Zásah šťastím

Je to jednoduchý. Ze života - myslím ten "zásah lásky" - ne to, jak si žije manželský pár v blahobytu. Nevidím na filmu nic extra, jen chápu, že je to spojené s Woodym, který už tedy asi odchází do "důchodu"...Narovinu ten film za mě skončil vlastně dobře - zajímalo mě, jak si pak žila ta manželka...Asi dobře :D (27.05.2024)

Zásah štěstím (mimochodem nebývale zdařilý český název) přináší látku vpravdě allenovskou, ale možná právě tím jasněji ukazuje, že jsou tvůrčí síly Woodyho Allena pomalu u konce. V Zásahu štěstím nalezneme mnoho z Woodyho trademarků, romanci propojenou se zločinem, roli náhody, podzim, bohému, ale tím jasněji vyvstává, že sledujeme tvůrce daleko za zenitem. Je to vše nějakým způsobem prodřené, jako los, který někdo stírá příliš dlouho. I tak se jedná o jeden z jeho lepších snímků posledních let. Více v recenzi na MZ. (26.01.2024)

Jestli je to vážně naposled, tak jsem upřímně šťastný, že to dopadlo dobře. Že je to malý, milý i nemilý, kousavý, romantický, byť tentokrát jen minimálně ironizující Woody Allen. Nejde o tvůrčí revoluci a ani bych ji nechtěl. Co je ze začátku kulometná a výletní konverzačka, taková, jakých jsme od něj viděli desítky, ukáže postupně i temnější podhoubí a ani to není úplná novinka. Kdo má v paměti a oblibě Match Point nebo Kasandřin sen, bude jako doma. Překvapivě je tenhle Zásah lehkonohý, neuvěřitelně svěží a něčím zkrátka svůj. Snad za to může fakt, že je francouzštější než sami Francouzi, plný parádně hrajících neznámých tváří a přetěžko opakovatelný pocit, že je mi s tímhle filmem zase dvacet, stejně tak jako třeba šedesát. Nejvyšší hodnocení nedám ani jako symbol, na to bych potřeboval pocit, že se vzhledem k tématu překročily obvyklé divadelní hranice, ale celková spokojenost je i tak naprostá. (24.01.2024)

Je to v Paříži, ale ani zdaleka to není Půlnoc v Paříži... Což vlastně ani tolik nevadí (pokud se postupně naladíte na trochu absurdní vlnu celého filmu - proč je to v thrillerovém žánru tedy netuším), protože to má pár vtipných momentů, nakonec úsměvnou "osudovou" pointu, vždycky parádní francouzštinu a v hlavní roli excelující a okouzlující Lou de Laâge... Jsou to slušné tři oriony, rozhodně jsem v rámci letošního Festivalu francouzského filmu viděl i lepší kousky, ale tohle je velmi příjemná jednohubka, na kterou stojí za to do kina pro příjemný filmový zážitek zajít... (25.11.2023)

Není větší radosti, nežli zjištění, že Woody Allen i v osmaosmdesáti dál oplývá jako filmař dychtivou energií čerstvého dvacátníka, dál svět glosuje svým břitkým, leč inteligentním humorem a své nové hrdiny vede na jejich cestě za láskou s hravostí, jakou by mu mnozí o dekády mladší kolegové mohli leda závidět. Po opravdu rozvrzaném Kolu zázraků z roku 2017 jsem o Allena přestal načas jevit zájem. Majákem, jenž mě k jeho osobnosti znovu přitáhl, byl v poslední době paradoxně spíše vyvolaný skandál okolo jeho manželství s Miou Farrow a všechna ta křiklavá obvinění, jejichž právní legitimita je asi stejná jako tvrzení, že Země je placatá. Hodně diváků i institucí se od Allena a jeho tvorby distancovalo. Dobrovolný exil ve Francii (kde mu koneckonců vždy rozuměli nejlépe) však Mistrovi očividně prospěl. Zásah štěstím je neskutečně svěží, příjemný a nápaditý film, v němž se režisér Annie Hallové po dlouhé době vrátil k síle svých kanonických děl, byť jinak než bychom možná čekali. V Zásahu štěstí zprvu Allen navnadí divácké choutky náznakem romantické komedie o nevěře, posléze přejde k hlubší reflexi instituce manželství, aby v druhé půli mohl chytře vykličkovat a přesunout se k napínavé detektivce, jejíž pointa je báječně úderná. Je to rozhodně nejdospělejší a nejzábavnější Allenův snímek - minimálně od Půlnoci v Paříži - a zvláště potěší i pro omračující fakt, že je to jubilejní dílo s číslem 50. Žel je nejspíš opravdu poslední. (06.06.2024)