Priepasť

Výborný zvuk, výborné vizuální efekty, výborná výprava – výborný blázen do potápění James Cameron. Celkovému vyznění navíc hraje do karet totálně sympatická dvojice Ed Harris a Mary Elizabeth Mastrantonio. Izolovaný podmořský svět Cameron zužitkovává do posledního dechu/kapky. Propast vtahuje postupně. Nenásilně. Je vlastně komorní podívanou (kterak skupinka z podmořské ropné věže pomáhá námořnictvu při záchraně ztracené atomové ponorky), která nechce platit za látku, ve které padají mrakodrapy, a vlna tsunami bortí jednu část dálnice za druhou. Scénami pod vodou skličující Propast je Cameronovým nejméně mainstreamovým filmem, tvůrce její kouzlo krom jiného staví na neustálém očekávání toho, co přijde za pět minut. A daří se mu to. Slavný Kanaďan, kvůli kterému chodí do kin masy lidí, neopomenul lehce násilně připojit poselství o tom, jak se k sobě neumíme chovat – holt, zase to nepoučitelné lidstvo (v Avataru kupříkladu bojoval za deštné pralesy), ale nechejme mu to. Vedle toho totiž jeho na svou dobu technicky vypiplaný sci-fi thriller obsahuje hned několik dokonalých momentů a sekvencí (ďábelský Michael Biehn, pád jeřábu, jen jeden skafandr, pokus o „utopení“ a následné oživování, souboj miniponorek nebo finální pád do temnoty). 80% (30.11.2013)

V roce 1990 mě tenhle film v kině naprosto fascinoval ( jak by řekl pan Spock). Mám slabost pro podmořské filmy, dokumenty od Jacquesa-Yvesa Cousteaua jsem hltal odmalička. Tajemný svět hlubin, neprobádaný, čarokrásný. A Cameron dokázal svůj napínavý příběh zasadit právě sem. Akční honička podmořských člunů byla na filmovém plátně velkolepá. A což teprve, když režisér použil poprvé ( ještě před Terminátorem 2) počítačové 3D efekty! Vodní had jakoby přišel opravdu z jiného světa.... Občas se film dostává až do jakési polodokumentární polohy, například když sledujeme, jak lze dýchat ve vodě pomocí speciální tekutiny. Musím říci, že já se rozhodně nenudil ( asi za to může trénink na klubových filmech náročného diváka, a nebo okouzlení podmořským světem, nevím) a nakonec mi ani moralizující a výchovný závěr až tak nevadil. Rozhodně nemohl přebýt to, co se vše před ním odehrálo. Ostatně podobné konce mají i Spielbergovy sci-fi počiny. Kdysi byla doba tzv. happy endů, pak se jako protiklad začaly prosazovat tragické konce filmů. Jeden ze spisovatelů prohlásil: proč by měly mít knihy šťastné konce? Vždyť život končí taky blbě - smrtí....a filmy se začaly opičit. Kdysi mi to bylo sympatické, neboť slaďáků bylo přespříliš...A dnes? Je to nějak vyvážené, což se mi líbí. Někdy pořádně nevíte, jak příběh skončí, a to je přece fajn, ne? Propast holt nejsou ani Vetřelci, ani Terminátor, ale mám je rád všechny stejně. (17.08.2010)

Film má tři složky: 1. Podmořská manželská terapie - nutné zlo pro diváky/čky. 2. Survival movie - vcelku napínavé, byť nejde o můj šálek kávy. 3. Vztyčenej varovnej přílivovej ukazováček (příště už prostředníček) malých svítících bělásků - přísada do nějakého myšlenkového přesahu filmu, aby to nebyla jen běžně napínavá podívaná z akvárka. To závěrečné poselství je samozřejmě velice dobré - jasně, člověk dělá strašlivé zlo, ale umí se i obětovat (čas od času). Pro jednoho dva dobré na tomto světě stojí za to zachránit celý svět (to není sluníčkářská hypotéza a přiznám se že označení sluníčkář z duše nenávidím, neb nevím, co si tím chtějí "tmáři" vyvodit). To je mimochodem převzaté z Bible. Takže proč ne. Mám jen jednu výhradu - ten film k onomu konci (zhlédnuta SE verze) vůbec, ale vůbec nesměřuje. Po celou dobu to je jen survival movie říznutý manželskou krizí, nic víc. Cameron vybalí karty náhle a bohužel nemá moc času, aby na plátně závěr filmu zarezonoval. (12.11.2020)

Vyšperkovaný feeling osmdesátek v megalomanské výpravě do hlubin temného moře skrývajícího ještě víc než, co by už tak v úzkosti a strachu, člověk mohl očekávat. Sympatické charaktery, pěkná vizuální stránka filmu, detailnost prostředí a slušivá atmosféra se postarají o vtahující zážitek v podstatě po celou dobu monstrózní stopáže (SE verze), ale bohužel, najdou se i místa, ve kterých mě Cameronovy hollywoodské tlaky neskutečně obtěžovaly (celá role mimozemšťanů v čele s idealistickým závěrem)... 8/10 (28.12.2009)

Dráždila mě ta myšlenka i při druhém sledování Avatara. Co mi na Cameronovi tak děsně vadí? U Propasti, kterou jsem zhlédl až poté, to bylo už zcela jasné: Cameronova snaha po předávání "poselství" je příliš primitivní, prvoplánová a nutně naprosto zbytečná a neefektivní. Podává ho totiž podle mého mínění přesně takovým způsobem, aby si lidi při jeho sledování řekli: "Ach můj bože! To je hrozné!" a poté se vrátili ke své večeři, aniž by to v nich zanechalo jakoukoli hlubší stopu. Přesně, jak to řekl Jack Daglish v Hotelu Rwanda... Vytvořením technicky dokonalého filmu s jednoduchým příběhem, černobílým a schematickým vykreslením postav a v závěru apelováním na lidi rychlým sestřihem záběrů z koncentráků podle mého názoru nemůže režisér dosáhnout žádného "morálního" úspěchu. Jen finančního... Je to jen zábava a to "poselství" je tam naprosto nadbytečné. Jenže kvůli němu ho režisér točil. Je tedy zbytečný celý film? Tento styl kinematografie mě docela míjí... (17.01.2010)