Bod obnovy

„NEMÁTE ANI TUŠENÍ, O CO TADY VE SKUTEČNOSTI JDE.  CHRÁNÍTE SYSTÉM, KTERÝ VÁS KAŽDÝ DEN STRAŠÍ SMRTÍ…“ Dramatická hudba, pomalý, jednoduchý (ale jasný) dialogy, auta bez řidiče, lehce futuristickej vizuál a obrovská mezinárodní koprodukce. Tý hudby je hodně, takže vlastně nevím, jestli je to fakt dramatický, nebo…  Solidní kriminálka se sci-fi podtextem s nevokoukanou tváří v hlavní roli. Je škoda, že neměli odvahu ostatní casting pojmout podobně. Takže ano, na českej film dobrý! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Snímek měl rozpočet 45 milionů Kč.  2.) Film sestříhal Polák Jaroslaw Kamiński. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (26.01.2024)

„Je to divnej pocit. Člověk se cítí…“ - „Smrtelnej?“ - „Chtěla jsem říct spíš jako člověk.“ Technologie nejsou dokonalé. Už začátek se skenem známek života ukáže jejich nespolehlivost. Ale co když je ten největší problém v jejich stvořiteli, tedy člověku? Jistě, uvědomuju si nedostatky snímku, který není dokonalý. Dají se asi zmínit povětšinou nepříliš povedené dialogy, scenáristické veletoče či slepá, nepříliš pasující ulička ohledně „dárečků“ (včetně toho pomrkávajícího na konci). Ale pořád je Bod obnovy moderní české sci-fi, které nepůsobí trapně. Ba naopak, má kvalitní řemeslnou stránku, zajímavý futuristický svět, atmosféru, napětí a v neposlední řadě myšlenku. Ta v sobě sice může mít technologické mouchy, ale po stránce psychologické/etické? Rozhodně stojí za úvahu. Ústavní právo na oživení v případě nepřirozené smrti, zneužití systému…Hlozův celovečerní režijní debut určitě má něco do sebe. I přes zmíněné zápory tak dám slušné 4*, milé překvapení. „Jak dlouho to potrvá? To prázdno?“ - „Jestli to někdy zmizí, dám vám vědět.“ (02.02.2024)

Řekl jsem si, že nebudu Bodu obnovy nadržovat jen proto, že je to český film, a tak sice hodnotím průměrnou známkou, ale zároveň doporučuji všem, aby se vydali do kina a podpořili chvályhodně jinou tuzemskou tvorbu, za kterou se nemusíme stydět. Hlavním problémem Bodu obnovy je podle mě příběh, který vrší jedno omšelé klišé na druhé, je buď překombinovaný, nebo naopak vyvolává zbytečné otázky... A trvá skoro dvě hodiny, což je vážně příliš. Ačkoliv bych na film znovu nešel, peněz za lístek rozhodně nelituji a těším se, co Robert Hloz natočí příště. (23.09.2023)

Český film má dlouhodobě jeden zásadní problém (no, spíš česká kultura obecně, ale zatímco českou literaturu už nikdo normální nečte, na filmu lidem z nějakého, mně neznámého důvodu furt záleží): až náboženské lpění na předpotopním rozdělování na „vysoké“ a „nízké“ umění a z toho plynoucí přesvědčení, že pouze to „vysoké“ může zprostředkovávat význam, natož hlubší vhled do podstaty brouka, což v českém podání znamená v lepším případě hřebejkovské stolování, v tom horším „chcípácký lůzr bloumá městem a má myšlenky“. S tím logicky souvisí ofrňování se nad žánry coby útvarem, který přece „z principu“ nemá co říct, a fakt, že se tu točí jen s největším sebezapřením, neochotou pochopit, co vůbec je jeho smyslem, a tupým přejímáním, co udělali někde jinde, ať se tedy lůza nažere, když nepobírá opravdovou tvorbu. Česká romantická komedie tudíž není pokus o to ztvárnit jeden z milionů způsobů, jimiž se v tomhle studeným vesmíru pokoušíme nebýt sami; je to Langmajer, co nesnáší svou manželku. Kriminálka zobrazováním lidských krajností netematizuje sociální problémy; účelem je zaslintat si nad sexy vraždičkou. A u historického filmu radši rovnou zapomeňte na nějaké jeviště, kde by se analogicky naráželo na problémy moderní doby, a buďte rádi, že tu lesní mlátičku klubu historického šermu netočili iphonem. Bod obnovy nestojí za povšimnutí proto, že jde o první seriózní, neparodické české sci-fi od Ikarie XB1 (ježíšikriste). Stojí za povšimnutí proto, že fungl jde od Ikarie XB1 o první upřímný, kompetentní, neustrašený žánrový film, tečka; žánrový film, který si je pro změnu vědom, na čem zvolený žánr stojí, a vědomě s tím pracuje, včetně konzistentního worldbuildingu, od nějž se odvíjí realita vnějšího i vnitřního světa postav, a tématu, jímž je krásně české „a tak to zprivatizujem, ne?“. A to je kombinace, která se v Česku obecně prostě nevyskytuje. (24.09.2023)

V těchto vodách se hodí obligátní "na naše poměry" slušné, nicméně po ohlasech jsem čekal mnohem, mnohem víc.  Potěšil pokus o civilní pojetí, který ale zašel asi až příliš daleko a de facto z příběhu vykostil život, a to o ten šlo především. Budoucí společnost Střední Evropy v roce 2041 směřující nenávratně do neradostné dystopie pak očekávaně pouze načrtnutá, a to spíš formálně, zakřivené budovy, bordel v přírodě,  Harry Potter atd., ale tyhle obrysy a obrysy Andrei Mohylové byly na všem to nejhezčí,.  Příběh vystřižený, a místy i stejně zahraný, ze Specialistů (dva viděné díly s Dejdarem a asi pět s Prachařem ke znalosti stačí) mě k nějaké vážnější orgastické příhodě nepřivedl a už zítra si ho nebudu pamatovat. Zálohování pak vyvolalo spoustu otázek, ale i odpovědí. Dokážu si  totiž představit třeba zálohovanou drůbež, kdy bude v Tescu ve výkupu stačit vrátit třeba stehenní kůstku a už druhý den bude onen brojler zase na jatkách... Světový hlad vyřešen. (14.02.2024)