Ako zabiť vtáčika

Dodnes nechápu, že Jako zabít ptáčka, není tady na ČSFD minimálně v první stovce nejlepších filmů. Ale nevadí. Černobílý snímek, ze kterého doslova prýští nebeská citlivost a ohromná čestnost právníka Atticuse, kterého fantasticky ztvárnil ledově klidný Gregory Peck. Ten vychovává své dvě malé děti a ještě přijímá případ, který mu mezi lidmi ve městě nadělá spoustu zlé krve. Film o rasových předsudcích a problémech v americké společnosti 30. let, který ve mně zanechal hlubokou stopu, co jen tak nezmizí. A za to jsem moc rád. Stoprocentní, emotivní zážitek. (17.11.2009)

Tohle byla velmi šťastná černobílá volba. Hodně silnej film, kterej jenom potvrdil můj obdiv ke Gregory Peckovi. Ten člověk býval prostě největší machr pod sluncem... Další černobílej klenot na řadě asi bude.... Jo, a "čiperka" byla pro mě jedna z nejsympatičtějších dětskejch filmovejch psotav vůbec. A závěrečná cesta lesem neprosto něčekanej hororovej zážitek... (31.10.2013)

Maloměsto. Amerika třicátých let, povrchnost, nesnášenlivost, arogance, pokrytectví. Řvou z každého špinavého koutu tohoto drásavě odporného místa. Z této odporné společnosti. Bezmoc člověka, který se rozhodne jít proti proudu, boj s větrnými mlýny. Hnusný flegmatismus a zavírání očí okolí, jednoduchá ovlivnitelnost lidského stáda. Lehkost bytí v síle davu. Pravdivý a silný otisk nejstinnějších stránek lidí ve výborné adaptaci románu Harper Lee, s otázkou, jestli se od té doby ve společnosti až tolik změnilo. (03.01.2015)

Náhoda tomu chtěla, aby To Kill a Mockingbird byl mým 2700. filmem. A když to vezmu kolem a kolem, pro tohle číslo jsem si ani nemohl vybrat lépe. Dvě roviny (dětská dobrodružství a soudní proces) se zde prolínají zcela nenásilně a přirozeně. Film nám navíc krásně zobrazuje Ameriku 30. let - po krizi jsou všichni nervózní a pořád bojují s rasovými předsudky. Výkon Gregoryho Packa byl naprosto skvělý, stejně jako filmový debut budoucí filmové legendy Roberta Duvalla. Tohle je bezpochyby jeden z filmů, který si zaslouží být tam, kde je teď (na IMDb 53. nejlepší film) a 87 % tady myslím mluví za vše. A i když mi podle názvu došlo, jak ten soudní proces skončí, tak mi to ani v nejmenším nevadilo a tento film jsem si užil až do samotného konce. 100 %. (14.11.2010)

Dvě hodiny utekly jako voda, jelikož v dramatu Roberta Mulligana se neustále něco děje. V úvodu se divák seznamuje se všemi hlavními hrdiny příběhu, prostředím, ale i dobou, v němž se budou následující minuty odehrávat. Děti advokáta Finche si hrají a občas jejich hra přeroste v pořádný horor, který jim pěkně nažene strach. To je zde podpořeno vynikající hudbou, ale i zpracováním scén. Jakmile se rozjede proces Toma Robinsona, dostane se snímek do pozice soudního dramatu a dostává na svoji hloubce a hodnotě. Projev Finche je velmi silný a obsahuje nejednu skvělou ideu, kterou se tehdejší americká společnost neřídila. Závěr snímku je taktéž výborný a já po chvilce rozmyšlení dávám plný počet hvězd. (12.02.2012)