Bod obnovy

V Praze ani dalších městech budoucnosti green new deal zdá se nevyšel. Vypadají, jako by tu až do roku 2041 vládla ODS - tedy jako realizace vize města z třicátých let, s dopravní infrastrukturou a pseudonovobrutalistní architekturou navazující na léta šedesátá. Vyrostly tu v  nesrozumitelném množství monumentální budovy odrážející výheň slunce do zaasfaltovaných ulic. Pokud v budoucnosti nějaké slunce je. Nevidíme žádnou zeleň, jen tmu, beton, sklo. Nevidíme žádný volnočasový veřejný prostor. Auty se lidé přesouvají predimenzovanými dopravními koridory mezi svými vymazlenými interiéry a ústředním tématem je privatizace veřejné služby. Jop, to je uvěřitelný. A v souladu s poměrně old school sci-fi stereotypem. Nereaguje to ale tedy příliš (jak je jinak pro sci-fi běžné) na současná společenská témata a estetické podněty, spíš jen těží z popkulturnich odkazů minulosti (jak zmiňuje i Niktorius), což je za mě promarněná příležitost. ___ Bod obnovy je důstojný sci-fi s důstojnou krimi zápletkou. Není přehnaně opulentní, drží se své ligy. A to při rozpočtu, za který by ekvivalentně kvalitní sci-fi na západě zkrátka nevzniklo. Na  Black Mirror, Blade Runner aspol. kouká trochu provinčně z dálky, zejména co do scénáře, který sice čerpá z lákavé premisy, ale příliš hýří kýčem,  předvídatelností a diskutabilní logikou konání postav. Zarazila mě v tomto ohledu i režisérova poznámka na ČSFD projekci. Řekl, že nepřijali korejskou koprodukci mj. protože Korejci chtěli mít ve filmu korejské herce, a to si nedokázal představit. Omlouvám se, ale šlo o poznámku úplně mimo. Případně by si zasloužila dovysvětlení. Mám pocit, že v evropské metropoli globalizovaného světa 21. století je máloco tak snadno představitelné, jako že tu žijí lidé s korejskými nebo jakýmikoliv jinými rysy a jsou běžnou neexotickou součástí naší společnosti. Každopádně není tomu tak v roce 2041 v Bodu obnovy. ___ Je moc dobře, že snímek vzinkl. Snad si na sebe vydělá a otevře v české produkci dveře ještě ambicióznějším žánrovkám. Já bych byl nejradši za nějaké intelektuálně vymazlené opravdu vizionářské hard sci-fi. (19.09.2023)

Bod obnovy je v rámci tuzemské kinematografie odvážným a ambiciózním počinem a jsem rád, že se do něj tvůrci pustili - a to i přesto, že se dějově jedná o kompilaci starších zahraničních kousků. Svým námětem mi Hlozův film evokoval projekty jako Černé zrcadlo či Minority Report a zároveň měl silný nádech cyberpunku. I přes tyto očividné vlivy jsem si ale film v kině nadmíru užíval. Pro mě neznámá Andrea Mohylová se hlavní role zhostila skvěle a z dalších postav mě nejvíce oslovili Jan Vlasák a Milan Ondrík. Kéž by u nás pravidelně (jednou za pár let) vznikalo více podobných snímků, které ustojí porovnání se zahraniční produkcí. (01.10.2023)

Hned první záběr s zimmerovskou hudbou ohromí, uvědomujíc si, že jde o český film. Monumentální exteriérová výprava se skvělým dizajnem, včetně aut, hologramů či digitálních obrazů je v Bodu obnovy na světové úrovni. Dějově by nevadilo že jde pouze o kriminálku ve sci-fi prostředí. To byla i Minority Report. Handicapem je snaha držet diváka v non-stop napětí neustálým, často zbytečně kličkujícím řešením zápletky skrze dialogy, dialogy a další dialogy. Bez originálního a údernějšího vtažení do děje jsem nebyl ochotný (a v rámci noční festivalové projekce po celém dni ani schopný) tu překombinovanost pobrat. Příště přijít s originálnějším námětem, ubrat kecání, vybalancovat oddychovými pasážemi s poznáváním postav a bude to pecka. Klidně jako filmová série se stejnou slečnou detektivkou. Je dobře obsazená, dobře se na ní kouká a její postava vybízí k rozvinutí. [Karlovy Vary IFF] (06.07.2023)

Random kolekce futuristických wallpaperů obklopená robotickými postavami, prkennými replikami a zcela pitomým dějem, v němž absentuje psychologie a základní charakteristika světa. Vypravěčsky je to na úrovni televizní detektivky. Důraz na design to lehce povyšuje, ale tohohle Blade Runnera po pitvě a Minority Report po trepanaci lebky nelze brát moc vážně. (04.07.2023)

Vizuální stránka je špičková a to nejen na český film, ale ve světovém měřítku. Záběry na futuristickou matičku Prahu musí každého (kdo neskáče není Čech!) zahřát u srdce. Parádní kamera Filipa Marka, k tomu dramatická hudba kopírující slabšího Zimmera a docela slušný příběh, který dává smysl a je koherentní. Ale bohužel je ke své škodě překombinovaný, strašně ukecaný a moc převratného nepřináší, navíc disponuje zvraty jak z filmové školky. Taková kriminálka Florenc zasazená do blízké budoucnosti. Herecky nevyvážený ansámbl a málo akce ukazují limity, na které je třeba se příště soustředit. Hloz ovšem odvedl neskutečnou práci a klobouk dolů, že se mu to podařilo natočit. Nejzajímavější byli paradoxně “teroristi”. Paní Dudková? (27.01.2024)