Jej telo

Hodnoenie JEJ TELA nie je kritické, ale pocitové, tak ako to už s telami býva – nielen pre to, že mi tá osoba niekoho pripomínala a nemyslím tým istú, vo svojej dobe slávnu, pornoherečku. Ale poďme k nej – Natálie nám ukázali skutočne len jej telo - a telá okolo nej. Ale vari niečo iné sľubovali ? Nedomýšľali sa, čo sú to za pohnútky, ktoré ju vedú k tomu či onomu… Ono totiž telesní ľudia uvažujú telesne, nemusia mať všetko racionálne zdôvodnené, verbálne sformulované. Ja som dostal silný príbeh a parádnu filmárčinu, za ktorú by sa nehanbil ani mladý Aronofsky (alebo jeho telo), nebudem teda fňukať, že som nedostal aj analýzu dievčenskej mysle a/alebo psychologický profil páchateľa v sociálnom kontexte mladej českej ženy 90. rokov. Nevravím, že som to nečakal alebo že by som to neuvítal, nevravím, že si neviem predstaviť úplne inú, bohato prepracovanú a mnohovrstevnatú dramaturgiu, ale čo už. Možno práve pre ich absenciu na mňa ten film tak zapôsobil - že ma do deja len dokumentárnym spôsobom preniesol, bez komentára, že mi nechal priestor na dohady, že ešte viac roznietil moju zvedavosť. Videli sme teda len JeJ TeLo – ale videli sme ho v parádnej forme. Duša ostala tajomstvom. A my si o nej môžeme len domýšľať, môžeme o nej ďalej snívať. (01.12.2023)

Když je Andrea v jednu chvíli napřímo dotázána, proč skáče, nemá na to odpověď. Tvůrci se s tím spokojují a po jejích motivacích po zbytek dvouhodinového filmu nepátrají. Její tělo je tudíž přiléhavý název. Film se vůbec nesnaží o její psychologizaci (a je v tom důslednější než nedávno Bratři). Zblízka vidíme, co v různých fázích života zakoušelo její tělo, ale do hlavy jí nevidíme. Scéna rozhovoru s novinářem naznačuje, že ani neměla moc co říct. V kontextu životopisných dramat, která mají potřebu vysvětlovat, proč někdo udělal to a ono, je to neotřelý přístup. Jenomže co z toho? Neschopnost jít hloub není kompenzována originalitou nebo intenzitou stylistických postupů. Na body horor je film málo tělesný, málo tvrdý. Opravdu nepříjemná je akorát scéna, kdy Andrea po úrazu klečí na čtyřech a protahuje si pochroumané tělo. Jinak se na to kouká až podivuhodně snadno. Dokonce i když protagonistka leží v nemocnici s krunýřem na krku nebo nádorem na mozku, vypadá výborně (víckrát jsem si vzpomněl na Ebertova slova o „Ali MacGraw's Disease“: a movie illness in which the only symptom is that the patient grows more beautiful until finally dying). Ve skutečnosti jsou bolestivé ještě rodinné scény s otcem nebo matkou, jenomže pro svou divadelní křeč a nepřesvědčivost, kdy jsem měl pocit, že sleduju několik cizích lidí (kteří napříč časem ani nápadně nestárnou), předstírajících, že je pojí pokrevní příbuznost. O fungování pornoprůmyslu na přelomu milénia se dozvíme minimum informací. Příběh je osekán na základní události. Žádný kontext (přitom zrovna akcentování v devadesátkách normalizované posedlosti výkonem a úspěchem by motiv práce s tělem jako s nástrojem mohlo učinit vrstevnatějším). Andrea má prostě jen sex s různými pornoherci. Nic okolo neřeší. Nemusí. Všichni jsou extrémně milí a chápaví. Je sympatické, že film k pornu nezaujímá moralistní postoj (na rozdíl třeba od švédského Pleasure). (On tedy kvůli opatrnosti v přístupu k životům reálných lidí nezaujímá žádný postoj k ničemu.) Jde jen o další fyzickou aktivitu, ve které chce být ctižádostivá hrdinka nejlepší... kterážto paralela je polopaticky zdůrazněna Adamovou replikou „tady nejseš na závodě“ (a podobně zbytečných, návodných replik je tam plno).  Ale co dál? Problém nespočívá v tom, že by film málo vysvětloval, co vidíme, ale že prostě nemá co vysvětlovat. Je prázdný, nebaví, nedojímá, nevytváří dramatické napětí. Nemá jasné téma a hledisko (problém dramaturgie). Jen bez překvapení rekonstruuje pár volně pospojovaných epizod ze života Absolonové. Byla výborná skokanka, pak se zranila, pak se bez nějaké viditelné námahy stala slavnou pornoherečkou a pak v mladém věku zemřela. Blízký vztah měla akorát s mladší ségrou, což je ale ve filmu potácejícím se mezi dokudramatem a rodinným melodramatem stejně chabý, nepropracovaný motiv jako všechny ostatní (např. porucha příjmu potravy). Žádné drama a emoce navíc, žádná hlubší reflexe čehokoliv. Jen její (stále hezké) tělo. 50% (07.11.2023)

Nulová psychologie postav i režijní invence. Pouze autorsky neangažované sledování kuriózního životního příběhu. Jako kdybych si četl povrchní bulvární článek nebo koukal na průměrný televizní produkt. Ale vidět detail vaginální penetrace na velkém kino plátně, i když jenom na dvě vteřiny, zážitkově potěšilo a překvapilo odvahou tvůrců. (17.03.2024)

Na  české poměry vítaná změna a na debut vyzrálá filmařina. FIlm má atraktivní příběh o vrcholové sportovkyni, která kvůli úrazu páteře bude muset přesedlat na jiné řemeslo a tedy na to nejstarší z nejstarších a rozjede i tam slušnou kariéru. Film hezky ukazuje jaký to má dopad na její okolí- konkrétně na její rodinu, která to nenese úplně dobře, oceňuji explicitnost, že se film nebál ukázat nahotinky, což by bylo mínus kdyby ano,ale na druhou stranu se zde nejde moc do extrémů, jak to ukázali Švédové se svým PLeasure 2021,chtělo to ukázat i zvrácenější stranu zákulisí, ale nevadí i tak jsem se dobře bavil. 6/10 (23.03.2024)