, patriacom veľkomestskému prostrediu, ovládli, je už fakt. Vieme ešte vôbec, kto sme? Podobný film zo 60tych rokov: Seconds. Omnoho viac, ako napríklad Face off. ()
Proč, proč jens Tešigaharo nevyužil více hudby... Jak zamrzí, že ji nebylo využito více, některým scénám ticho nesvědčí, leč vynahrazuje to geniální, obzvláště scény v doktorově ordinaci/pracovně jsou pro oko jednoduše dechberoucí. Pochválit je třeba i herce hlavní role, který dokázal hrát výborně i tehdy, měl li k dispozici jen svůj hlas. Škoda, že postava doktora měla někdy až moc jednotvárné dialogy (jestli uslyším ještě jednou větu ve smyslu "je to maska, nebo ty??", tak dostanu psotník), stejně tak byla trošku zbytečná dějová linka (i když pro ni nevidím místo a důležitost, netvrdím, že by byla špatná!). Mnoho by se toho dalo ještě napsat, ale místo toho jdu raděj shánět knižní předlohu ()
Na tehdejší dobu skvělá práce se světlem a tmou, pozadím, průhledy, kamerou, rámováním, symbolikou obrazu... a také je zde stále cítit ta patrná neschopnost vyrovnat se s 2. sv. válkou (německý bar s německými písničkami a pivem oproti bratrovu ozáření "jadernou" bombou)... a samozřejmě všudypřítomná otázka, zda jsme sami sebou a zda znetvořená tvář znamená horšího člověka, než třeba vrah v "masce" elegána... Ale (už jsem se k němu dostal) přijde mi, že forma přebíjí obsah, že mnoho psů, zajícova smrt, a že to šlo podat stručněji, jasněji, přímočařeji a úderněji ve smyslu podaného vyznění a přesahu. Film není nijak příjemný na dívání, a ani nemá být, dobro se odměňuje zlem, to však patří k základní premise. (Jen tedy nevím, člověka netvoří pouze obličej, ale i způsob chůze, hlas, gesta, fráze, zvyky, tam žádná maska nepomůže.) Protože zde se nemyslí maska jako maska, ale spíše plakát, který někteří lidé, převážně politici (ale znám i různé vysokoškoláky) nosí, aby vypadali lepší, než jsou, a aby nebylo poznat, že ve skutečnosti jsou zkažení. Ale přece jen ta trocha naděje, ta možnost se z toho autorem načrtnutého kruhu dostat, ta zde zoufale chybí, a mně osobně to vadí. ()
Trochu mě mrzí, že očekávání stejné pecky, jakou byla Písečná žena, u mě nebyla tak úplně naplněna. Pravda, dvakrát do stejně úžasných filmových vod se těžko vstupuje, ovšem tentokrát to měl u mě Hiroši Tešigahara ještě ztíženo faktem, že jsem si před zhlédnutím filmu přečetl stejnojmennou (perfektní!) knižní předlohu od Kóbó Abeho. Nedokážu s úplnou jistotou říct, zda mi přečtení knihy před zhlédnutím filmu ovlivnilo názor k filmu pozitivně, nebo negativně, každopádně každému, komu se film líbil, bych doporučil mrknout se v antikvariátu či nejbližší knihovně po knižní předloze. Tato filmová adaptace je oproti ní poněkud volná a obsahuje navíc jednu paralelní dějovou linku, ovšem myšlenka ztráty vlastní identity a změny přístupu okolního světa k jedinci, který "ztratil tvář", je ve filmu naštěstí podána velmi dobře. Je dobře, že film není otrockým přepisem knižní předlohy (ono by to v podstatě ani nešlo doslovně přepsat vzhledem k tomu, že drtivou většinu knihy představuje popis myšlenek hlavní postavy, uvažování o své identitě a okolním světě), avšak právě ona přidaná dějová linka o ženě, která je hibakuša a zažívá podobnou situaci jako hlavní postava, by sice sama o sobě nemusela být špatná, ale ve srovnání s hloubkou příběhu prostě není tak zajímavá, není tak… typicky abeovská. Inu, asi bych to nakonec ohodnotil přeci jen lépe, kdybych nečetl knižní předlohu, ale co už. Film je to hodně dobrý, ale oproti Písečně ženě mi tam chybělo více napětí, nějaká větší katarze v závěru. Horší 4*. ()
Imaginativní výklad lidské mnohotvářnosti a neuchopitelnosti výmluvně rozebírá duši běžného člověka, ztrativšího se mezi svými dvojníky, nešťastnou náhodou (ale svojí vlastní chybou!, jak zdůrazňuje) se proměnivšího v živoucí připomínku pomíjivosti a vzbuzujícího již svou přítomností neklid a strach. Po nabytí nové tváře (masky) začnou promlouvat dosud mlčící ústa někde v něm ukrytá, spící či čekající. Nakonec se domnělá přímka jeho života mnohonásobně pokřiví a bezpočet tváří zmaří tu jedinou, s níž by mohl žít. ()
Galéria (6)
Fotka © Toho Company
Reklama