Ako zabiť vtáčika

Ak je film z právnického prostredia kvalitne obsadený, má dobrý základ v procese, nebol by som povedal, že je treba rozvíjať ešte rozsiahlu dejovú líniu mimo súdnu sieň. Tá mi mierne vadila, no v závere, keď sa dostala do finálneho spádu som to neľutoval. Takže konečne 'iná' súdnická dráma, ktorú určite treba vidieť. Gregory Peck je znva zárukou kvality, akurát to spracovanie mohlo byť ucelenejšie. 80%. (06.09.2007)

To kill a mockingbird je klasický príbeh zo súdnej siene, ako napríklad Anatómia vraždy. Pridáva ale k nemu silný sociálny aspekt, predovšetkým rasovú neznášanlivosť. K tejto téme sa najlepšie hodí dusná letná južanská vidiecka atmosféra, kde máte pocit, že sa každú chvíľu musí stať nejaké nešťastie a kde pri scénach zo súdnej siene odkvapkáva z diváka pot rovnako, ako z hypersympatického Gregoryho Pecka. Podobný film z poslednej doby: Time to kill. (04.08.2012)

Skvostná, možná maličko pomaleji se odvíjející věc s úžasným Gregory Peckem. Spolu se snímky Kdo seje vítr a Norimberský proces tvoří tenhle film moji osobní, pomyslnou špičku příběhů odehrávajících se v soudních síních, které neomrzí, ačkoliv zábava je to poslední, na co při jejich sledování myslím. (17.01.2008)

"Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži..." Citát z filmu coby promluv otce Atticuse Fincha (G. Peck) k dceři, snažící se přijít na kloub onomu podivnému světu dospělých, by mohl být mottem k pochopení celé této skvěle zpracované filmové adaptace novely "To Kill a Mockingbird" Nelle Harper Leeové (za kterou dostala Pulitzerovu cenu za rok 1961), ve které vzpomíná na příběhy svého dětství, kdy žila jako dcera >advokáta chudých< na malém městě v Alabamě. V období tvrdých třicátých let, v prostředí chudoby, nevzdělanosti, předsudků a rasizmu, neřestí ducha, podpořených navíc hospodářskou krizí, která tvrdě postihla právě zemědělské oblasti >starého< Jihu. Dětský pohled na svět dospělých a zejména na práci otce dostává nový rozměr ve chvíli, kdy otec se ujímá obhajoby "negra", nespravedlivě obviněného z napadení a znásilnění bílé dívky, typické představitelky jižanské spodiny, která svůj pocit viny ze svádění černého muže řeší právě jeho obviněním. Přestože advokát soudní při (v porotě sedí samozřejmě oněch 12 >rozhněvaných< BÍLÝCH mužů) prohraje, v očích svých dětí (a nakonec i celé černé komunity, která zde je prezentovaná tak trošku tendenčně také téměř jako děti) potvrzuje svou roli vzoru lidství, moudrosti a cti. Film, natočený téměř v duchu ateliérových filmů čtyřicátých let, vyniká již od výtvarně velmi působivých úvodních titulků zvláštní estetikou tajemna, podpořenou černobílým obrazem a výbornými, velmi uměřenými hereckými (obzvláště v dětských rolích) výkony. Jeho příběh a nazírání na problém rasizmu je dosti ovlivněn dobou vzniku, kdy v USA začínaly vrcholit snahy o skutečnou rasovou i občanskou rovnoprávnost, zejména je však nádherným a (chvílemi i drsně) poetickým pohledem na život v komunitě, na dětský svět ve vztahu k realitě a v neposlední řadě i o lidských vztazích vůbec, o rodině, důvěře, přátelství - a nakonec i o jakési Boží vůli, která ve svých mlýnech rozdrtí nespravedlivého a spravedlivým dá rozřešení... (31.01.2007)

Čekal jsem drama ze soudní síně, ale zhruba tak úvodní hodinu jsem měl pocit, že se koukám na nějaký dobrodružství Toma Sawyera. Ty fakani mi tam docela drsně lezli na nervy a myslel jsem, že to vypnu. Když jsem teda tuhle část filmu přetrpěl, tak se konečně začalo odehrávat dokonce i něco zajímavýho. Najednou postava, kterou hrál Gregory Peck, dostala víc prostoru na úkor těch protivnejch fakanů a děj se pomalu přesunul do soudní síně. Od tohoto okamžiku jsem měl pocit, že se dívám na úplně jinej film. Pasáž ze soudní síně byla opravdu hodně povedená, ale úplnej závěr dal zase vzpomenout na nudnej začátek. Celkově jsem z toho dost na rozpacích. První polovina je podle mě naprostá ztráta času, druhá zase rozhodně stojí za vidění... (25.08.2007)